Ioanna Maria de Maillé
| 28. března, připomínka | |
| Postavení: | laik, mystička |
| Úmrtí: | 1414 |
ŽIVOTOPIS
Byla dcerou barona, narozenou 14. 4. 1331 na zámku La Roche. Odmala toužila po řeholním životě. Již od 11 let konala rozšířenou pobožnost rozjímání o umučení Páně. Přestože složila slib panenství, na nátlak rodičů byla v 16 letech provdána za hraběte Roberta de Sillé. Ten prý její slib ctil a žil s ní jako bratr. Dále se informace v životopisech rozcházejí. Podle jednoho si vzali na výchovu tři sirotky. Hrabě Robert pak musel do války, z níž se vrátil těžce zraněn. Po třech letech, ne zcela zdráv, byl zajat Angličany, kteří žádali výkupné, jenže peníze pro dřívější štědrost k chudým se nedaly dát dohromady a hrabě následkem nemoci v zajetí zemřel asi r.1360. Tato zpráva více odpovídá stručné informaci martyrologia, že Jana byla manželkou válečného zajatce (či oběti) a byla nucena žebrat. (Podle Henryka Misztala oba manželé žijící v panenské čistotě pomáhali nemocným v době epidemie černých neštovic, která začala před jejich svatbou a trvala do r.1353. Robert se nakazil a přes léčení měla u něj choroba následky. Zemřel prý r. 1362.)Před novými nápadníky se Jana uchýlila do poustevny u kostela sv. Martina v Tours, kam odešla. Do rukou biskupa také složila slib dokonalé čistoty. Žila duchovně, pečovala o chudé a pracovala i v útulku pro nemocné. Některé životopisy navíc uvádějí, že zděděný majetek věnovala kartuziánům, vstoupila do třetího řádu sv. Františka a před hněvem příbuzných našla útočiště v poustevně patřící františkánům (toto není zaručené). Pronásledovaná prý okolím vydala se do poustevny v Planche de Vauxu, kde vedla kontemplativní život. Často rozjímala o utrpení Pána Ježíše a svá trápení spojovala s jeho ranami. V roce 1386 se pro zdravotní důvody vrátila do Toursu a bydlela vedle františkánského kláštera. Jejím duchovním vůdcem byl o. Martin de Bois-Gaultier. Z Toursu se ještě jednou prý vzdálila do Paříže, aby krále Karla VI. odvrátila od špatného mravního života. Měla charisma zázraků a po smrti, v 82 letech, její tělo prý omládlo.
V roce 1415 byl chystán proces svatořečení, ale v Avignonu nakonec nedošlo k papežskému schválení. V roce 1562 zneuctili její hrob hugenoti, ale kult se uchovával. Ke schválení její úcty došlo až od roku 1871 papežem Piem IX. zejména pro františkánský řád a Francii.
POZNÁMKA
Český katolický kalendář měl dříve pro 28. 3. sv. Rogáta, který je v římské Bibliothece sanctorum uváděn jako sv. Rogát a Successu a 16 druhů, mučedníků. Uvádí je až Baronius a jedná se o africké mučedníky. Dochované informace jsou velmi skoupé. Má se za to, že snad jde též o biskupy, jenž jmenuje Cyprián v dopise jako účastníky koncilu v Kartágu. Ale zmínka o mučednictví biskupů chybí. Mezi mučenými je připomínáno zejména mučení Montana a Lucia. Pro nedostatečné podklady tito světci již v novém martyrologiu nejsou.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Feria V in Cena Domini; Hilarion, hegumenus in Bithynias (s. VIII.); Gunthramnus (593); Stephanus Harding (1134); Iosephus Sebastianus Pelczar (1924); Conon♦, monachus (1236); Ioanna Maria de Maillé♦ (1414); Priscus, Malchus et Alexander (260); Cyrillus, diaconus (ca 362); Proterius (454); Gunthramnus (593); Antonius Patrizi♦ (s. VIII); Antonius Patrizi (ca. 1311); Christophorus Wharton♦ (1600); Renata Maria Feillatreau♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský