Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edita Stein)
Teresia Benedicta a Cruce /Editha/ Stein

9. srpna, svátek
Postavení:mučednice OCarm
Úmrtí:1942
Patron:Evropy
Atributy:karmelitka se žlutou hvězdou

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Breslau. Ve 14 letech opustila víru židovských rodičů. Studovala na dvou universitách a dosáhla doktorátu z filosofie. Pak prošla konverzí a po sv. křtu v r. 1922 učila asi 10 let u dominikánek při klášteru sv. Magdalény. V roce 1934 vstoupila ke karmelitkám v Kolíně-Lindenthalu, kde 15. 4. 1938 složila sliby. Z důvodu pronásledování židů v Německu, odešla na konci roku 1938 do holandského kláštera v Echtu. Odtud byla gestapem hrubým způsobem dopravena do plynové komory koncentračního tábora v Osvětimi-Březince, kde ona i její sestra odevzdaly svůj život Bohu jako oběť za svůj lid.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

TEREZIE BLAHOSLAVENÁ KŘÍŽEM - PRO DOBRO NÁRODA

Narodila se 12. 10. 1891 do velmi početné židovské rodiny v Breslau (-Vratislav, nynější Wrocłav v Polsku, v té době německá část Slezska). Byla jedenáctým dítětem Augusty a Sigfrida Steina. Čtyři nejstarší děti však zemřely a když Editě ve věku dvou let zemřel otec, zůstala matka se sedmi dětmi a zadluženým dřevařským podnikem. S energií jí vlastní se ho ujala a i přes nevelké zisky byla k chudým velmi štědrá. Podnik vytáhla z dluhů a vedle dobré výchovy zajistila svým dětem i vzdělání. Byla věrná zásadám židovské víry. Edita ale tuto víru již ve 14 letech začala odmítat a do 30 let setrvávala v nevěře. Byla velmi inteligentní a nadaná. Vzhledem k její touze po pravdě, není na místě celé ono období označovat za život ateistky.

Na střední škole byla charakterizována jako skromná, bez snahy vynikat. K vysokoškolskému studiu si zvolila germanistiku, dějiny a psychologii. Později ji zaujal nový filosofický směr profesora Edmunda Husserla, v němž šlo o tzv. čiré podstaty jevů při popisné metodě zkoumání vývoje lidského vědomí - filosofický obor fenomenologie. Edita, hnána touhou po poznání, nespokojila se s kvalifikací středoškolské učitelky, ale rozhodla se pro universitu v Göttingen. Roku 1913 se stala Husserlovou studentkou a později asistentkou, která pracovala na uspořádání a zpracování jeho rukopisů pro vědeckou publikaci. V roce 1916 dosáhla doktorátu z filosofie. Vynikla jako myslitel při vydávání svých prací z fenomenologie. V roce 1919 se ucházela o místo profesorky ve Freiburku, kde dříve sama studovala.

Křesťanské obzory se začaly Editě otvírat vlivem filosofa Maxe Schelera. Sama to označila za první styk s jí neznámým světem. Určitý popud pro hledání podstaty věcí a Bytí až k celkovému pohledu na myšlení věřícího katolíka jí dal Husserl. Ale samotná věda by z ní křesťanku neudělala. Prvním silným útokem na její nevěru bylo setkání s vdovou po kolegovi. Poznala totiž, že čerpala sílu a důvěru z Ježíšova kříže a tak unesla ztrátu manžela.

Jak sama řekla, její jedinou modlitbou byla touha po pravdě. Boží Prozřetelnost na ní odpověděla o dovolené, při návštěvě kamarádky Conrad Martiusové, u níž objevila knihu "Život svaté Terezie z Avily." Od obsahu tohoto vlastního životopisu karmelitky se nemohla odtrhnout. Byla jím tak dokonale oslovena, že hned ráno si byla koupit katolický katechismus a misálek. Po jejich prostudování šla kněze požádat o sv. křest. Na dotaz, kým byla připravena, požádala o přezkoušení. Pokřtěna byla 1. 1. 1922 v Bad Bergzebern a 2. 2. přijala svátost biřmování.

Editinou konverzí byli její známí až šokováni. Matce o ní z ohledu neřekla. Opustila svoji činnost na universitě a odešla do učitelského ústavu dominikánek ve Speyeri jako profesorka němčiny. Díky seznámení se spisy Tomáše Akvinského, které jí ukázaly, že i věda může být křesťanskou službou, vytrvala u své práce. Přednášela na kongresech v různých městech Evropy, včetně Prahy a od r. 1932 asi rok na institutu vědecké pedagogiky v Münsteru. Následkem Hitlerovy politiky musela místo opustit. To ji však vedlo k řeholnímu povolání, po němž dávno toužila. V rozhodnutí pro vstup ke karmelitkám byla podpořena i opatem z Beuronu Walzerem, který byl jejím rádcem.

Již ve Speyeru trávila na modlitbách před svatostánkem dlouhé hodiny. Pro nejvýznamnější událost naší spásy se od květné neděle ponořila do mlčení a svatý týden prožila jako exercicie v meditaci. Vlivem své inteligence a schopnosti empatie cítila se všemi ohrožovanými nacismem. Zprvu v předtuše osudu Židů psala prostřednictvím arciopata papeži Piu XI. prosbu, aby se jich zastal. Později v protižidovských zákonech viděla Kristův kříž, který třeba nést.

K bosým karmelitkám v Kolíně nad Rýnem vstoupila v r. 1934. V dalším roce 21. 4. složila dočasné sliby a přijala řeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže. V roce 1936 jí zemřela matka. Brzy nato si Benedikta pádem ze schodů zlomila ruku i nohu. Pobyt v nemocnici využila k tomu, že rodnou sestru Růženu učila katechismu a připravila ji na sv. křest. Slavné sliby složila Benedikta od Kříže 21. 4. 1938. Na obrázcích, rozdávaných při těchto slibech, měla slova sv. Jana z Kříže: "Mým jediným povoláním je od nynějška co nejvíce milovat."

Za půl roku od slibů došlo k násilným protižidovským akcím (k hromadnému pogromu). Byly zapalovány synagogy a rabovány židovské obchody. Bezpráví vůči Židům se stupňovalo a proto byla Benedikta od Kříže poslána matkou představenou do Karmelu v Echtu v Holandsku. Dorazila tam v poslední den roku. V červnu 1939 napsala do testamentu: "S radostí přijímám předčasnou smrt, kterou mi určil Bůh a cele se odevzdávám do Jeho nejsvětější vůle. Ať Pán přijme můj život i smrt pro čest a slávu svého jména, pro potřeby své svaté Církve, zejména…(zde pamatuje na všechny řádové spolusestry, svůj národ, svobodu a mír ve světě, příbuzné a ty, které jí Bůh seslal do cesty) ať nikdo z nich není zatracen."

Její sestře Růženě se podařilo za ní přijít přes Belgii v roce 1940 a dělala tam vrátnou. V témže roce bylo obsazeno Německem i Holandsko a gestapo oběma sestrám nařídilo denně nosit žlutou Davidovu hvězdu. Benedikta se marně snažila o švýcarské vízum. Na začátku srpna 1942, z příkazu německé vlády, byli zatčeni všichni katolíci (včetně řeholních osob) židovského původu. Pro obě sestry přišli příslušníci SS hned 2. 8. Benedikta vzala sestru Růženu za ruku a řekla: "Pojď, půjdeme pro dobro našeho národa." V nákladním voze je převezli do Roermonde, pak přes tábor v Amersfoorte do Westerborku. Odtud ve vagonech pro dobytek, zajištěných ostnatým drátem, konaly sestry poslední cestu do koncentračního tábora Osvětim. Tam pro ně a jejich milované rodáky z celé Evropy byla připravena plynová komora.

V holandské sbírce zákonů vyšlo brzy toto oznámení: "Nr 44074 Edith Teresia Hedwig Stein, z Echtu, nar. 12. 10. 1891 ve Wrocłavi, zemřela 9. 8. 1942."

Papež Jan Pavel II.při blahořečení této karmelitky v Kolíně nad Rýnem 1. 5. 1988 řekl: "Terezie blahoslavená křížem - toto je jméno ženy, která začala svoji duchovní cestu s přesvědčením, že Bůh jako celek neexistuje." Při zmínce o jejím vstupu na Karmel, citoval slova, která Edita řekla převorce: "Nemůže nám pomoci lidské působení, ale Kristovo utrpení."

Terezie Benedikta od Kříže byla kanonizována 11. 10. 1988 v Římě a 1. 10. 1999 byla prohlášena spolupatronkou Evropy.

Zanechala po sobě významné písemnosti. Za pobytu v klášteře v Kolíně-Lindenthalu napsala metafyzickou knihu s názvem: "Časné a věčné bytí" (týká se syntézy tomistické filosofie a fenomenologie). V Holandsku, před zatčením, dopisovala vrcholné dílo "Věda kříže."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

"Láska" - povolání každého křesťana. Budu každý večer kontrolovat jak se snažím stále více milovat.

Bože našich otců, Tys přivedl svatou mučednici Terezii Benediktu k poznání Tvého ukřižovaného Syna a k jeho následování až k smrti; na její přímluvu dej, ať všichni lidé poznají Krista jako Spasitele a skrze něho dojdou k věčnému patření na Tebe. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Teresia Benedicta a Cruce /Editha/ Stein (1942); Romanus, m. Romæ (asi 258); Ioannes de Firmo (1322); Candida Maria a lesu /Ioanna Iosepha/; Cipitria (1912); Ruben a Iesu López Aguilar et VI socii (1936); Faustinus Oteiza et Florentinus Felipe (1936); Marianne / Barbara/ Cope (1918); Nath (s. VI); Fedliminus (ca. s. VI); martyres Constantinopoli sub Leone Isaurico (ca. 729); Ioannes de Salerno (ca 1242); Falcus (s. XIV); Richardus Bere (1537); Claudius Richard (1794); Florentinus Asensio Barroso (1936); Gulielmus Plaza Hernández (1936); Germanus (Iosephus Maria); Garrigues Hernández (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský