Světci k nám hovoří...


Nejsvětější jméno Ježíš

Nomen sanctissimum Iesu;

3. ledna, nezávazná památka
Atributy:Za atribut možno považovat zkratku IHS*, dříve vytlačovanou na hostiích.

ŽIVOTOPIS

Nejsvětější jméno Ježíš bylo uctíváno od počátku církve. Vlastním svátkem začalo být slaveno od 14. století. V Itálii a v Evropě propagoval k němu mimořádnou úctu svatý Bernardin Sienský se svými žáky od začátku 15. století a teprve v následujícím se stal i liturgickým svátkem. Pro celou církev byl zaveden roku 1721 a ve druhé polovině XX. století bylo jeho uvádění v našich kalendářích zrušeno. Katolické noviny uvedly jako důvod, že na Nový rok je v evangeliu zmínka o pojmenování dítěte tímto jménem. Nejsvětější jméno má však tak velký význam, že jeho svátek je v novém martyrologiu pro dnešní den na nejpřednějším místě.

"Ježíšovo jméno znamená, že jméno samého Boha je přítomno v osobě jeho Syna, který se stal člověkem kvůli všeobecnému a definitivnímu vykoupení z hříchu. Jen jméno Boží přináší spásu a napříště ho mohou všichni vzývat, neboť vtělením se Bůh spojil se všemi lidmi, - neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy (Sk 4,12; KKC 432). 

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Bůh zachraňuje

Svatý Bernardin Sienský nám říká: "Veliký základ víry je jméno Ježíš a utváří Boží syny. Víra katolického náboženství spočívá totiž v poznání Ježíše Krista jako světla, které je světlem duše, branou k životu, základem věčné spásy." Vždyť v jeho lidství, jak na to poukazuje sv. Pavel: "Bůh smířil svět se sebou skrze Krista" (2 Kor 5,19).

"Ježíšovo jméno plně dokazuje svrchovanou moc ‚Jména nad každé jiné jméno‛ (Flp 2,9-10). Zlí duchové se jeho jména bojí a Ježíšovi učedníci v jeho jménu konají zázraky; vždyť Otec jim dá všechno, oč ho prosí v Ježíšově jménu" (KKC 434).

Jméno Ježíš, hebrejsky Ješua, znamená: "Bůh zachraňuje." V tomto jménu je zdůrazněno jeho poslání, v němž "spasí svůj lid od hříchů" (Mt 1,21). V něm se nám ukazuje nejvyšší svatost a milosrdenství.

Litanie k  nejsvětějšímu jménu s prosbami o potřebnou milost nás vedou k poznávání Vykupitele světa jako Syna Boha živého, odlesku Otce, jasu věčného světla, krále slávy a slunce spravedlnosti. V nich vyznáváme, že Syn Panny Marie je láskyhodný, obdivuhodný, Bůh silný a Otec budoucího věku. S nadějí k němu voláme: Anděli velké rady, nejmocnější, nejtrpělivější, nejposlušnější, tichý a pokorný srdcem, smiluj se nad námi - a učiň naše srdce podobné srdci svému. Vzor všech ctností vzýváme slovy: Milovníku čistoty, milovníku náš, Bože pokoje a původce života, příklade ctností a horliteli o spásu duší, Bože náš a útočiště naše. Otče chudých, poklade věrných, Pastýři dobrý, světlo pravé. Ó Moudrosti věčná, dobroto neskonalá, cesto naše a živote náš. Jak podivuhodné je tvé jméno, Ježíši radosti andělů, králi patriarchů, mistře apoštolů, učiteli evangelistů. Vyvěrající sílo mučedníků, světlo vyznavačů, čistoto panen a koruno všech svatých, smiluj se nad námi.

Pro své svaté jméno milostiv nám buď - odpusť nám Ježíši. Milostiv nám buď a uslyš nás Ježíši. Ode všeho zlého vysvoboď nás… od každého hříchu, od svého hněvu, od úkladů ďáblových, od ducha smilstva a od smrti věčné. Od zanedbávání tvých vnuknutí, vysvoboď nás Ježíši. Svým svatým vtělením, svým narozením, dětstvím, božským životem, svou prací i smrtelnou úzkostí a utrpením. Svým křížem a opuštěností, svými bolestmi, smrtí a pohřbem. Svým zmrtvýchvstáním a svým nanebevstoupením. Ustanovením Nejsvětější Svátosti oltářní, svými radostmi a svou slávou. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa - odpusť nám Ježíši.

Ve formě litanie se uvádí více oslovení a opakují se odpovědi ke každé invokaci. Jméno označuje konkrétní osobu, a tudíž se k němu váže osobnost nositele. Proto jsou zde k rozjímání nabídnuty názvy Páně, o které se v litanii rozšiřuje jeho nejsvětější jméno Ježíš. Dále si pak připomínáme, že je náš vysvoboditel celým svým životem, utrpením, smrtí i oslavením. Jeho jméno je nad každé jiné jméno. "V něm žijeme, hýbáme se a jsme" (Sk 17,28).

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

(Na závěr litanie,) modleme se:

Pane Ježíši Kriste, Tys řekl: Proste a dostanete, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno; prosíme Tě, uděl nám vroucnost své božské lásky, abychom Tě milovali celým srdcem, slovem i skutkem a ve Tvé chvále nikdy neustávali.

Dej, Pane, abychom Tvé svaté jméno ustavičně ctili s bázní a zároveň milovali věčnou láskou, neboť nikdy nezbavuješ ochrany ty, kterým dáváš stálost ve své lásce. Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

POZNÁMKA

*JHS či IHS (iota-éta-sigma) je monogram patřící Ježíši jako Bohu a Spasiteli lidstva. Má nejednotnou interpretaci s dlouhou historií. Vychází z řecké podoby jména Ježíš – ΙΗΣΟΥΣ (IHSOYS). Někde psáno „IHΣOUΣ“. Σ (sigma) bylo později v latině psáno podle výslovnosti.

Zkratka IHS se vyskytuje např. na svatostáncích, někdy na hostiích a na mešních předmětech. Je i znakem použitým sv. Bernardinem Sienským (pam. 20. 5.) a sv. Janem Kapistránským (pam. 23. 10.) ve s. XV., a o století dříve asketou blah. Jindřichem Suso (pam. 25. 1.), který si jej v zápalu lásky vypálil na prsa. Zakladatel jezuitů, sv. Ignác z Loyoly (pam. 31. 7.), jej ve s. XVI., s dalším doplněním, použil do znaku svého řádu.

Podstatným je vždy vnímavost vztahu monogramu k jeho představiteli jako Bohu i Spasiteli, postoj našeho srdce. Ve výkladu o. Bernardina v nápisu IHS, podle anagogického smyslu šířeném P. Regalátem Benešem, představuje každé písmeno jednu osobu Nejsvětější Trojice.

Zkratka se začala vykládat i jako první písmena latinské fráze „Iesus Hominum Salvator“ (Ježíš spasitel lidí).

Existuje také spojení s příběhem o vidění císaře Konstantina Velikého, před bitvou u Milvijského mostu (312), ve kterém spatřil na nebi znamení XP a nápis „In hoc signo vinces“ („V tomto znamení zvítězíš“). Ve středověku byl symbol spojen s eucharistií a slavením svátku Božího těla (ustanovení v roce 1264).

Monogram IHS doplněný křížem a třemi hřeby i se sluncem kolem se stal znakem jezuitů asi v roce 1541. Kříž a tři hřeby, kterými byl Spasitel přibit jsou vykládány jako symboly jeho ukřižování, ale vyskytuje se i výklad, že jsou připomínkou tří slibů jezuitů. Sv. Bernardin hlásal, že „Církev je postavena na Ježíšově slovu a Ježíšovo jméno způsobuje prostoupení jeho světlem u těch, kdo jeho slovo zvěstují i u těch, kdo je slyší."

JHS v české lidové mluvě se také vykládá jako „Ježíš hříšných Spasitel“. Na nepřesnost takového výkladu písmene H, s křížkem nad ním ve zkratce, poukazuje skutečnost, že slovo hříšník v jiných jazycích začíná na jiné písmeno než H (latinsky je to peccator, italsky peccatore, anglicky sinner, německy Sünder, francouzsky pécheur, řecky amartolós) a zde jde o jednotný erb upozorňující na tajemství spásy, že Ježíš je Spasitel všech lidí.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nomen sanctissimum Iesu;; Genovefa, virgo in Gallia (asi 500); Antherus, Pp (236); Theopemptus et Theonas, m. in Bithynia (asi 304); Gordius (304); Daniel (asi 304); Theogenes, m. Parii (320); Florentius, ep. Viennen (po roce 377); Cyriacus Elias Chavara (1871)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.