blah. Antonín Rewera

Antonius Rewera

1. října, připomínka
Postavení:	kněz a mučedník
Úmrtí:	1942

ŽIVOTOPIS

Narodil se 6. 1. 1869 v Samborci v Polsku. Jeho rodiče, Vavřinec Rowera a Rozálie roz. Sapeliaková, mu později dali tři sourozence. Žili chudě a Antonín se na čtyřleté nižší gymnázium v Sandoměři připravoval doma. Po kněžském semináři v r. 1889 byl poslán na katolickou akademii do Petrohradu, kterou s titulem Mgr. teologie ukončil v r. 1893. Následně 2. 7. přijal kněžské svěcení a pak nastoupil jako kaplan sandoměřické katedrály. Brzy převzal funkci vícerektora semináře a současně jako profesor přednášel morální teologii, biblickou archeologii a církevní dějiny. Později také působil jako administrátor mychowské farnosti a od r. 1934 jako farář u sv. Josefa v Sandoměři.

Vynikal hlubokou vírou a pastorační horlivostí. Byl oblíbeným zpovědníkem a duchovním vůdcem. Vedl Asociaci křesťanských řemeslníků. K jeho vlastnostem patřila pravdomluvnost, přímost, pokora, trpělivost a milá laskavost. Když mu byl dán těžký kříž utrpení a ponížení, přijal ho s odevzdaností do Boží vůle.

V brzkých ranních hodinách 16. 3. 1942 byl ve věku 73 let zatčen německým gestapem i se svým bratrem Kazimírem a uvězněn na místním zámku. Při výslechu, když se ho zeptali, zda četl podzemní noviny, se přiznal se slovy, že v tom nevidí žádný zločin, protože z Boží vůle má každý národ právo na svobodu a svobodné vyjadřování svých myšlenek. Těmi slovy riskoval deportaci do koncentračního tábora, ale spoluvězňům vysvětlil, že lhát nemohl. Němci z něj nic nedostali ani když se vyptávali na farníky. Přepravili ho do koncentračního tábora v Osvětimi a zařadili do pracovního komanda Strassenbau. Po onemocnění tyfem ho s nehojící se ranou na noze převezli do Dachau. Zde s číslem 30304 pokojně zemřel a následně byl spálen v táborovém krematoriu.

Blahořečený byl 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II. ve skupině 108 polských mučedníků z II. světové války.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Teresia a Iesu Infante, virgo et doctor Eccl. (1897); Piaton (s. III/IV); Verissimus, Maxima et Iulia (s. III/IV); Nicetius, ep. Treviren. (561); Romanus Melodus (asi 500); Bavo (před r. 659); Wasnulphus (s. VII); Geraldus Edwards, Robertus Wilcox, Christophorus Buxton et Robertus Widmerpool (1588); Radulphus Crockett et Eduardus James^♦ (1588); Ioannes Robinson^♦ (1588); Gaspar Hikojiro et Andreas Yoshida^♦ (1617); Ioannes de Palafox Mendoza^♦, ep. Osma (1659); Aloysius Maria Monti^♦, religiosus (1900); Cæcilia^♦, virgo (1928); Florentia Caerols Martínez^♦ (1936); Alvarus Sanjuán Canet^♦ (1936); Antonius Rewera^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský