Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Foto © Provincie kapucínů v ČR
Foto © Provincie kapucínů v ČR



Foto © Provincie bratří františkánů
Foto © Provincie bratří františkánů




sv. andělé strážní
Angeli custodes

2. října, památka

ŽIVOTOPIS

Bůh nám dal každému při křtu svatém anděla, aby nás střežil a vychovával. Andělé jsou s námi přítomni, přispívají nám, jsou s námi a pro nás. Nejstarší svědectví úcty k andělům strážným se dochovalo z IX. století, avšak uctívání andělů je starší než úcta ke svatým. V liturgii byla úcta k nim nejprve spojována se svátkem sv. arch. Michala. Zvyk zasvěcovat andělům strážným zvláštní svátek se začal šířit v XV. století ve Španělsku. Papežem Lvem X. byl potvrzen r. 1518. Od r. 1608, na žádost Ferdinanda II., byl Pavlem V. povolen slavit na habsburském území a na dnešní den jej stanovil papež Klement X. v roce 1670, s rozšířením na celou Církev.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NAŠI NEJBLIŽŠÍ PŘÁTELÉ

Žijí s námi, ale jak moc je známe? Poznávat je znamená poznávat jejich pomoc, počítat s nimi. Jsou pro nás darem poslaným z Boží lásky. Stále na nás dotírá zlo v nejrůznější podobě a právě proto, abychom mu nemuseli pro svou slabost podlehnout, máme u sebe nebeského přítele, který lépe než my zná nejen taktiku nepřítele, ale také nás může vést a pomáhat nám podle Božího záměru.

Každé obdarování má dvě podmínky: někdo něco dává a druhý přijímá. K našemu užitku nestačí, že Bůh každému z nás dal strážného anděla, my ho také musíme přijmout. Když budeme mít doma Bibli a nikdy z ní nebudeme číst a snažit se podle ní řídit, je to stejné jako bychom ji neměli. Podobné to může být s anděly. Važme si svých přátel a žijme s nimi v živém společenství, jak nás to učí velké množství světců. Ti, kteří se snažili o svatost, chápali, že nejde o nic mimořádného, jen o plnění Boží vůle, jak o ní hovoří evangelia. V rámci této snahy se také obraceli na anděly, popřípadě přijímali jejich poselství nebo byli od nich napomínáni.

Slovo anděl pochází z řeckého "angelos" a znamená "posel". Katechismus nám dává toto poučení: "Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. ,Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.´ Křesťanský život má již zde na zemi ve víře podíl na blaženém společenství andělů a lidí sjednocených v Bohu. (KKC 336) Tento článek katechismu vychází také z Ježíšových slov, týkajících se dětí: "Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce."(Mt 18,10 a dále ze slov sv. Basila Velikého. Na otázku "Kdo jsou andělé?" je nám v Kompendiu KKC (60) řečeno, že jsou to čistě duchoví, netělesní tvorové, neviditelní a nesmrtelní, jsou to osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí.

Přesto, jak nás poučuje Bible, kvůli některým konkrétním úkolům brali na sebe viditelnou, lidskou podobu. V té s nimi hovořili někteří světci, jindy jejich zviditelnění posloužilo k ochraně těch, kteří je vzývali. - S připomenutím si těchto skutečností můžeme začít ve SZ u sv. archanděla Rafaela (pam. 29. 9.), který se dal poznat až na konci příběhu o Tobiášovi. Od začátku vystupoval jako lidský průvodce, který zná cestu do Médie. K nejznámějším andělům patří Gabriel - zvěstovatel narození Jana Křtitele a Božího Syna. My se dnes především obracíme k dalším strážným pomocníkům, abychom si s nimi vytvořili živější vztah a proto si ve spojení s nimi můžeme připomenout alespoň některé světce, v jejichž životě se potvrdila víra v anděla strážného.

Neúplný přehled atributů uvádí anděla u šedesáti světců. Mezi nimi není např. sv. Kateřina Labouré (pam. 31. 12.), kterou její anděl strážný v podobě dítěte v noci budil a vedl na setkání s Pannou Marií, jehož výsledkem byla zázračná medailka Neposkvrněného početí. Některým světcům anděl podával sv. přijímání, které by z různých důvodů jinak nemohli přijmout. Nejedná se jen o mučedníky a poustevníky, ale i o děti, které nedosahovaly stanoveného věku, jako blah. Hyacinta a František z Fatimy.

Žádné vidění anděla však nebylo bezdůvodné, protože anděl, jak citováno na začátku, je duchová, neviditelná bytost, poslaná Bohem k naší ochraně a pomoci, vzhledem k naší cestě do věčného života. U některých omilostněných osob je patrné, že vnímání strážného anděla souviselo s jejich nevinností a důvěrou v Boží plány.

Mezi nejznámější zážitky s andělem patří Petrovo vyvedení ze žaláře (viz Sk 12,7-10). Sv. Rajmund z Penafortu (pam. 7. 1.) pociťoval andělovu přítomnost když se ráno probouzel. Sv. Isidora (pam. 15. 5.) zastoupili andělé na poli u pluhu, v době jeho účasti na bohoslužbě. V případě sv. Václava (pam. 28. 9.) se zjevovali po jeho boku.

Sv. Gema Galgani (pam. 11. 4.) nejen prožívala přítomnost svého strážného anděla velmi reálně, ale jeho prostřednictvím posílala i dopisy svému duchovnímu otci. O tom, že ho viděla, svědčí její slova o jeho přísnosti: "Při večeři jsem viděla jak na mne vrhá přísné pohledy a řekl: ,Nestydíš se dopouštět chyb v mé přítomnosti?´"

Další, od strážného anděla napomínanou světicí, je sv. Františka Římská (pam. 9. 3.). Podle záznamu v aktech svatořečení byl pro ni neviditelným rádcem, láskyplným přítelem i přísným karatelem. Dokonce prý od něj jednou dostala takový silný políček, že ho slyšely i přítomné osoby v místnosti a Františka měla po něm červenou tvář. Tak tvrdě ji chránil před podlehnutí pokušení ďábla.

Známým světcem komunikujícím s anděly byl sv. Pius z Pietrelcina (pam. 23. 9.). Jeho strážný anděl byl pro něj přítel z dětství, o němž napsal: "dělá všechno, aby zmírnil utrpení, které mi způsobují vzbouření andělé." Jedni manželé, při onemocnění dítěte, u kterého nedokázali zmírnit vysokou horečku, nezávisle na sobě poslali své strážné anděly s prosbou o pomoc k otci Piovi. Ráno bylo dítě zdravé a když táta šel děkovat otci Piovi, ten mu na uvítanou řekl: "Člověk od vás nemá pokoj ani v noci!" A dodal: "Nemusíš se omlouvat. Já mám vždy radost, když za mnou přijdou strážní andělé." Děkovat ho však poslal ke svatostánku a Panně Marii.

Také papežové zanechali vzory soužití s anděly strážnými. Pius XI. se naučil počítat s pomocí svého anděla díky slovům sv. Bernarda. Všeobecně úctu ke strážným andělům propagoval i Pius XII. Na základě Bible, církevních Otců i liturgie popsal roli strážných andělů v našem životě. Uvedl, že anděl strážný se snaží i o naše posvěcení, o náš duchovní vzrůst a vnitřní spojení s Bohem, i když jsme nakloněni vidět jeho ochranou roli především v hmotném směru.

Sv. Jan XXIII., již před zvolením za papeže, jako nuncius uvedl v jednom dopise: "Když musím navštívit nějakou důležitou osobnost, abych s ní jednal o záležitostech Apoštolského stolce, vyzvu svého anděla, aby se on dohodl s andělem oné vysoce postavené osoby, že na ni bude příznivě působit." K podobnému jednání vybízel i později. O důvěrném vztahu se strážným andělem hovořil prostě a přirozeně.

Kdo svému andělu důvěřuje a svěřuje se mu, může zakusit i jeho zázračnou pomoc, podobně jako v příběhu uvedeném v publikaci "Na vlnách transcendence". V brněnském podchodu pod nádražím, nazývaném "Myší díra", chtěli dva násilníci přepadnout ženu, která jím bude procházet. Touto cestou se vracela z noční služby jedna zdravotní sestra. Jakmile tyto dva muže zahlédla, dostala strach, a jak byla zvyklá, začala se modlit ke svému strážnému andělu. Viděla, že jim neunikla, ale ti dva se k ní více nepřiblížili. U východu zaslechla zezadu křik a volání o pomoc. Ti dva napadli osobu, která jako další vešla do podchodu. Zdravotní sestra využila blízkého telefonního automatu a na čísle 158 ohlásila přepadení za jejími zády. Rychlým zásahem byli oba násilníci dopadeni. K výslechu a k sepsáni protokolu musela jako svědek i zdravotní sestra. Ptali se jí, kdo to byl ten zdatný muž v bílých kalhotách a v bílém tričku, který ji doprovázel a kvůli kterému ji ti dva nepřepadli. Ona však vypověděla, co věděla, že s ní žádný člověk nešel. Museli vidět anděla, kterému vděčila za svoji ochranu.

Andělé nemají poslání pouze k naší ochraně, ale aby také spolu s námi oslavovali Boha. Děje se to zejména při liturgické bohoslužbě. V čl. 335 KKC uvádí: "Církev se spojuje v liturgii s anděly, aby se klaněla třikrát svatému Bohu."

Je zapotřebí naučit se žít s anděly strážnými. Naše vlast potřebuje, aby se křesťanské rodiny naučily s nimi počítat a přijímat jejich pokyny, protože jen tak zvládnou podávat věrohodná svědectví o Bohu, k nimž jsou povolány.

Zvláštní úcta k andělům strážným se vyvinula ve středověku. Její nejstarší zachovaná svědectví jsou z 9. stol. Liturgická úcta svatých andělů strážných se nejprve spojovala se svátkem sv. archanděla Michala. Jejich samostatný svátek vznikl v 15. stol., a to ve Španělsku. Potvrdil ho roku 1518 papež Lev X. Papež Pavel V. ho roku 1608 na žádost pozdějšího císaře Ferdinanda II. dovolil slavit ve všech zemích habsburské koruny a papež Klement X. roku 1670 rozšířil na celou Církev. Zároveň ustálil datum jeho slavení 2. října.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Začnu se v modlitbě dnes učit obracet na svého strážného anděla a budu pamatovat na to, že pro růst našeho vztahu je z mé strany také zapotřebí dbát na jeho vnuknutí.

Bože, Ty ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš své anděly, aby nás střežili na všech našich cestách; vyslyš naše prosby a dej, ať nás jejich pomoc vždycky chrání, abychom pod jejich vedením šťastně došli do věčné radosti. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Modlitba, která nám má napomoci vnímat přítomnost svého anděla a učit se na něj denně obracet:

Anděle Boží, strážce můj,

rač vždycky být ochránce můj,

mě vždycky veď a napravuj,

ke všemu dobrému mě vzbuzuj.

Ctnostem svatým mě vyučuj,

ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj.

Tělo, svět, ďábla přemáhám,

na tvá vnuknutí pozor dávám.

A tak s tebou ve spojení

ať setrvám do skonání,

po smrti pak v nebi věčně

chválím Boha ustavičně. Amen.




Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Angeli custodes; Maria Antonina Kratochwil (1942); Eleutherius, m. Nicomediæ (s. III/IV); Leodegarius et Gerinus (asi 679-680 a 677); Beregisus (post 725); Theophilus, monachus (asi 795); Ursicinus, ep. Curien (s. VIII); Ludovicus, Lucia (1622); Ioanna Æmilia de Villeneuve (1854); Antonius Chevrier (1879); Ioannes Beyzymw, presbyter (1912); Bartholomæus Blanco Márquez (1936); Franciscus Carceller et Isidorus Bover Oliver (1936); Elias Carbonell Mollá et Ioannes Baptista Carbonell Mollá (1936); Maria Guadalupe /Maria Francisca/ Ricart Olmos (1936); Saturius (606); Georgius Edmundus René (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský