Udalricus, ep. Augustan
| 4. července, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 973 |
| Patron: | vinařů, rybářů, tkalců, cestujících, umírajících; pomocník při těžkém porodu, při různých nemocech, horečkách, tělesné slabosti; ochránce proti povodním; vzýván i proti vzteklině a přemnožení krys a myší |
| Atributy: | anděl, biskup, kříž, ryba, žebrák |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Bavorska. Byl vychován v benediktinském klášteře u Bodamského jezera. Podle rady inklúzy Viborady vystudoval teologii a stal se knězem. Po pouti do Říma se koncem r. 923 stal biskupem. Byl dobrým pastýřem, žil asketicky a podle benediktinské řehole. Velmi pomáhal chudým a nemocným. Musel také vyhovět přáním císaře a aktivně pomáhal v době napadení země loupeživými Maďary.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PASTÝŘ A POMOCNÍK V REALITĚ ŽIVOTA
Narodil se kolem roku 891 v Augsburgu v Bavorsku hraběti Hupaldovi a Thetbirge. Byl vychováván v benediktinském klášteře sv. Havla poblíž jižní strany Bodamského jezera. Byl tělesně slabý, ale projevil značné nadání, které bylo využito. Dlouho zvažoval, k jakému stavu ho Bůh volá. Pak se obrátil o radu na inklúzu Viboradu (připomínaná 2. 5.) a ta mu po modlitbě oznámila, že jeho místo nemá být v klášteře, ale že se stane biskupem.
Po dokončení studií se vrátil do Augsburgu, kde přijal kněžské svěcení a stal se komořím biskupa Adalbera. Také vykonal pouť do Říma. V té době jeho biskup zemřel a 28. 12. 923 se Udalrik stal v rodném městě biskupem z rozhodnutí krále Jindřicha I. V té době byly poměry v diecézi velmi smutné. Mnoho kostelů, dvorců i celých vesnic bylo vypáleno loupeživými Maďary. Biskup Udalrik se začal snažit napravovat škody výstavbou chrámů, obnovou obranných městských věží a různou pomocí zuboženému lidu.
Bylo to v době, kdy biskupové byli vázáni povinnostmi ke dvoru a museli jezdit i s císařským vojskem do bitev. Biskup Udalrik se velmi nerad vzdaloval od svého pastýřského úřadu a výmluvně navrhl císaři za svého zástupce u dvora svého synovce Adalbera. Sám se pak s velkou horlivostí věnoval pastýřské službě, žil podle pravidel sv. Benedikta a celkem asketicky. Postil se od masa, spával jen na hrubé rohožce. Hostil žebráky a rozesílal pokrmy chudým nemocným a poskytoval jim i další potřeby. Na jeho náklady se mládeži dostávalo výchovy a vzdělání. Založil dobročinné nadace.
Jedna z legend uvádí původ atributu ryby, se kterou bývá biskup Udalrik zobrazován. Jednou ve čtvrtek zasedl prý k večeři s biskupem Konrádem z Konstance a v diskuzi o tajemstvích víry zapomněli na jídlo i na čas. V jitřních hodinách přišel vojvodův posel se psaním a od cesty obdržel od Udalrika kus masa, aniž ten si uvědomil, že je už pátek. Posel se rozhodl dar využít k pomluvě, že biskupové jedí v pátek maso. Jako prvnímu to řekl vojvodovi a když mu vytahoval důkaz biskupova prohřešku, předložil mu rybu. Biskup Udalrik prožíval reálný život, ve kterém může být s Boží pomocí zlo pro dobrotu srdce mírněno.
V roce 955 loupeživí Maďaři ve velkém počtu znovu vtrhli do Bavor, vyvražďovali obyvatelstvo a ničili zemi. Mnoho venkovanů se uchýlilo do opevněného Augsburgu. Biskupem byly organizovány prosebné průvody a modlitební shromáždění. Biskup také vyzýval k hrdinné obraně schopné muže a jel na koni s králem a vojáky. U řeky Lechu se pak udála jedna z nekrvavějších středověkých bitev. V ní byli Maďaři zcela poraženi i zásluhou pomoci říšského vojska Otty I. a tisícovky ozbrojených Čechů vedených Boleslavem I. Dne 10. 8. bylo vítězství draze vykoupeno. Mezi mrtvými byl biskupův bratr a synovec. Otec Udalrik pomáhal, kde mohl a v sídelním městě obnovil pobořený chrám sv. Afry.
V roce 971, asi jako 80letý, ještě konal pouť do Říma. Při zpáteční cestě požádal o složení svého úřadu a oblékl benediktinský hábit. Ingelheimský církevní sněm však jeho odstoupení neschválil, a tak se znovu ujal své diecéze.
O slavnosti Jana Křtitele sloužil poslední mši svatou a připravoval se už na smrt, když předtím rozdal poslední svůj majetek. Dne 4. 7. ulehl na popelem vysypaný tvar kříže a zemřel. Pohřben byl v chrámu sv. Afry do hrobu, který si předem nechal připravit. Chrám po 20 letech dostal jeho jméno. Svatořečen byl 31. 1. 993 Janem XV. v první procedurální kanonizaci. V roce 1353 obdržel Karel IV. na své prosby části ostatků z jeho hlavy a ramene, k nim i korouhev a ostatek z jeho biskupského roucha.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu pamatovat, že vyprošovat dobro, konat dobro a děkovat za dobro je důležitá součást křesťanského života a každý večer se zamyslím nad tím, zda jsem ji neopomíjel.Bože, Tys naplnil svatého Udalrika svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce s pamatováním na Dobro, jehož jsi zdrojem, aby se nám jednou dostalo účasti na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Procopius, eremita (1053); Elisabeth de Lusitania (1336); Bertha (asi 725); Andreas Cretensis (740); Udalricus, ep. Augustan (973); Ioannes Cornelius, Thomas Bosgrave, Ioannes Carey et Patricius Salmon (1594); Petrus Georgius Frassati♦ (1925); Iosephus Kowalski♦ (1942); Maria Crocifissa /Rosa/ Curcio♦ (1957); Iucundianus (s. inc.); Laurianus (s. III/IV); Theodorus, ep. Cyrenen. (s. IV); Antonius de Weert (1572); Florentius, ep. Cadurcen. (s. V in.); Valentinus, presb. et eremita (ca. s. V); Andreas Cretensis (740); Ioannes de Vespiniano♦ (s. XIII/XIV); Gulielmus Andleby, Henricus Abbot (1597); Catharina Jarrige♦ (1836)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský