Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Radim
Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen.

12. října, připomínka
Postavení:arcibiskup
Úmrtí:asi 1011
Patron:Čech a Polska

ŽIVOTOPIS

Pocházel z rodu Slavníkovců, sídlících na hradě Libici. Doprovázel svého bratra Vojtěcha do Říma (kde vstoupil do kláštera) i na misie k Prusům. Po Vojtěchově mučednické smrti se stal arcibiskupem ve Hnězdně. Je prvním Čechem, který obdržel takto vysokou hodnost. Jeho ostatky se dostaly do Prahy r. 1039, po dobytí Hnězdna Břetislavem I., jako válečná kořist.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PRVNÍ ČECH NA ARCIBISKUPSKÉM STOLCI

Narodil se v letech 960—970 jako syn libického knížete Slavníka. Jméno jeho matky neznáme, protože nebyla první Slavníkovou ženou, jak uvádí Vojtěch Tkadlečík v Bohemia sancta. Byl nevlastním bratrem sv. Vojtěcha (pam. 23. 4.) a život obou byl velmi úzce spojen. Velkou část života prý prožil po Vojtěchově boku, ale za Radimova dětství, prožívaném na Libici, už Vojtěch začal devítileté studium v Magdeburku. Tam odešel později studovat i Radim. Vojtěch od r. 981 už vykonával v pražské katedrále podjáhenskou službu. Uvádí se, že poté co se Vojtěch stal pražským biskupem a otevřel biskupskou školu v Praze, vzal Radima k sobě, aby pečoval o jeho další vzdělání.

Ze života Radima nám chybí přesnější údaje, protože nebyly zaznamenány jeho současníky a jsou čerpány z legend zaměřených na sv. Vojtěcha, byť věrohodných. S ním roku 989 přišel do Říma. Důvodem byla Vojtěchova žádost o osvobození z úřadu pro zatvrzelost lidu, počínaje velmoži, kteří ho znevažovali a na jejichž stranu se stavěli i někteří duchovní. Papež Jan XV. Vojtěchovi vyhověl a ten i s Radimem byl rozhodnut vykonat pouť do Svaté Země. Před cestou navštívili ovdovělou císařovnu Theofano, která je obdarovala množstvím stříbra, jež po cestě rozdali chudým. Při cestě udělali zastávku na Monte Cassino u řeckého opata Nila a pak změnili plán a vrátili se do Říma. Zde na Aventinu v klášteře sv. Bonifáce v dubnu 990 složili řeholní sliby a chtěli žít jako prostí mniši v modlitbě, práci a pokání.

Jakmile Radim oblékl řeholní hábit, začal být nazýván Gaudencius, což je latinský překlad slovanského jména Radim, které se na rozdíl od latinského mezi světci nevyskytovalo a bylo snad považováno za pohanské. V aventinském klášteře pravděpodobně přijal i svátost kněžství.

V Čechách se zatím úroveň náboženského života zhoršila a mohučský arcibiskup proto požádal papeže, aby Vojtěcha poslal zpět do Prahy. Když se pak Vojtěch vracel se 12 řeholníky, pro něž Boleslavem II. založil r. 993 břevnovský klášter, byl prý s ním i Radim, což ale není doloženo. Velmoži svůj slib nedodrželi. Po těžkém onemocnění Boleslava II. vládl jeho syn B. Ryšavý, nakloněný Vršovcům, kteří žili v nepřátelství vůči Slavníkovcům. Toto nepřátelství vyvrcholilo v září 995, kdy velmoži vyvraždili na hradě Libici slavníkovský rod.

Tou dobou byl opět Radim s Vojtěchem v Římě, což bylo jejich záchranou. Při třetí cestě do Čech, na kterou byl Vojtěch poslán papežem Řehořem V., se dozvěděli o nesmiřitelném nepřátelství Vršovců a Vojtěch s Radimem využil domluveného dovolení a oba změnili cestu. Zastavili se u Boleslava Chrabrého, pak zamířili k pohanům na severu Polska a dál na území pohanských Prusů. Zde poblíž Královce byl Radim v dubnu 997 svědkem Vojtěchovy mučednické smrti a sám byl od Prusů zajat. Po propuštění se vydal k Boleslavovi Chrabrému a postaral se, aby tělo jeho bratra Vojtěcha bylo uloženo nejprve v Třemešně a pak v Hnězdně.

Podle přání Boleslava Chrabrého navštívil Radim opět Řím, byl přijat novým papežem Silvestrem II., který ho r. 999 vysvětil na biskupa a jmenoval arcibiskupem v Hnězdně. Z jara následujícího roku tam Radim nastoupil na stolec za přítomnosti císaře Oty III., Boleslava Chrabrého a dalších významných osobností. Podléhaly mu také diecéze Krakov, Vratislav a Kolobřeh.

Radim byl podoben svému svatému bratru Vojtěchovi svou učeností, mnišskou horlivostí, výmluvností i duchem zaníceným pro věc Boží a spásu duší.

Za Radimova působení na arcibiskupském stolci bylo významnou událostí umučení sv. Pěti bratří - Benedikta a jeho druhů v listopadu 1003. Jejich ostatky, zprvu uložené v místě mučednictví, byly přeneseny do Hnězdna a Radim jako metropolita měl podíl na otevření kanonizačního procesu. Velký podíl měl také na kanonizaci a oslavě svého bratra Vojtěcha, přičemž sebe zatlačoval do pozadí. Má zásluhy i na hagiografické literatuře, která v době jeho úřadu vznikala a je představován i jako významný činitel česko-polské kulturní historie.

Rok jeho úmrtí je nejistý a údaje se pohybují mezi léty 1006 až 1020, podle nového martyrologia zemřel s největší pravděpodobností kolem r. 1011. Přesnější je uvedení dne úmrtí, které rukopis vídeňské Národní knihovny ze XII. století uvádí 12. října podle nedochovaného nekrologia pražské katedrály. Toto datum se vyskytuje i v pozdějších českých nekrologiích. V Balbínově Epitome rerum Bohemicarum, které vyšlo r. 1677 je datum 11. 10., které ač bylo považované za mylné, je uvedeno i martyrologiem.

Jako den památky sv. Radima se vyskytl v benediktinském kalendariu v Antverpách 5. leden a v některých benediktinských klášterech byl připomínán i v jiné dny. Oficiálně ale byl tím datem 25. srpen - den přenesení jeho ostatků do Prahy v roce 1039 současně s ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří mučedníků. Radimovy ostatky byly uloženy do krypty sv. Kosmy a Damiána ve svatovítském chrámu. Od úpravy českého národního kalendáře (r. 1973) ho slavíme nezávaznou památkou 12. 10. Titul svatý byl u Radima oficiálně uveden v církevně schváleném textu propria r. 1732.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Není důležité kým jsme, ale zda na svém místě a ve svém životě upřednostňujeme Boží vůli. Každý máme mít podíl v Božím plánu spásy. Proto si toto téma důležitosti zvolím do dnešního rozjímání a také se pomodlím za svůj národ.

Bože, Tvá prozřetelnost vedla svatého biskupa Radima, aby se stal svědkem mučednické smrti svého bratra Vojtěcha a pokračovatelem v jeho díle; prosíme Tě, veď i nás, abychom chápali a uskutečňovali odkaz bratrské spolupráce na Tvém díle. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen. (asi 1011); Hedistus (století neznámé); Domnina, m. in Cilicia (asi 304); martyres in Africa et confessores MMMMCMLXVI, m. in Cilicia (483); Opilio (asi s. V.); Felix Pp IV. (530); Maximilianus, ep. Lauriacen. (ca. ante s. VII. (před 7.stol.)); Rotobaldus (1254); Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola (1604); Thomas Bullaker (1642); Iosephus González Huguet (1936); Pacificus /Petrus/ Salcedo Puchades (1936); Romanus Sitko (1942); Euphrasius a Iesu Infante / Barredo Fernández/ (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský