Caietanus Errico, presbyter
| 29. října, připomínka | |
| Postavení: | kněz a zakladatel MSSCC (Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie) |
| Úmrtí: | 1860 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 19. 10. 1791 v Secondigliano u Neapole v Itálii. Vychováván ve zbožnosti, začal jako hoch zvažovat vstup do kláštera redemptoristů nebo kapucínů. Nakonec v 16 letech odešel do diecézního semináře v Neapoli a 23. 9. 1515 přijal kněžské svěcení. Po primici v rodné farnosti se věnoval zejména katechezi dětí a mládeže. Jejím učitelem byl po 20 let. Vidíme ho jako dobrý vzor studentů i jejich učitelů, neboť byl rozhodný, odvážný a vytrvalý. Překonával mnohé potíže, snažil se vítězit sám nad sebou a prožívat Boží přítomnost. Byl si vědom toho, že mladým může předávat jen to, co sám získá. Chtěl k nim mluvit ze zkušenosti o tom, čím sám prošel.V roce 1819 konal exercicie a při nich prožil vidění sv. Alfonse z Liguori, který pocházel z nedaleké obce Marianelli. Ten ho přivedl na myšlenku založit řeholní kongregaci ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina a také mu navrhl výstavbu kostela v Secondigliane, který by byl zasvěcen Bolestné Panně Marii.
Kajetán začal stavět až po osmi letech a po třech letech - 9. 12. 1830 se konala slavnost posvěcení kostela. Důstojné ztvárnění Bolestné Matky dokončil dřevořezbář v květnu 1835 a brzy na to začali přicházet poutníci. V dalším roce se prý Kajetánovi skrze vizi dostalo připomenutí, že má u kostela založit klášter, včetně návodu jak postupovat. Kajetán již r. 1834 se skupinou horlivých kněží projednával plány na založení nového řeholního institutu, s představou exerciční misijní činnosti v širším měřítku, se kterou také začínal.
Duchovním spolubratrům doporučoval zejména modlitbu na kolenou s rozjímáním o eucharistii jako prostředku či základu pro přivádění duší ke Kristu. Sám jim v tom byl vzorem. Založení komunity ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíše a Marie se datuje dnem 1. 10. 1836, kdy začal noviciát s devíti novici. Sám Kajetán pak konal cestu do Říma. Dva roky po založení získal papežský souhlas a k definitivnímu potvrzení kongregace (Congregatio Missionariorum a SS. Cordibus Jesus et Mariae) papežem Piem IX. došlo v roce 1846. Kajetán se stal generálním představeným, jímž zůstal až do smrti. Členové jeho kongregace skládali kromě obvyklých řeholních slibů ještě dodatečný slib vytrvalosti a nepřijímání žádných funkcí, postavení či hodností mimo svou kongregaci. Kongregace MSSCC se neobvykle rychle rozvíjela.
Kajetán Errico zemřel v 69 letech s pověstí svatosti v rodném Secondigliane. Blahořečený byl 14. 4. 2002 papežem Janem Pavlem II., který během beatifikační slavnosti řekl: „Kajetán Errico hlásá velikost Božího milosrdenství a neustále vyzývá k návratu těch, kteří žijí v okovech zla a hříchu. Byl skutečným mučedníkem zpovědnice, nešetřil sil, strávil v ní celé dny přijímáním a nasloucháním kajícníkům. Svým příkladem nás povzbuzuje odhalovat nové hodnoty a význam svátosti pokání, ve které Bůh uděluje hojnost svého odpuštění a prokazuje otcovskou ohleduplnost svým nejslabším dětem.“
Kanonizován byl papežem Benediktem XVI. 12. 10. 2008 na náměstí svatého Petra v Římě.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Narcissus, ep. Hierosolymitan (asi 222); Maria Restituta /Helena/ Kafka♦ (1943); Felicianus, m. Carthagine (asi s. III.); Honoratus, ep. Vercellen (s. IV./V. in.); Zenobius, m. Sidone (s. IV.); Abraham, anachoreta (366); Iacobus, ep. in Mesopotamia (521); Theodarius (asi 575); Colmanus, ep. Duacen (s. VII.); Dodo (s. VIII.); Caietanus Errico, presbyter (1860); Clara Luce Badano♦ (1990)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský