blah. Marie Terezie Roig Ferragud a její dcery: Marie od Ježíše /Vincenta/ M. F., Marie Veronika /Jáchyma/ M. F., Marie Felicie M. F., Josefa

Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud

25. října, připomínka
Postavení:	mučednice
Úmrtí:	1936

ŽIVOTOPIS

Dnes je připomínána 83letá žena jako novodobá „matka makabejská“ (viz. 2 Mak 7,27-29), která provázejíce své děti na popravu povzbuzovala je, aby se nebály katů a byly hodny svého povolání. Připomínala, že máme Krále, který nás miluje a smrt je od něj neoddělí. Podle jistého svědectví z popraviště zde také dcerám řekla: „Mé děti, nebojte se, jde o kratičký čas a nebe je pak navždy.“ Sama si vyžádala zemřít jako poslední. Jedná se o Marii Terezii Roig Ferragud, o níž papež Jan Pavel II. při společné beatifikaci 233 španělských mučedníků řekl, že její postoj zapůsobil na vrahy tak velkým dojmem, že volali: „Tato žena je skutečně svatá!“

Marie Terezie Roig Ferragud se narodila 14. 1. 1853 v Algemesí asi 30 km jižně od Valencie ve Španělsku, podobně jako později její děti. V 19 letech se dne 23. 11. 1872 provdala za 21letého Vicence Silveria Masia a během manželství se jim narodilo asi 7 dětí. Pět dcer se stalo řeholnicemi a ze dvou synů se jeden stal kapucínským knězem. Jedna z dcer, jež se jmenovala po matce, se narodila 18. 9. 1873 a vstoupila do kláštera augustiniánských poustevníků, kde se stala sestrou Concepcion a zemřela v roce 1927.

V rodině se denně modlil sv. růženec, podporovala se touha po eucharistii, láska k nejsv. Srdci Ježíšovu i k Panně Marii. Marie Terezie brala víru jako nejcennější dar pro život a svůj život v podstatě jako úkol být manželkou a matkou. Její manžel zemřel 31. 7. 1916. O 20 let později, kdy její čtyři dcery byly s ní doma z důvodu likvidace klášterů po vypuknutí války, přišli pro ně 18. 10. milicionáři, aby je odvedli do vězení. Matka však byla rozhodnuta je neopustit a proto byla též odvedena do vězení a o týden později na popraviště. Všechny zemřely v Cruz Cubierta v Alzira, v diecézi Valencie s odpuštěním katům a s provoláním „Viva Cristo Rey!“

Všechny dcery se staly řeholnicemi ve Valencii. První tři vstoupily ke klariskám kapucínkám do Agullent a čtvrtá k bosým augustiniánkám.

Marie od Ježíše /Vincenta/ Masiá Ferragud se narodila 12. 1. 1882 a vstoupila do kláštera kapucínek ve věku 18 let dne 13. 12. 1900 a řeholní sliby složila 26. 1. 1902.

Marie Veronika /Jáchyma/ Masiá Ferragud se narodila 15. 6. 1884 a řeholní hábit kapucínek oblékla 18. 1. 1903.

Marie Felicie (zbývající jméno od křtu se nedochovalo) Masiá Ferragud se narodila 29. 8. 1890 a řeholní hábit kapucínek oblékla 17. 4. 1909. Věčné sliby složila 26. 4. 1913.

Josefa Purificatione (od Očišťování) /Rajmunda/ Masiá Ferragud se narodila 10. 6. 1897 a řeholní hábit bosých augustiniánek v klášteře Benigánim oblékla 2. 2. 1905 s přijetím řeholního jména, které je zde uváděno před křestním. Již prý po roce skládala první řeholní sliby. V letech 1932-1935 byla představenou komunity a poslední rok novicmistrovou.

V červenci 1936 by ráda zůstala v milovaném klášteře, ale jako ostatní sestry musela se vrátit k matce. Od ní povzbuzována a před jejíma očima přijala mučednickou korunu jako její sestry.

Blahořečeny byly1. 10. 1995 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Crispinus et Crispinianus (asi s. III.); Chrysanthus et Daria (asi 253); Minias (asi s. III.); Fronto de Petricordio (asi s. III.); Martyrius et Marcianus (asi 351); Gaudentius, ep. Brixien (asi 410); Hilarius, ep. Mimaten (s. VI.); Fructus, Valentinus et Engratia (asi 715); Maurus, ep. Quinque Ecclesien (1070); Bernardus Calbó (1243); Thaddæus Machar^♦ (1492); Recaredus Centelles Abad^♦ (1936); Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud^♦ (1936); Carlo Gnocchi^♦ (1956)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský