Maria Pilar a Sancto Francisco Borgia (Iacoba) Martínez García, Teresia a Iesu Infante (Eusebia) García García et Maria Angela a Sancto Iosepho (Marciana) Voltierra Tordesillas
| 24. července, připomínka | |
| Postavení: | mučednice OCD |
| Úmrtí: | 1936 |
ŽIVOTOPIS
Všechny tři dnes vzpomínané řeholnice pocházely ze Španělska, kde v Guadalajaře vstoupily do kláštera karmelitek svatého Josefa a za občanské války při napadení Republikány přijaly mučednickou smrt.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŽIVOT A SMRT TŘÍ PANEN JEDINÉHO SNOUBENCE
Marie Pilar od sv. Františka Borgiáše se narodila 30. 12. 1877 v Tarazoně u Zaragozy jako jedenácté dítě v rodině Martínezových. Pokřtěná byla Jakuba. V 17 letech prožila obláčku své sestry Severiny a zatoužila ji následovat. Během dalších čtyř let se starala o ovdovělou matku a bratra, který byl knězem. Ke karmelitkám proto vstoupila až 12. 10. 1898 a přijala nové jméno Marie Pilar od sv. Františka Borgiáše. Dočasné řeholní sliby složila v Guadalajaru 15. 10. 1899. Byla fortnýřkou a kostelnicí. Řeholní život prožívala stále plná radostí z vnitřního sjednocení s eucharistickým Ježíšem, v oddanosti a zbožnosti.
V jejím zápisníku zůstalo z rekolekcí v r. 1930 předsevzetí: „Spojená s Ježíšem, chci konat všechno z lásky k Němu…“ V zápise z r. 1933 uvedla, že karmelitkou je pro touhu plného sjednocení se s Bohem – být svatou, což doplnila slovy: „Proto se chci zřeknout všeho, tak jak to Bůh po mne žádá, proto chci Tebe můj Ježíši milovat bez hranic a usilovat o nejintimnější spojení s Tebou, můj Snoubenče. Nic nemůže déle v mém srdci zůstat.“ Se začátkem občanské války řekla sestrám: „Když nás povedou na mučednickou smrt, půjdeme s našimi sestrami, mučednicemi z Compiégne za zpěvu: Srdce Ježíšovo, kraluj nám!“
Marie Angeles (Andělská) od sv. Josefa se narodila 6.3. 1905 v Getafe u Madridu jako desátá v rodině Valtierryových se jménem Marciana Valtiera Tordesillas. Rodina vynikala zbožností, což se projevilo i čtyřmi řeholními povoláními. Mimo Marciany se později dočkal mučednické koruny i její bratr Celestýn z řádu piaristů. Marciana měla velký příklad ve své starší sestře, která byla i její mateřskou důvěrnicí. Už v mládí, než její sestra odešla do kláštera, se jí svěřila, že touží obětovat Bohu svůj život jako karmelitka. Pak ji v tomto rozhodnutí utvrdila četba knížky „Dějiny duše“. Mezi tím byla aktivním laikem ve své farnosti. Podílela se na činnosti v charitativní i misijní činnosti a též byla horlivým spolupracovníkem zakladatele Mariánského chóru.
Vstup do guadalajarského kláštera jí byl umožněn 14. 7. 1929 a 21. 1. 1930 složila řeholní sliby s přijetím hábitu a nového jména. Skládání slavných slibů se dočkala na den přesně po čtyřech letech. Vynikala jako smiřitelka s uměním utlumovat nedorozumění a pracovitostí. Svůj život obětovala za obrácení hříšníků, snívajíce o mučednictví. Bez vědomí brzké budoucnosti, krátce před koncem života, se s obsahem snů svěřila představené.
Terezie od Dítěte Ježíše a od sv. Jana od Kříže se narodila 5.3. 1909 v Mochales jako dcera obchodníka Garcíi se jménem Eusébie Garcia y Garcia. Od sedmi let se o její vzdělání i výchovu staral matčin bratr Florentin Gracia, který byl kanovníkem s působností na faře v Siugenze. Eusébie u něj několikrát přečetla „Dějiny duše“ a zatoužila jít ve šlépějích Terezičky. Po zkušební dvouleté době byla do karmelitánského kláštera v Guadalajaře přijata již v 16 letech, 2.5. 1925 a 4.11. přijala své nové jméno. Byla přesvědčena, že láska rodí lásku, proto si zvolila heslo: „Za lásku se odplácí láskou“. A jednou důvěrně pronesla, že touží být „mravencem lásky“. Své prvořadé předsevzetí vyjádřila slovy: „Na věky chci chválit Boží milosrdenství.“
Věčné sliby složila 6. 3. 1930. Vynikala ve ctnostech lásky, věrnosti a pokory, které byly její hnací silou. S počátkem války začala celým srdcem prosit Boha o vytrvalost a toužila po zařazení mezi mučedníky.
Počátky krize ve Španělsku začaly být citelné začátkem roku 1936, když vláda Lidové fronty vyhrála volby a zavedla silný proticírkevní režim. V červenci, po vraždě Calva Sotela, došlo ke vzpouře ve vojenských posádkách. Vedle vlády republikánů, v jejímž čele byl Fr. Largo Caballero, přezdívaný „španělský Lenin“, se vytvořila v Burgosu druhá vláda monarchistická, podporovaná katolíky a Německem. Z nepřátelství těchto dvou vládních stran vznikla občanská válka, která přinesla smrt pro 6.832 osob duchovního povolání a dalšího půl miliónu lidí.
Večer 22. července, když republikáni z Madridu a Alcalá de Henares zaútočili s bombardéry na město Guadalajaru, všech 13 karmelitek se v civilním oděvu vydalo hledat náhradní přístřeší do ulice Tenente Figueroa. Jejich klášter se komunisté chystali vypálit. Část sester se ubytovala v hotelu Iberia a část jich v téže ulici našla příhodnější penzion. Do toho se v dalším dnu snažily přestěhovat i sestry z hotelu. Nebylo však dostatek místa. Na návrh Terezie se chtěly Marie Pilar a Marie Angeles ukrýt u rodiny v ulici Francisca Cuesta č. 5. Terezie šla s nimi a cestou byly v autě jedoucí milicionářkou odhaleny jako řeholnice. Milicionářka vojáky vedle sebe hned vyzvala ke střelbě.
Marie Angeles dostihla domu č. 5, ale u zvonku ji zasáhlo několik výstřelů, které však minuly druhé dvě řeholnice. V agonii ji ještě zvládly odnést, ale už jí nebylo pomoci. Při vyjití z průchodu byla zasažena dávkou ze samopalu Marie Pilar. Skácela se, a proto, že šeptala modlitby, dostala další dávku a nenávistné bodnutí bajonetem. Vydržela ještě přenášení a dopravu až do nemocnice, kde však skonala po slovech: „Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají.“
Nejmladší a nejrychlejší sestra Terezie se snažila uniknout do hotelu Palace. U vchodu ji chytil boxer Palero a tváříc se jako její ochránce ji s nekalým úmyslem vedl od milicionářů ke hřbitovu. Jeho soudruzi je dostihli a začali sestru Terezii nutit, aby volala „Ať žije komunismus, ať žije Emanuel Azaňa!“ Místo toho však zvolala: „Ať žije Kristus Král!“ Za ta slova ji ihned zastřelili.
Klášter sv. Josefa byl znovu otevřen v březnu 1941 a ostatky tří spolusester a mučednic byly přeneseny do jeho kaple. Jan Pavel II. je 29.3. 1982 blahořečil.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
V rodinách dnešních světic vynikala zralost víry jednotlivých členů, kterou papež při blahořečení označil jako mimořádně důležitou. Podobně vzájemné porozumění, poslání pokoje a smíření. Tyto hodnoty budu vyprošovat současným rodinám.Bože, sílo slabých, Ty jsi podivuhodně posiloval blahoslavené panny: Marii Pilar, Terezii a Marii Angeles v jejich mučednictví; na přímluvu těchto blahoslavených mučednic, které radostně prolily svou krev pro Krista Krále, uděl i nám milost, abychom Tobě a Tvé církvi zůstali věrni až do smrti. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Christina, virgo et m. (století neznámé); Christina Mirabilis♦ (1224); Sarbelius /Iosephus/ Makhlūf (1898); Euphrasia, virgo in Thebaide (s. V.); Boris et Gleb (1015); Cunegundis (seu Kinga), virgo (1293); Ludovica♦, religiosa (1503); Maria Pilar a Sancto Francisco Borgia (Iacoba) Martínez García, Teresia a Iesu Infante (Eusebia) García García et Maria Angela a Sancto Iosepho (Marciana) Voltierra Tordesillas♦ (1936); Sigolena (asi s. VI.); Victorinus, m. Amiterni (ca. s. IV); Fantinus (s. IV); Declanus (ca. s. V); Balduinus (1140); Ioannes Tavelli de Tossignano♦ (1146); Magi tres (1162); Antonius Torriani♦ (1494); Nicolaus Garlick, Robertus Ludlam et Richardus Simpson*♦ (1588); Iosephus Lambton♦ (1592); Ioannes Boste (1594); Modestinus a Iesu et Maria (Dominicus); Mazzarello♦ (1854); Maria a Mercede Prat♦ (1936); Xaverius Bordas Pifererw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský