sv. Jan z Boha

Ioannes de Deo

8. března, nezávazná památka
Postavení:	zakladatel řádu OH, (FBF)
Úmrtí:	1550
Patron:	Granady, nemocných a nemocnic, ošetřovatelů, knihkupců a knihtiskařů i výrobců papíru.
Atributy:	řeholní hábit, hrnec, Jezulátko držící granátové jablko (symbol Granady), koš, nemocní, obraz Krista, provaz, pytel, trnová koruna

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Portugalska. Zatoužil po poznání cizích zemí a po životě plném nebezpečí ve vojenské službě. Po návratu z Afriky, kde pomáhal otrokům, zakotvil v Granadě ve Španělsku jako prodavač. Po kázání Jana z Avily, které v něm vyvolalo silnou lítost, byl dočasně považován za blázna. Zbytek života pak zasvětil zcela péči o nemocné. Zajišťoval pro ně vše potřebné s opravdovou láskou a vytvořil pokrokovější typ nemocnic. Postupně se k němu připojili další spolupracovníci a vznikl tak začátek řádu Milosrdných bratří.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VE SLUŽBĚ DRUHÝM VYDAL SVŮJ ŽIVOT

Narodil se roku 1495 v Montemor-o-Novo v Portugalsku. Jeho otec byl chudý řemeslník Ondřej Ciudad, matka Terezie ho vedla ke zbožnosti. V osmi letech se u nich zastavil a přenocoval nějaký španělský poutník, který uměl poutavě vyprávět o svých cestách a líčil krásy Madridu, až z toho Jan byl jak očarovaný. Utekl proto za poutníkem do světa, který byl ve skutečnosti poněkud tvrdší. Když ho poutník opustil, ujal se ho v Oropese ve Španělsku jeden správce hraběcího majetku, který jej nejen využil za pasáčka, ale staral se i o jeho vzdělání a všechny potřeby.

Janova matka byla ze ztráty syna velmi nešťastná, onemocněla a brzy zemřela. Otec pak odešel do františkánského kláštera v Lisaboně a také tam poměrně brzy zemřel.

Dobrodinec Jana později zaměstnával jako pastýře dobytka i dělníka na poli. Nakonec mu nabídl svou dceru za ženu, ale Jan odmítl a raději vstoupil do armády. Štěstí mu tam ale nepřálo, tak se znovu vrátil do Oropese, kde pracoval snad až do 37 let. Pak se znovu přihlásil do vojska císaře Karla V., aby bojoval proti Turkům v Uhrách. V té době odmítal náboženství. Po rozpuštění oddílu se vracel na Pyrenejský poloostrov a dozvěděl se o otci. To mělo vliv, že znovu vážně uvažoval o náboženství. Začal pracovat jako pomocný dělník při budování pevnosti Ceuty. Po našetření nějakých peněz začal obchodovat s knihami, zprvu jako potulný prodavač a pak se stal knihkupcem v Granadě.

Od 40 let by rád začal něco dělat pro šíření víry, ale neměl žádný životní plán. Až po dalších dvou až třech letech, kdy vyslechl kázání Jana z Avily, prožil hlubokou vnitřní proměnu. První reakcí byly veřejné projevy jeho neobyčejně velké lítosti nad svými hříchy. Viděl je jako strašné zlo a silně toužil po Božím milosrdenství. Pro záchvat kajícnosti ho zavřeli jako pomateného mezi psychicky narušené. Tam poznal velmi tvrdé podmínky tzv. nemocničního zařízení, ale také ho tam navštívil Jan z Avily a usměrnil jeho touhu po pokání radou, aby své tělesné i duševní síly dal do služeb těch, kteří velmi potřebují pomoci. Jan jej poslechl a nabyl vnitřního míru potřebného ke službě chudým nemocným.

Zubožené nemocné začal shromažďovat v domě, který získal od jednoho šlechtice za pomoci arcibiskupa a v němž upravil 47 lůžek. S láskou pečoval o své nemocné, ošetřoval je, sháněl jim léky a vedl je k trpělivosti i k Bohu. Žil jen pro Boha a potřeby bližních. Pro své pacienty chodíval žebrat s pytlem, košíkem či hrncem a s prosbou: "Čiňte dobro pro Boha!" Od mnohých snášel i posměch. Chodíval také na dřevo.

V roce 1547 se mu v Granadě podařilo vybudovat větší nemocnici s léčebnou péčí, která byla průkopnickým dílem. Pozvolna se od předchozího roku utvářelo i společenství, které mělo žít a pracovat podle Janových ideálů, a později se z něj stal řád milosrdných bratrů. Jan měl od arcibiskupa oděv, který byl znakem zasvěcené osoby, a jméno Jan z Boha. V roce 1548 svou činnost Jan rozšířil založením další nemocnice v Toledu.

V následujícím roce při požáru cizí nemocnice, kdy se do ní již nikdo nechtěl odvážit vkročit, pilně sám vynášel nemocné a zachraňoval i nějaké potřebné materiály. Šlo-li o zachraňování nemocných, nedělal nikdy rozdíly. Jeho pomoc pocítily i opuštěné děti, studenti bez prostředků, dělníci bez práce, ženy vystavené vydírání a mravní zkáze.

Ve službě druhým vydal svůj život. Při záplavách se vrhl do studených vln, aby zachránil tonoucího. Následkem toho onemocněl a pak kleče s křížem přitisknutým na prsou a se slovy: "Ježíši, do Tvých rukou poroučím svoji duši," skonal. Bylo mu 55 let.

Po jeho smrti velmi vzrostl počet jeho duchovních synů nejen ve Španělsku a papež Pius V. je potvrdil r. 1571 jako kongregaci a Sixtus V. v roce 1586 jako řeholní společnost s pravidly řehole podle sv. Augustina. Jan z Boha, zasluhující si zařazení mezi velké sociální světce, byl svatořečen v roce 1690 Alexandrem VIII. a r. 1930 Piem XI. prohlášen za patrona všech nemocnic, tedy nemocných a nemocničního personálu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Skutky milosrdenství jsou potřebné i dnes, proto nějaký konkrétní vykonám.

Bože, Tys naplnil svatého Jana soucitem a láskou k nemocným; pomáhej i nám, abychom ochotně prokazovali milosrdenství a dostali se mezi ty, pro které je připraveno Tvé království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Deo (1550); Faustinus Míguez (1925); Felix, ep. Dumnocen (asi 646); Pontius, diaconus (s. III.); Apollonius et Philemon (287); Provinus (ca. 420); Senanus (s. VI.); Theophilactus (ca. 840); Humfridus (871); Duthacus (ca. 1065); Veremundus (ca. 1095); Stephanus, abbas Obazinen (1159); Vincentius Kadlubek^♦ (1223)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský