Maximus, ep. Neapolitan
| 11. června, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Podle listiny jáhna Jana působil v Neapoli jako 10. biskup po sv. Fortunátovi. Pro obranu nicejského pravověří byl odsouzen k exilu pravděpodobně na východ. V té době obsadil po něm biskupský stolec arián Zosimos, který se na něm udržel po 6 let i přesto, že byl Maximem z exilu exkomunikován. Podle Libellus precum Faustini et Marcellini byl Zosimos Božím trestem donucen opustit úřad, čehož byl prý svědkem i císař Teodosius. Biskup Maxim zemřel ve vyhnanství na následky špatného zacházení a pro špatné zdravotní podmínky dříve, než Julián Odpadlík povolil 8. 2. 362 exulantům návrat do vlasti. Z toho důvodu mu byla též přiznána palma mučednictví.Maximovo tělo se vrátilo do vlasti za jeho nástupce biskupa Severa. Z kostela blah. Fortunata, v němž je vyobrazen na fresce, byly jeho ostatky společně s Fortunatovými a dalších biskupů přeneseny v polovině 9. stol. do baziliky Štěpánské.
Maxim se stal jediným neapolským svatým mučedníkem a je vzýván v litaniích z kláštera sv. Patricie. Ve středověku byl jeho svátek uváděn 11. 6. a pak až do dnešní doby se objevuje v kalendáři o den dříve. V novém martyrologiu je vrácen zpět na původní den. Datování jeho smrti je doloženo i z nálezu nápisu v jeho hrobě na 2. pol. 4. stol., podle toho, že není uváděno slovo "sanktus" a místo "Christi" je znak Px (-přes sebe). Mnohé životopisy uvádějí za pravděpodobný rok jeho smrti r. 361.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV.); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo♦ (1051); Iolenta♦ (1298); Maria Schininá♦ (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli♦ (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Maloyan♦, episcopus et martyr (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský