In Epiphania Domini
6. ledna, slavnost | |
Atributy: | trojice vznešených mužů – králů, z nichž jeden je tmavé pleti, na zobrazeních vzdávají úctu Dítěti v jeslích nebo na matčině klíně |
ŽIVOTOPIS
Dnes si připomínáme klanění mágů, či mudrců z Východu, které vedla hvězda přes Jeruzalém do Betléma. V Jeruzalémě ztratili spolehlivé vedení hvězdy, proto se ptali na novorozeného židovského krále. Dozvěděli se pouze o proroctví, že z Betléma vyjde vládce, který bude panovat izraelskému lidu. V králi Herodovi zpráva vyvolala velmi zlé úmysly. A mudrci za městem opět uviděli hvězdu, která se pohybovala před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo Dítě, kterému přišli vzdát hold. Když spatřili Dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu pak dostali pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. - To nám vypráví evangelium dnešní slavnosti. Jeho zvěst předchází proroctví Izajáše: "Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu." (Iz 60,6)ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Hvězda, oznámená v proroctví, byla signálem pro ty, kterým neušlo znamení doby.
Vzdělaní astronomové dnes říkají, že "Betlémská hvězda" nebyla kometou, ale byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. K ní prý došlo 7 let před naším letopočtem. K chybě sedmi let v letopočtu došlo při dodatečné úpravě ve třetím století, takže trojkonjunkce vychází na dobu narození Krista. Jedním z astronomů, kteří se úkazem zabývali, byl i Johannes Kepler, působící v Praze roku 1600. Ten zdůrazňoval významnou světelnost této trojkonjunkce i vysokou úroveň hvězdářů před začátkem našeho letopočtu, kterou dokazují i archeologické nálezy. Za pozornost stojí, že Jupiter byl označen jako hvězda Boha, Saturn hvězdou Židů a první křesťané měli za symbol Ryby. A už se začínají rýsovat znamení, která se všeobecným očekáváním a s přispěním zvláštní Boží milosti oslovila tři vznešené mudrce z Persie, z Arábie a Sáby (srov. Ž 71,10).
Jejich příchod předpovídal David a před ním Balaam. Na tyto vznešené mudrce či krále působila ještě zvláštním způsobem Boží milost. Sestra Marie od Ježíše z Agredy ve své církevně schválené knize "Mystické město Boží" při popisech zjevení hovoří o aktivním zapojení andělů, skrze které ve snu byla králům sdělena tajemství vtělení a narození Krista, našeho Vykupitele. Králové byli zběhlí v přírodních vědách i sečtělí v Písmu Božího lidu. Byli šlechetného a velkomyslného smýšlení, prosti hrabivosti a lakoty. Jejích území spolu sousedila a jako přátelé si vzájemně sdělovali své vědomosti a v důležitých záležitostech se spolu radili. Jednou věcí bylo znamení trojkonjunkce na obloze a druhou hvězda vedoucí "tři krále", jejíž neobyčejný třpyt se ve dne mísil s leskem slunce. Zprvu tuto hvězdu každý viděl z jiné strany a jdouce za ní se sešli. Podporovali se ve svých plánech, ve víře a ve zbožnosti. Hvězda v cíli jejich cesty se proměnila v záři kolem Božího Dítěte.
Anna Kateřina Emmerichová vyprávějíc své zjevení uvádí další doplňující informace, zaznamenané básníkem Klementem Brentanoem. Dva ze tří králů sledovali souhvězdí z věže, sloužící jako hvězdárna, postavené na jednom návrší. "Nebyla to hvězda, ve které obrazy spatřovali, bylo to více hvězd v jednom obrazci, určitě souhvězdí." Šlo o obrazy týkající se Panny Marie a Krista. Tytéž obrazy v té době sledoval i třetí z králů ve své zemi. Zřejmě Boží zjevení v trojkonjunkci. U těchto popisů jsou uvedena i původní jména tří králů: Mensor - hnědavý, (pokřtěn svatým Tomášem dostal jméno Leander); Chaldejec Sair, snědý (se křtem touhy) a Theokeno, (při křtu ap. Tomášem dostal jméno Leo). Jejich známá jména jim byla dána dodatečně pro jejich významovou přiléhavost. Kašpar - znamená: "přichází s láskou"; Melichar - "potuluje se kolem, přichází s lichocením či přibližuje se tak něžně"; Baltazar - "přikládá ruku k dílu celou svou vůlí, hbitě svou vůlí přijímá vůli Boží". V téže knize se také mluví o datování ve smyslu posunu kalendáře, takže narození Páně mělo nastat asi o 7 let dříve, než vychází začátek našeho letopočtu. Nejstarší záznam jejich dalších dnes známých jmen pochází z XII. století od pařížského kancléře Petra Comestora. Jejich ostatky se přispěním svaté Heleny dostaly z Persie do Konstantinopole a ve XII. století putovaly do Milána a za Bedřicha Barbarosy byly přeneseny do Kolína nad Rýnem, kde se uctívají od roku 1164.
Co pro mne znamená slavnost Zjevení Páně a připomínka "Tří králů"? Mocní a učení vzdělanci se nachází u Kristových jeslí. Klanějí se mu prostí i ti, co vládnou, pokud jejich srdce není zatíženo věcmi, které brání v poznávání Boha. Poznávají jej ti, kdo mu otevírají svá srdce.
Hlavní svědectví svatých tří králů je v jejich hluboké a obětavé víře, pro kterou se stali prvními zvěstovateli narození Božího Syna, našeho Vykupitele z hříchů. Z Písma a z mystických zážitků věděli předem o něm tolik, že je to vedlo k volbě darů - zlata, kadidla a myrhy - které představují i symbolické vyznání: důstojnost královskou, přirozenost božskou a úděl přirozenosti lidské.
Duch povolává i dnes lidi, kteří neustrnuli a jsou schopni poznávat znamení doby. Kteří se nedají ničím zastrašit a nehledají nic než pravdu. Takoví byli mudrci, kteří se ptali politika, ale marně. Neboť mocní - jako Herodes - se bojí pravdy. Cizinci však pravdu našli a poklonili se dítěti na klíně matky. Poznali v něm Tvůrce pokoje světa. K němu je dovedla hvězda, kterou následovali navzdory všem překážkám. Ale hvězda září stále znovu. Zda je to skutečná hvězda, nebo hvězdná hodina lidstva, zda burcuje svědomí, nebo touhu národů po pokoji, to není rozhodující. Je však třeba porozumět znamením doby a podle nich jednat.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu vždy usilovat o poznání pravdy a dnes se také snažit prostřednictvím Panny Marie dát jejímu Synu dary symbolicky podobné darům tří králů:Zlato v podobě projevů lásky, kadidlo v podobě delší modlitby a myrhu v podobě sebezáporu.
Bože, Tys svou milostí přivedl tři mudrce cestou za hvězdou k poznání Tvého jednorozeného Syna. Veď i nás, kteří Tě poznáváme ve světle víry, k důvěrnému spojení s Tebou a k blaženému patření na Tvou slávu. Amen
(na podkladě vstupní modlitby)
In Epiphania Domini; Iulianus et Basilissa, m. in Thebaide (s. IV.); Felix, ep. Nanneten (582); Macarius♦, abbas Herbipolitan (1153); Petrus Thomas, ep. Cpolitan (1366); Andreas Corsini (1373); Ioannes de Ribera (1611); Carolus de Setia (1670); Rita a Jesus Lopez de Almeida♦ (1913); Raphaela Maria a Sacro Corde Porras Ayllón (1925); Andreas (Alaphridus) Bessette (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský