Gunthramnus
| 28. března, připomínka | |
| Postavení: | král |
| Úmrtí: | 593 |
ŽIVOTOPIS
Byl posledním ze čtyř synů krále Chlotara. Dostal Burgundsko a oblast s městem Orleans. Byl třikrát ženat, ale každé ze čtyř jeho dětí po krátké době vždy zemřelo. Bezdětnost přijal jako trest za své hříchy. Rozhodl se pro adopci osiřelého synovce. Své dřívější skutky kajícně odčiňoval. Když jeho bratři, kteří mezi sebou bojovali, zemřeli, podařilo se mu sjednotit všechna franská království. Usiloval, aby všichni poddaní v něm viděli spíše otce a dobrého pastýře.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OD HŘÍŠNOSTI K SVATOSTI
Narodil se r. 525 jako poslední ze čtyř synů franského krále Chlotara I. a Radegundy Durynské. Jeho bratři se jmenovali Charibert, Sigbert a Chilperich a babičkou byla sv. Klotilda. Guntrám své mládí neprožíval dobře, maje špatný příklad ve svých bratřích. Postupně se zamilovával do dvorních dam. Jeho manželství nebylo šťastné. Zemřely mu všechny děti a druhá žena Marestruda i děti se třetí Austrehildou. Pak si řekl, že bezdětnost je trestem za jeho hříchy a dal se na upřímné pokání. Začal ctnostný život, v němž dokázal setrvat, konaje množství dobrých skutků.
Po smrti Chlotara I. r. 567 si čtyři synové rozdělili říši. Guntrám dostal Burgundsko, oblast s městem Orleans. Později jeden bratr zemřel a došlo k přerozdělení na tři části. Jeden z bratrů měl Austrii s Remeší a druhý Neustrii s Paříží. Guntrám se snažil přijmout za vlastního osiřelého synovce, kterého pro nesouhlas příbuzných musel třikrát adoptovat. Když jeho bratři, kteří mezi sebou stále bojovali, zemřeli, podařilo se mu sjednotit všechna tři království
Pro utvrzování zbožnosti zakládal chrámy, kláštery, školy a domy křesťanského milosrdenství. V náboženství viděl základ věčného i časného blaha lidu. V některých záležitostech se radil s duchovními a choval k nim velkou úctu. Svolával také sněmy a vybízel duchovenstvo i velmože k pečlivému dodržování přikázání. Byl důsledný proti korupci a vlídný, dobrotivý k obyčejným poddaným. Projevil se i jako dobrý diplomat, chránil se zbytečného válčení a různé rozepře bývaly za jeho vlády mírově ukončeny.
Za moru v roce 591, který vypukl v Lyonu a rozšířil se i do Orleansu, kdy lidé z města utíkali, on v něm zůstal. Nařídil pečovat o chudé a nemocné. Rozhodl se pro modlitby, posty a kající průvody.
Svou dobrotou a zbožností si znepřátelil některé velmože, kteří byli zvyklí s prostým lidem jednat nespravedlivě, a ti se odvážili na něj najmout vraha. K vraždě mělo dojít, když Guntrám přistupoval k svatému přijímání. Vrahovi však v poslední chvíli vypadla z ruky dýka. Král mu udělil milost, ale dle zákona potrestal ty, kdo ho najali. Král zemřel přirozenou smrtí ve své rezidenci Chalonsur-Saône. Tam byl i pohřben.
Na Guntrámovi vidíme, že ani bývalá hříšnost, ani bohatství nejsou překážkou, která by vyloučila možnost být svatým. V Guntrámově životě to způsobila změna chování a smýšlení, t.zn. když se rozhodl pro spravedlnost, milosrdenství a zbožnost, které mu dopomohly ke svatosti.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zamyslím se nad tím, co by ke svatosti dopomohlo také mně a udělám první krok.Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; pomáhej nám na přímluvu svatého Guntráma, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(použita závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Feria V in Cena Domini; Hilarion, hegumenus in Bithynias (s. VIII.); Gunthramnus (593); Stephanus Harding (1134); Iosephus Sebastianus Pelczar (1924); Conon♦, monachus (1236); Ioanna Maria de Maillé♦ (1414); Priscus, Malchus et Alexander (260); Cyrillus, diaconus (ca 362); Proterius (454); Gunthramnus (593); Antonius Patrizi♦ (s. VIII); Antonius Patrizi (ca. 1311); Christophorus Wharton♦ (1600); Renata Maria Feillatreau♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský