sv. Goar

Goar

6. července, připomínka
Postavení:	kněz, poustevník
Úmrtí:	s. VI.
Patron:	hrnčířů, cihlářů, vinařů, hostinských, lodníků; vzýván bývá i na ochranu cti
Atributy:	ďábel, had, hrnec, klobouk, kutna, laně, model kostela, paprsek, poustevník

ŽIVOTOPIS

I když se uvádí, že se narodil roku 495 v Akvitánii ve Francii a zemřel r. 575 v dnešním St. Goar v Koblenzu v německém Porýní, nejsou uvedená léta zaručená.

Pocházel z vážené rodiny. Stal se knězem a již prý ve 24 letech opustil rodnou zem, aby se nakonec, po svolení trevírského biskupa, usadil kolem roku 520 jako poustevník severně od Koblenzu. Zbudoval si větší poustevnu a kapličku.

Ve své poustevně poskytoval poutníkům občerstvení pro tělo i pro duši. Sloužil pro ně mši svatou, zval je ke stolu, kde s nimi besedoval a povzbuzoval je ke ctnostnému životu. Zdůrazňuje se, že jeho častějšími hosty byli chudí a nemocní, které uzdravoval. Ne vždy měl potřebné zásoby. Dva vyhladovělé kněze prý zachránil mlékem od tří laní, a proto tyto patří mezi atributy.

Zdaleka ne všichni, kterým poskytl pohostinství, projevili vděčnost. Ač žil přísným životem a každému projevoval lásku, došla na něj na biskupství udání, že si otevřel hostinec a nežije jako poustevník. Goar se ospravedlnil, že pohostinnost a milosrdenství mají přednost před postem.

Ti, kteří ho nazvali zhýralcem a pokrytcem, použili tříleté dítě, aby svědčilo proti němu. Ono však prý začalo zázračným způsobem mluvit o Goarově nevinně a současně usvědčilo viníka, který se pak musel vzdát svého vznešeného postavení.

Po smrti trevírského biskupa si lid přál Goara mít biskupem a pověst o něm ovlivnila krále Siegberga I. tak, že ho v tomto postavení chtěl mít také. Když Goar zdráhavě odmítal, král mu dal 20 dnů na rozmyšlení a zvážení postoje. Podle legendy Goar prosil Boha o pomoc s přáním, aby byl ušetřen onoho povýšení a odpovědnosti. K vyslyšení došlo zvláštním způsobem. Na Goara dolehlo těžké onemocnění, pro které byl po 7 let upoután na lůžko, až 6. 7. zemřel.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Goretti (1902); Sisoes (asi 429); Goar (s. VI.); Maria Teresia Ledóchowska^♦ (1922); Romulus, ep. Fæsulan. (s. inc.); Palladius, ep. Gratianopolitan. (432); Monenna (517); Thomas Alfield^♦ (1585); Augustinus Iosephus (Elias); Desgardin^♦, 9 (1794); Susanna Agatha (Maria Rosa); de Loye^♦ (1794); Nazaria a Sancta Teresia March Mesa^♦, 6.7. (1943); Cyriaca, virgo et martyr (s. III/IV); Iustus, monachus (s. inc.)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský