Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Foto © Provincie kapucínů v ČR
Foto © Provincie kapucínů v ČR




sv. Klára z Assisi
Clara de Asisio

11. srpna, památka
Postavení:zakladatelka řádu OSCI
Úmrtí:1253
Patron:Assisi, klarisek, pradlen, pozlacovačů, výšivkářek, sklenářů a malířů skla, televize; vzývána jako ochránkyně slepých a při horečkách
Atributy:berla (opatská), ciborium, jednorožec, kalich, klaristka, monstrance

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Assisi jako sv. František a rozhodla se k jeho následování. S ním založila 2. františkánský řád, zvaný později Klarisky. Po složení slibu do Františkových rukou se usadila se spolusestrami u kostelíka sv. Damiána. Tam po 43 let žila v chudobě, čistotě a poslušnosti. Vedla řádové společenství, které bylo zprvu nazýváno "Chudé dámy sv. Damiána." Dvakrát zachránila Assisi před nájezdy Saracénů. Necelých 30 let byla před svou smrtí nemocná, převážně upoutaná na lůžko.

Její řád schválil papež Inocenc III. r. 1216. Papež Řehoř IX. řeholi potvrdil až po úpravách. Klára si ale nepřestala přát, aby v něm byl zakotven požadavek absolutní chudoby, který potvrdil až papež Inocenc IV. r. 1253.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ZVOLILA CHUDOBU Z LÁSKY A ŽILA ZA OBRÁCENÍ SVĚTA

Pocházela z italského šlechtického rodu Offreducci-Faverone v Assisi. Narodila se asi 16. 7. 1194 jako Chiara Offreduccio, dcera rytíře Favorina a šlechtičny Hortulany. Měla tři mladší sestry, kterým dávala dobrý příklad svým zbožným a láskyplným životem. Rajmund Ondruš (S.J.) uvádí, že otec této rodiny velmi brzy zemřel a proto je všude zdůrazněna starost strýce o provdání Kláry. Někteří zase staví otce mezi odpůrce později Klárou zvoleného povolání.

Snad o něm uvažovala již od 12 let, kdy velkou diskusi mezi lidem vyvolalo rozhodnutí syna bohatého obchodníka se suknem, Františka, který se r. 1206 rozhodl pro službu Bohu v chudobě. O šest let později se Klára rozhodla ho následovat.

Strýc hrabě Monaldo Scifi měl v úmyslu Kláru v 18 letech provdat za císařského důstojníka, hraběte Rogera. Krátce před zasnoubením, v noci po Květné neděli, v březnu 1212 za doprovodu přítelkyně uprchla tajně z domu. Jejím cílem byl kostelík Porcinkule. V něm, u oltáře Panny Marie si dala od sv. Františka ostříhat vlasy a přijala hrubý řeholní hábit. Za plápolání hořících pochodní složila slib chudoby, čistoty a poslušnosti, kterým se zasvětila Bohu. Poté odešla přebývat do nejbližšího kláštera benediktinek v Bastii. Po dvou týdnech ho zaměnila za další benediktinský na úpatí Subasio.

Strýc s dalšími příbuznými ji však vypátrali a za pomoci ozbrojeného doprovodu ji přišli odvést. Klára před nimi vběhla do kostela a držíce se oltáře stáhla závoj, aby všichni viděli ostříhání - znak zasvěcení. Prý se jí jako první zastal snoubenec a všichni pak ustoupili.

František pro Kláru a její nově vznikající komunitu vymohl u biskupa malý klášter s kostelem sv. Damiána. Odtud první jejich název "Chudé uzavřené dámy sv. Damiána." Jejich představenou v roce 1215 byla zvolena zakladatelka Klára. Název klarisky se ujal až po její smrti. Řeholní pravidla obdržely od Františka. Klára je jen upravila a trochu doplnila. Hodnostáři, kterým byla předložena, se tak tvrdého života v chudobě prý zhrozili. Klára však trvala na absolutní chudobě a o potvrzení jejího privilegia žádala papeže. Jednalo se o právo nejen nic nevlastnit osobně, ale ani nepřijímat nic do vlastnictví komunity. Předpokládá se, že první papežský souhlas udělil Inocenc III., pak v září 1228 Řehoř IX. a při návštěvě Assisi jej před smrtí Kláry ještě znovu potvrdil Inocenc IV.

Z rodiny přišla první do komunity Klářina mladší sestra Anežka a pak i Beatrice. Nakonec i její matka Hortulana. Klára se svými duchovními dcerami vedla asketický život. Vedle častých postů nosila pod šaty hrubý kající oděv a spala na holé zemi, což jí pak František zakazoval. Klára k němu měla vztah dětinské oddanosti a celé společenství "Menších bratrů" bylo předmětem její nadpřirozené lásky. Se svými sestrami podporovala tyto bratry společnými modlitbami v úsilí o křesťanskou obnovu tehdejšího života ve světě.

Klára byla omilostněna mnohými duchovními dary a vynikala moudrostí, pro kterou se k ní o radu obrátil jednou nejen František, ale písemně i papež Inocenc IV. Klára byla od konce roku 1224 těžce nemocná a ač téměř stále byla nucena ležet, s velkou obětí plnila úkoly představené a s velkou věrností řeholní závazky. Za bojů císaře Bedřicha II., vedených proti papeži, mohamedáni spojeni s Bedřichem r. 1243 oblehli Assisi a přiblížili se až ke klášteru. Klára, přes svoji nemoc, za pomoci sester došla do brány s oltářní svátostí. Pozvedla ji a saracéni se okamžitě dali na ústup. Později ochránila Assisi ještě jednou před ozbrojenci císařského vojevůdce Aversy.

Mezi těmi, kdo si dopisovateli s Klárou, byla i princezna Anežka česká, která se rozhodla následovat její příklad. Nejstarší ze čtyř dopisů odeslaných z Assisi je z r. 1235. Přísný řád Kláry přitahoval vynikající mladá srdce na více místech Evropy již za jejího života. Bylo to pro její příklad víry a lásky i pro horoucí modlitby, které za obrácení lidí vysílala ke svému Spasiteli. O jeho pokoře, utrpení a lásce často rozjímala. V utrpení vynikala trpělivostí a říkala: "Jak by si mohl člověk naříkat, když hledí na ukřižovaného Ježíše zalitého krví!"

Umírala po více jak 22 letech těžké nemoci a mluvila o útěše trpět z lásky k Ježíši Kristu. Krátce před smrtí přijala apoštolské požehnání od Inocence IV., který si povzdechl: "Kéž by mi dal Bůh, abych v hodině smrti potřeboval požehnání tak málo jako Klára." Pak byl mezi těmi, kteří šli za její rakví. Klára byla po dvou letech, 15. 8. 1255, papežem Alexandrem IV. prohlášena za svatou. Breviář k památce uvádí, že kostel sv. Jiří, v němž byla pohřbena, byl přebudován v basiliku a ta dostala její jméno. V roce 1849 bylo zjištěno, že její tělo nepodlehlo rozkladu.

Papežem Piem XII. byla r. 1958 prohlášena za patronku televize.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jako Klára patřila Kristu tím, že se pro něj stravovala v zástupné lásce za druhé, budu žít opravdovějším životem z víry za ty, kteří nevěří, klanět se mu za ty, kteří se mu neklaní a milovat ho za ty, kteří ho nemilují.

Bože, Tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za Tvým voláním a zamilovala si chudobu; prosíme Tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na Tebe v nebeské slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Clara de Asisio (1253); Tiburtius, m. Romæ (s. III/IV in.); Susanna, titularis basilicæ in Urbe (století neznámé); Mauritius Tornay (1949); Ioannes Henricus Newman (1890); Alexander Carbonarius (s. III); Equitius (ante 571); Gaugericus (ca. 625); Rufinus, ep. Asisien. (ca. s. IV); Cassianus, ep. Beneventan. (s. IV); Rusticola (632); Ioannes Sandys, Stephanus Rowsham et Gulielmus Lampley* (1586,1587 et 1588); Taurinus, ep. Ebroicen. (ca. s. V); Attracta (s. V); Ioannes Georgius Rhem (1794); Carolus Díaz Gandía (1936); Raphael Alonso Gutiérrez (1936); Michael Domingo Cendra (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský