Maria de Los Ángeles Ginard Martí
| 26. srpna, připomínka | |
| Postavení: | mučednice |
| Úmrtí: | 1936 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Baleárských ostrovů patřících ke Španělsku. Dne 3. 4. 1894 se v Llucmajor na Malorce narodila Sebastiánovi Ginard Garciovi a Margaritě Martí Canals jako třetí dítě z devíti. Již v 11 letech, při prvním svatém přijímání 14.4 1905, pocítila volání k zasvěcenému životu. Určitý vliv měly i dvě matčiny sestry, které byly řeholnicemi a jejich rodinu častěji navštěvovaly.V roce 1905 se Mariina rodina přestěhovala do Palma v kraji Maiorca. Tam Maria Ginard vedle péče o mladší sourozence a domácí práce vypomáhala dvěma starším sestrám s vyšíváním a výrobou dámských klobouků, protože rodina žila v ekonomicky slabých poměrech.
Svůj den začínala Marie velmi brzy a to modlitbou a účastí na první mši svaté. Také během dne se velmi ráda zastavila v kostele k adoraci před svatostánkem. Měla vyhrazenou dobu na výuku katechismu a čtení z Písma svatého dětem.
Ve 20 letech chtěla dostat od rodičů schválení pro vstup do kláštera svatého Bartoloměje, ale oni jí přemluvili, aby ještě vypomáhala rodině. Jejich souhlas dostala až o sedm let později. Do kláštera kongregace "Horlitelek eucharistické úcty" vstoupila jako žadatelka 26. 11. 1921 a v dalším roce přijala hábit a jméno Marie de Los Angeles (od andělů). Po roce složila první sliby a byla poslaná na další tři roky do domu kongregace v Madridu. Byla velmi přizpůsobivá a lnula k Eucharistii vroucí láskou. Z ní čerpala sílu a zvláštní charisma, skrze něž měla vliv na spolusestry, pro které byla příkladem svou dobrotou, jednoduchostí, zbožností a poslušností.
V roce 1929 přešla do Barcelony, aby tam složila slavnostní věčné sliby a pak žila tři roky v její komunitě. V roce 1932 se vrátila do Madridu a stala se matkou představenou. Hlavním zdrojem síly a útěchy v těžkém období, byly pro ni chvíle adorace.
V roce 1936 na pronásledování v době občanské války, při kterém docházelo k zatýkání duchovních osob, k vypalování kostelů a klášterů, reagovala modlitbou před nejsvětější svátostí na oltáři. S oddaností zde nabídla svůj život Bohu, připravena přijmout jakoukoliv cestu Boží prozřetelnosti.
Rány zasazované církvi byly pro Marii de Los Angeles horší než strach o vlastní život. Dne 20. 7. 1936 viděla, že je nutné se sestrami v civilním oděvu opustit klášter. Jako slova útěchy jim zopakovala: "Vše, co nám mohou udělat, je zabít nás, nic víc." Všechny věděly, že zabití znamená setkat se s milovaným Snoubencem tváří v tvář a zůstat s ním na věky.
Marie zůstala klášteru nejblíže, v rodině, ze které měla dům na dohled. S bolestí a modlitbou sledovala jeho ničení. Její úkryt, pravděpodobně po udání, objevili milicionáři ve večerních hodinách 25. 8. a chtěli odvést sestru majitele domu, která Marii poskytla přístřeší.
S neobyčejnou odvahou a láskou se sestra Marie obrátila na velitele, že hledanou řeholnicí je jen ona sama a druhá zatčená že k řeholnicím nepatří. S těmito slovy jí zachránila život. Pak byla sama svázána a odvedena. Druhého dne dovedena do Dehesa de la Villa a tam popravena.
Její blahořečení bylo již 19. 4. 2004 připraveno papežem Janem Pavlem II., papežem Benediktem XVI. byla beatifikace potvrzena společně se sedmi diecézními kněžími, rovněž oběťmi španělské občanské války, a za účasti poutníků ze Španělska vyhlášena 29. 10. 2005 při slavnostní mši svaté v Bazilice sv.Petra prefektem kongregace pro svatořečení kardinálem José Saraiva Martins.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Melchisedech; Iacobus Retouret♦ (1794); Ioanna Elisabeth Bichier des Ages (1838); (Maria a Iesu Crucifixo /Maria/; Baouardy*) (1878); Teresia a Iesu Jornet Ibars (1897); Ambrosius (Aloysius) Valls Matamales♦ (1936); Maria de Los Ángeles Ginard Martí♦ (1936); Petrus /Alexander/; Max Ginestar♦ (1936); Laurentia /Leucadia/ Harasymiv♦ (1952); Maria Beltrame Quattrocchi♦, materfamilias (1965); /Martinus Stredonius/ (1649); Maximilianus, m. Romæ (s. inc.); Anastasius, fullo (s. inc.); Victor, m. in Mauretania (s. III/IV); Eleutherius, ep. Autissiodoren. (s. VI); Felix Vivet Trabal♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský