sv. Terezie Redus

Teresia Margarita Redus

7. března, připomínka
Postavení:	řeholnice, mystička OCD
Úmrtí:	1770

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze šlechtické rodiny. Na vychování byla u benediktinek a v 17 letech vstoupila do řádu bosých karmelitek. Byla laskavou pečovatelkou o nemocné. Vynikala jako apoštolka úcty k Ježíšovu Srdci. Její vnitřní život byl mimořádně hluboce kontemplativní a prožívala velké mystické milosti. Zemřela již ve 22 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VYSTUPŇOVÁNÍ LÁSKY

Narodila se 15. 7. 1747 v Arezzu v Itálii a byla pokřtěná Anna Marie. Již v dětství měla sklon k usebrané modlitbě. Vychovávána byla benediktinkami u sv. Apologie ve Florencii. Ráda se zaměřovala na eucharistickou i mariánskou zbožnost a její otec ji učil úctě k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Ke konci pobytu u benediktinek nabyla přesvědčení, že je povolána do karmelitánského řádu. Vstoupila do něj 1. 9. 1764 a již 11. března následujícího roku měla obláčku a přijala jméno Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Navenek byl její život velmi prostý, ale přitom vedla hluboce kontemplativní vnitřní život. Toužila přebývat v Ježíšově Srdci, chtěla se v něm uzavřít jako do svaté pouště, kde by žila jen Jemu; v Něm, s Ním a pro Něho, skrytým životem lásky a oběti.

Její duchovní vůdce a zpovědník, P. Ildefons od sv. Aloise, při procesu blahořečení uvedl, že "Terezie Redus nazírala na Nejsv. Srdce Ježíšovo jako na střed lásky, z něhož nás božské Slovo milovalo již v lůně Otcově po celou věčnost a kterou nám v čase zasloužilo, abychom měli účast na této lásce a mohli mu na zemi i v nebi lásku oplácet." V tom byl Tereziin program života. Při nazírání na skrytý život duše Ježíšovy docházela nejvyššího poznání přesvatého člověčenství Kristova a zakoušela tajemství lásky Nejsvětější Trojice. Svému duchovnímu vůdci pak prý byla schopna vyjadřovat nejvyšší věci tohoto božského tajemství, věčný vztah božských Osob mezi sebou. Chápala také, že jsme svatý Boží chrám (viz 1 Kor 3,17) a slova evangelia: "Království Boží je mezi Vámi" (Lk 17,21); dle některého překladu: "je ve vás". Jistě stojí zato, abychom s pomocí sv. Terezie Redus o tom rozjímali.

V milosti nazírání zakoušela, že "Bůh je láska" (1 Jan 4,16). Zakoušela mystické proniknutí Ducha svatého do své duše, a to v ní živilo intenzivní zbožnost k Němu. Její prosby se týkaly toho, aby v jejím srdci stále více rozněcoval a rozmnožoval lásku. Měla i velkou touhu přispívat modlitbou a obětí k dobru církve a duší. Prožila také nejbolestnější duchovní opuštěnost.

Terezie Redus byla většinu života v klášteře ošetřovatelkou nemocných sester. Až do smrti byla v této službě vždy ochotná, milá a zapomínající na sebe. Vybírala si nejvíce únavné práce a byla při nich vždy usměvavá.

Úcta k Srdci Ježíšovu chápaná jako splácení lásky láskou s hlubokým poznáním, že Bůh je Láska, způsobila, že se sama strávila láskou. Bůh, aby vystupňoval její dokonalost, dal jí pocítit svou božskou stravující lásku, žádaje od ní zpětnou odezvu lásky, ale přitom jí odňal vědomí toho, že ona ho miluje. Tak se stupňovala její touha po opětování lásky a pocit, že jí není schopna. Její zpovědník tuto její trýzeň lásky definoval coby smrtící bolest lásky. A byla to láska, která buď její smrt uspíšila nebo byla přímo její příčinou, i když je psáno, že její život ukončil zánět pobřišnice. Její tělo zůstalo po smrti s tajemnou krásou neporušené.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o Božím působení v nás a o skutečnosti, že naše tělo je určeno za Boží chrám. Podle toho prožiji alespoň zbytek tohoto dne.

Bože, Tys povolal svatou Terezii Redus, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě, pokoře a lásce; pomáhej i nám poznávat Tvoji lásku, abychom se jí pak nechali přetvářet a věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Perpetua et Felicitas (203); Teresia Margarita Redus (1770); Eubulius (309); Satyrus, Saturninus, Revocatus et Secundinus (203); Basilius, Eugenius, Agathodorus, Elpidius, (ca. s. IV); Paulus Simplex (s. IV.); Gaudiosus, ep. Brixien (s. V.); Ardo Smaragdus (843); Paulus, ep. Prusen (850); Ioannes Larke et Ioannes Ireland^♦ (1544)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský