blah. Hippolyt Galantin

Hippolytus Galantini

20. března, připomínka
Postavení:	biskup
Úmrtí:	1619

ŽIVOTOPIS

Pochází z Florencie, kde se vyučil tkalcem a již ve 12 letech se stal známým katechetou. Angažoval se v bratrstvech i náboženských sdruženích a založil kongregaci sv. Františka pro křesťanskou nauku. Jak v jejích pravidlech, tak i svým životem vedl ke skromnosti, umírněnosti a k chudobě. Podle toskánského nářečí byli členové nazýváni "vanchetony." Pro členy sdružení také sepsal "Cvičení duchovních škol".

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PŘÍKLAD LAICKÉ ANGAŽOVANOSTI V CÍRKVI

Narodil se ve Florencii 12. 10. 1565. Otec Filip a matka Marie Ginevry Zufoli. Hippolyt už od dětství rád zůstával dlouhé chvíle před svatostánkem a pak apoštolsky působil mezi stejně starými chlapci. Snažil se vlažné utvrzovat ve víře a dostávalo se mu od nich i uznání.

Vyučil se a pracoval jako tkadlec, přičemž nad tkalcovským stavem často rozjímal o smyslu svého života. Bylo mu teprve 12 let a on toužil po životě v řádu, protože se domníval, že tam může Bohu sloužit nejdokonaleji. Pro nízký věk ho nikde nechtěli přijmout, proto své katecheze ve Florencii alespoň rozšířil. Tím na sebe upozornil florentského arcibiskupa a pozdějšího papeže Lva IX., který jej povolal za katechetu v kostele sv. Lucie v Pratu.

Nadále se snažil dostat do kapucínského řádu, kde jej odmítli s odůvodněním nedostatečného zdraví. Proto konal misie vyučováním náboženství a doma pomáhal otci v tkalcovském řemesle. Byl zapojený do různých bratrstev a v 17 letech zvolen za kvadriána bratrstva sv. Lucie v Pratu. Pak také vedl sdružení Nejsvětějšího Spasitele a ještě některá další. Jeho angažovanost mu napomáhala k získávání finančních prostředků od bohatých věřících, s nimiž otevřel oratorium a mohl více rozvíjet apoštolskou činnost.

V roce 1602 založil Sdružení křesťanské nauky, ze kterého se za dva roky oficiálně stala "Kongregace sv. Františka pro křesťanskou nauku." Její vliv se rozšířil i na okolní města, v nichž se zakládala další centra kongregace. Jednalo se o Luccu, Volteru, Pistoii a Modenu. V jednotlivých centrech Hippolyt postupně svojí přítomností upevňoval ducha a zásady kongregace. I když se věnoval v první řadě nejchudší vrstvě, z níž pocházel, jeho působení probouzelo apoštolské nadšení i u měšťanů a příslušníků šlechty. Hippolyt je řazen k předchůdcům řádného vyučování náboženství a zanechal po sobě i duchovní spisy, přestože jeho vzdělání bylo značně nedokonalé.

Patří k prostým laickým věřícím, kteří z lásky ke Kristu udělali pro církev maximum toho, co bylo v jejich silách a schopnostech. Vynikal trpělivostí v činném životě i v nemoci, kdy věren trpícímu Kristu ji obětoval za jeho dílo. Zemřel v 54 letech.

Blahořečen byl Lvem XII. v červnu 1825.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o smyslu svého života a uvážím, čím bych mohl být své církvi prospěšný.

Bože, Tys povolal blahoslaveného Hippolyta, aby v Tvé církvi ukazoval cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jeho příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Archippus (s. I.); Cuthbertus, ep. Lindisfarnen (687); Vulframnus (asi 700); Hippolytus Galantini^♦ (1619); Baptista Spagnoli^♦ (1516); Franciscus a Iesu Maria Ioseph Palau y Quer^♦ (1872); Iosephus Bilczewski, episcopus (1923); Paulus, Cyrillus et Alius (s. inc.); Urbicius (ca. 450); Martinus, ep. Bracaren (ca. 579); Nicetas, ep. Apollonien (733); artyres in Pal (797); Ambrosius Sansedoni^♦ (1287); Ioanna Véron^♦ (1794); Maria Iosepha a Corde Iesu Sancho de Guerra (1912); Ioannes Nepomucenus, m. Pragæ (1393)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský