Světci k nám hovoří...


sv. Ignác

Ignatius, ep. Cpolitan

23. října, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:877

ŽIVOTOPIS

Narodil se v roce 798 v Konstantinopoli jako syn císaře Michaela I. a dostal jméno Nicetas. Za násilného útoku Lva arménského padl v roce 813 i s bratrem do jeho rukou, a byla na nich vykonána násilná kastrace. Poté zůstal určitou dobu uvězněn v klášteře. Stal se mnichem a knězem s novým jménem Ignác. Byl také zvolen představeným kláštera (tzv. hegumenem), někde je uváděno, že více klášterů.

V roce 846 nebo 847 byl zvolen patriarchou Konstantinopole. Byl obhájcem uctívání posvátných obrazů, zakládal kláštery a svatyně. Vynikal osobní svatostí a také odvahou při kárání nemorálnosti, zvláště hříšného poměru Bardase (s příbuznou), který byl starším bratrem císařovny Theodory. Ten se pak r. 858 postaral u císaře o vypovězení patriarchy Ignáce a o dosazení na jeho stolec Focia, uváděného jako tajemníka a velitele osobní stráže s velkou ctižádostí. Od něj byl papež nepravdivě informován, že Ignác opustil svůj úřad pro nemoc a stáří. Poté, co se papež Mikuláš dozvěděl pravdu, sesadil Focia. Problémy vyvolané Fociem jsou označované jako začátek pozdějšího rozkolu mezi Konstantinoplí a Římem, který vyvrcholil oddělením se pravoslavné církve v r. 1054.

Papež sice Ignáce znovu potvrdil, ale ten se dostal zpět z vyhnanství až r. 867, po atentátu na císaře Michaela II., který jej před časem vypověděl ze země. U patriarchy Ignáce je připomínána jeho trpělivost v utrpení, zejména v souvislosti s vyhnanstvím. Ani po jeho návratu hned nedošlo k jeho uznání, a proto žádal papeže Hadriána II., který v té době začínal pontifikát, o svolání koncilu do Konstantinopole. Ten se konal r. 869-870. Stoupenci Focia, který byl exkomunikován, byli odsouzeni a Ignác znovu uznán jako právoplatný patriarcha. Zemřel po sedmi letech v klášteře sv. Archandělů, který byl jeho dílem.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Capestrano (1456); Servandus et Germanus (s. IV. in.); Theodoretus (asi 362); Severinus, ep. Colonien (asi 400); Severinus Boetius (524); Ioannes, ep. Syracusan (asi 609); Romanus, ep. Rothomagen (asi 644); Benedictus, presb. (před s. IX.); Ignatius, ep. Cpolitan (877); Ethelfleda (s. X.); Allucius (1134); Ioannes Bonus, eremita (1249); Ioannes Angelus Porro (1506); Thomas Thwing (1680); Maria Clotildis Angela a Sancto Francisco Borgia Iosepha Paillot et V sociæ (Maria Scholastica Iosepha a Sancto Iacobo Margarita Leroux, Iosephina Anna Iosepha Leroux, Anna Maria Augustina Erraux, Maria Francisca Lievina Lacroix, Maria Cordula Iosepha a Sancto Dominico Ioanna Ludovica Barré) (1794); Arnoldus /Iulianus Nicolaus/ Reche (1890); Hildephonsus García, Iustinianus Cuesta, Euphrasius de Celis, Honorinus Carracedo, Thomas Cuartero, Iosephus Maria Cuartero (1936); Leonardus Olivera Buera (1936); Ambrosius Leo /Petrus/ Lorente Vicente, Florentius Martinus /Alvarus/ Ibáñez Lázaro et Honoratus /Andreas/ Zorraquino Herrero (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.