Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Obr. z Mugnano del Cardinale
Obr. z Mugnano del Cardinale

Tři díly náhrobního kamene
Tři díly náhrobního kamene

Obr. označený za zázračně nalezený 25. 5. 2018 ve starožitnictví v Levoči
Obr. označený za zázračně nalezený 25. 5. 2018 ve starožitnictví v Levoči

Obr. na vítězném oblouku kostela Narození P. Marie v Spišském Podhradí od 18letého studenta
Obr. na vítězném oblouku kostela Narození P. Marie v Spišském Podhradí od 18letého studenta

Místo uložení sv. Filomény v Mugnano del Cardinale
Místo uložení sv. Filomény v Mugnano del Cardinale




sv. Filoména
Philomena, virgo et m. Romæ

11. srpna, připomínka
Postavení:mučednice
Úmrtí:302
Patron:živého růžence, dětí, novorozenců, mládeže a mladých manželských párů; je vzývána při neplodnosti, jako orodovnice ve všech beznadějných záležitostech, jako patron vězňů, kněží misií i jako pomocnice ke konverzím
Atributy:kotva, tři šípy, důtky, palma, lilie a skleněná nádoba se zaschlou krví mučednice

ŽIVOTOPIS

Všechno důležité o této 13leté mučednici je uvedeno zde v další části. Její život byl naplněný láskou k Bohu, která vše ostatní v jejím životě převyšovala. Milovala Pána Ježíše nadevšechno, “celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ (srov. Mt 22,37) zůstávala mu věrná. V takovém případě často dochází k nepochopení, k roztržkám a k opovržení. Utrpením pro lásku prošla i Filoména podobně jako její vyvolený Ježíš.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Úvodem: Tato svatá mučednice sice není v posledním martyrologiu, ale zde je zařazena pro úctu, kterou v naší zemi má. Je uváděna jako patronka všech mariánských růží a jsou jí zasvěcené kostely v Bošíně u Chocně a v Koclířově. Bratrstvo sv. Filomény od papeže Lva XIII., povýšené na Arcibratrstvo, má od 10. 9. 2019 pro Českou republiku pověřeného delegáta,* který už v roce 2012 se stal řádným reprezentantem Arcibratstva pro Slovensko.

Svatá Filoména byla v mimořádné úctě papežů, biskupů, světců i mystiků. Její mučednictví a svatost jsou doloženy především jejím hrobem a mnoha zázraky na její přímluvu.

Zázrakem vedoucím k jejímu zařazení mezi svaté dne 30. 1. 1837 bylo uzdravení Pauliny Marie Jaricot, zakladatelky misijního díla Propaganda fide (Pro šíření víry) a zakladatelky živého růžence. Ta na doporučení faráře Jana Maria Vianney se rozhodla vykonat pouť k ostatkům sv. Filomény do Mugnano del Cardinale. Cestou se zastavila u papeže Řehoře XVI. Pro její zdravotní stav papež předpokládal, že dříve, než překoná vzdálenost 240 km do Mugnano, zemře. Paulina Jaricot však cestu zvládla a 10. 8. byla na přímluvu sv Filomény při požehnání Nejsv. svátostí uzdravena. Darem dostala relikvii sv. Filomény, kterou potom přinesla Janu Maria Vianney. Ten na přímluvu sv. Filomény dosáhl takových zázraků, že o něm papež Pius X. řekl, že je největším důkazem o existenci sv. Filomény.

Modlíme se, že věříme ve společenství svatých, ale když dojde ke kontaktům s tímto společenstvím, mnozí se bráníme toto přijmout jako možnou skutečnost. V případě sv. Filomény pochází zpráva o jejím životě přímo z jejího sdělení 3. 8. 1833 Boží služebnici Marii Luise od Ježíše (Carmela Ascione).

„KDO NEPŘIJME KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ JAKO DÍTĚ, VŮBEC DO NĚHO NEVEJDE“

(Lk 18,17)

„JEJICH KREV JE DRAHÁ V JEHO OČÍCH“

(Žalm 72,14)

Ježíš dává i nám v evangeliu za vzor dítě pro jeho nevinnost. Boží království lze přijmout pouze po osvobození z vin. Žalmista zase mluví o krvi mučedníků prolité pro víru v Krista, pro lásku k němu. Oba citáty nám mohou pomoci pochopit vzor sv. Filomény a její význam pro nás.

Podle sdělení Marii Luise Ascione, které obdržela přímo od Filomény, byla tato mučednice dcerou panovníka malého území v Řecku. Narodila se jako princezna asi roku 289 a dostala jméno Lumena, které ve významu znamenalo „světlo víry“. Rodiče ji od Boha přijali, zahrnovali projevy něžné lásky a chtěli ji mít stále u sebe. Pro hrozbu války ze strany císaře Diokleciána se její otec rozhodl, s celou rodinou vydat lodí za ním, jednat o podmínkách míru. Filoméně bylo 13 let a vynikala mimořádnou krásou. Jejího otce oslepila císařova vstřícnost, se kterou žádal o ruku jeho dcery, proto s návrhem souhlasil. Filoména pak musela obstát před náporem otcovy nevole i něhy. Oba rodiče ji se slzami prosili, aby se smilovala nad nimi i nad rodnou zemí a přijala císaře za svého muže. Filoména však prohlásila, že nemůže a ani nesmí, protože své panenství již zaslíbila Bohu a ten slib má přednost před vším ostatním. Zdůraznila, že její říše je v nebi.

Pevnost této víry způsobila zoufalství rodičů, lichotivou snahu císaře i jeho následnou zlobu. Uvržení do vězení v řetězech, ani vše co následovalo, ji nemohlo zlomit, protože ji držela modlitba, kterou posilovala své úsilí nepřetržitě se svěřovat Ježíši a jeho nejčistší Matce. Po 37 těžkých dnech v žaláři zažila vizionářské setkání, při kterém se jí Matka Boží zjevila s Božským Dítětem v náruči a řekla jí, že po třech dnech vyjde z vězení, aby trpěla ještě horší muka. Povzbudila ji svou hlubokou láskou, s níž ona bude při ní a přislíbila i sílu božské milosti. Dioklecián se potom rozhodl pro její veřejné mučení. S odůvodněním, že před císařem dává přednost zločinci, kterého jeho národ odsoudil k ukřižování, byla u sloupu bičována až ke ztrátě vědomí a zkrvavení celého těla. Do rána byla od andělů uzdravena. Na rozkaz Diokleciána byla přivázána ke kotvě a vhozena do Tibery, ale andělé uvolnili její přivázání a přenesli ji na břeh. Císař to považoval za její čarodějné schopnosti a přivázanou k vozu ji dal vláčet ulicemi města. Po sladkém spánku se opět probudila zdravá a císař pak v záchvatu vzteku nařídil do jejího těla střelbu šípy. Ty ale vypovídaly přirozenou poslušnost. Jako na čarodějnici dále nařídil střílet do ní rozžhavenými šípy, ty však nabíraly jiný směr. Šest lučištníků zemřelo a řada přítomných se zřekla pohanství. Zděšený tyran pak hned dal Filoméně setnout hlavu. Bylo to v pátek 10. 8. ve tři hodiny odpoledne a ona od svého Snoubence obdržela korunu panenství i palmu mučednictví.

Její hrob byl zapomenut a objeven až od archeologů po 1500 letech od její smrti. Dne 24. 5. 1802, při vykopávkách ve starých katakombách svaté Priscilly na via Salaria v Římě, při průzkumu v hrobových polích došlo k odhalení hrobu vytesaného ve skále. Druhého dne vatikánský supervisitor Fr. Filippo Ludovici tento objev zdokumentoval.

Hrob byl uzavřen třemi terakotovými dlaždicemi. Náhrobní kámen byl třídílný z vypálené hlíny a nesl červený nápis: LUMENA. PAX TE CUM. FI. V logickém uspořádání byl přečten: FILUMENA PAX TECUM. Byly zde nalezeny také symboly, uváděné jako atributy, včetně nádoby (nazývané ampelou) rozlomené na dvě části. V zachovalejší části byly krevní částečky, které se opakovaně svědkům zaleskly jako nejčistší zlato, jiné jako stříbro a drahokamy smíšené s krví. Kardinál Rufo Scillo, pečetící relikviář, prohlásil: Všichni jsme viděli, že se její krev měnila v několik vzácných diamantů různých barev i ve stříbro a zlato. Událost popsal P. Paul Sullivan, kněz OP z Lisabonu.

V srpnu roku 1805 došlo k přenesení ostatků sv. Filomény do kaple v Mugnano u Neapole na přání dona Francesco di Lucia. Ten se obrátil na svého biskupa mons. Bartolomea de Caesere, protože toužil po ostatcích mučedníka, který by oživil farnost. Přispěním tohoto biskupa, s nímž byl v Římě, získal ostatky sv. Filomény. Návrat s ostatky byl v Neapoli provázen mnoha zázraky. Při zastavení u domu rodiny Terres byl z nefritidy uzdraven muž asistující při nesení ostatků. Další uzdravenou byla žena s rakovinou, která druhý den měla nastoupit na operaci s plánovanou amputací. Po přiblížení se k ostatkům byla náhle zbavena rakoviny i šířící se sněti. Při příchodu s ostatky ke kostelu Panny Marie Milostné se rozezněly jeho zvony. Přitom byl uzdraven ochrnutý člověk, který k úžasu všech přiběhl do kostela.

Mezi nejvíce vzpomínaná uzdravení v prvním půlroce po přinesení ostatků svaté mučednice patří také příběh matky slepého syna. Zoufalá s ním přišla do kostela a pod vlivem vnitřního hlasu zareagovala naprosto nečekaně. U sv. Filomény hořelo světlo sycené olivovým olejem, sáhla do tohoto oleje a pomazala jím oči dítěte se slovy: Svatá Filoméno, pokud mi ty nepomůžeš, kdo jiný? Syn náhle začal vidět a zrak měl v pořádku.

POZNÁMKA

* Reprezentant Arcibratstva pro Slovensko a pověřený delegát pro Českou republiku HEDr. Ľuboslav Hromják, PhD, je profesor dějin ve Spišskom semináři a církevní historik e-mail: luboslav.hromjak@ku.sk

Děkujeme mu za zde použité obrázky i informace.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Clara de Asisio (1253); Philomena, virgo et m. Romæ (302); Tiburtius, m. Romæ (s. III/IV in.); Alexander Carbonarius (s. III); Equitius (ante 571); Gaugericus (ca. 625); Rufinus, ep. Asisien. (ca. s. IV); Cassianus, ep. Beneventan. (s. IV); Rusticola (632); Ioannes Sandys, Stephanus Rowsham et Gulielmus Lampley* (1586,1587 et 1588); Taurinus, ep. Ebroicen. (ca. s. V); Attracta (s. V); Ioannes Georgius Rhem (1794); Susanna, titularis basilicæ in Urbe (století neznámé); Raphael Alonso Gutiérrez (1936); Michael Domingo Cendra (1936); Carolus Díaz Gandía (1936); Mauritius Tornay (1949)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský