Vincentius Ferrer
| 5. dubna, nezávazná památka | |
| Postavení: | řeholník, kněz, misijní kazatel OP |
| Úmrtí: | 1419 |
| Patron: | Valencie, pokrývačů, stavitelů, drvoštěpů a slévačů olova. Bývá vzýván při migrénách, epilepsii, horečce a je označován za přímluvce dobrého sňatku, za plodnost i za šťastnou smrt. |
| Atributy: | dominikán, IHS, kniha, plameny, Saracéni, slunce |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Valencie ve Španělsku. Stal se dominikánem, knězem a učitelem teologie. Svým žákům kladl na srdce modlitbu. Jeho heslem bylo: "Bojte se Boha a vzdejte mu čest." V dobré víře byl dočasně na straně schismatického papeže. Pak se ho pokoušel přimět, aby odstoupil. Jako kazatel prošel mnoho zemí, s úspěchem vybízel k pokání, napravoval mravy a upevňoval víru. Zemřel ve Vannes ve Francii.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SÍLA JEHO SLOV PRONIKALA SRDCE
Narodil se pravděpodobně v r. 1350 ve Valencii ve Španělsku. V 17 letech tam vstoupil do dominikánského kláštera. Po studiích se asi roku 1374 stal knězem. Nějakou dobu vyučoval filosofii v Barceloně a v letech 1376 až 78 se věnoval dalšímu studiu teologie v Toulouse v jižní Francii. Asi po sedmi letech se stal učitelem teologie ve Valencii a zároveň byl známým kazatelem. To se již v Církvi odehrály povážlivé události, které ji pak poškozovaly a velmi zasáhly i do života svatého Vincence.
Po skončeném 70tiletém papežském exilu v Avignonu papež v březnu následujícího roku zemřel. Za poněkud bouřlivé atmosféry byl v Římě zvolen kardinály papež, který přijal jméno Urban VI. Ten si ale znepřátelil neapolskou královnu i kardinály, kteří se pak sešli čtyři měsíce po papežské volbě v Anagni a prohlásili ji za neplatnou, protože byla vynucená. Kardinály podpořila neapolská královna Jana i francouzský král Karel V., proto vykonali novou volbu, z níž vzešel Klement VII., který byl ve skutečnosti vzdoropapežem. Vzniklé schizma trvalo 39 let a v nepřehledném víru událostí byl problémem správný úsudek. Rozdělená byla nejen Evropa, ale i Církvi oddaní světci.
Vincenc Ferrer viděl hlavu Církve v avignonském vzdoropapeži. K tomu ho vedl jak postoj představeného řádu, tak přátelství s Pedrem de Luna a vliv dominikána Emericha, který byl svědkem volby Urbana VI. a pokládal ji za neplatnou. Vincenc se proto vahou své osobnosti zasazoval prakticky za vzdoropapeže. A když ten zemřel, vystřídal ho v Avignonu r. 1394 Pedro de Luna, jenž si dal jméno Benedikt XIII. a z Vincence, setrvávajícího v omylu, udělal svého kaplana a zpovědníka. Vincenc pak poznal hrozivé účinky církevního rozkolu a pokoušel se přimět Benedikta XIII., aby odstoupil. V kurii se Vincenc necítil dobře a v roce 1398 se prý stáhl do avignonského dominikánského kláštera. Povážlivě onemocněl a 3. října ve zvláštním vidění jej prý uzdravil sám Spasitel a poslal kázat evangelium. Vincenc toto oznámil Benediktovi XIII. a v následujícím roce se vydal na velkou apoštolskou cestu.
Vincenc s velkým kazatelským úspěchem prošel v letech 1399 - 1412 jižní Francii, Švýcarsko, sever Itálie a Španělsko. Scházelo se kolem něho množství věřících. Častými náměty jeho kázání byly hřích, poslední soud a věčnost. Po jeho promluvách se mnoho lidí obracelo a mnoho jich vstupovalo do církve. Místy ho doprovázeli kajícníci, kteří se na znamení veřejného pokání bičovali a on je musel usměrňovat v duchu zdravé křesťanské askeze.
Síla jeho slov, do nichž vkládal pravdy od Krista, pronikala srdce. Jednou se mu ale stalo, že neměl úspěch na dvoře mocnáře, protože mu víc než na obsahu záleželo na vybroušeném slohu. Záhy si chybu uvědomil a litoval jí. K vytrvalé pokoře ho také vedl i omyl, týkající se poznání pravého papeže.
V době Vincencovy misijní pouti sílilo hnutí za odstranění papežského rozkolu. Na jaře r. 1409 se církevní představitelé sešli v Pise na způsob církevního sněmu a ve snaze odstranit současné dva papeže zvolili třetího (jako Jana XXIII.). Tím však je neodstranili, jen zvýšili zmatek. Vincenc to prožíval zdrceně a začal podléhat představě, že se blíží konec světa.
V roce 1414 král Zikmund zorganizoval konání církevního sněmu v Kostnici. V souvislosti se sněmem chtěl Vincenc po Benediktu XIII., aby abdikoval, ale pokoušel se o to marně. Proto pak přiměl španělského krále Ferdinanda, aby přestal uznávat neústupného vzdoropapeže a sám v katedrále předčítal prohlášení, týkající se osvobození od poslušnosti vůči Benediktu XIII.
Konání Kostnického sněmu nakonec schválil Řehoř XII., načež odstoupil a vzdal se i vzdoropapež Jan XXIII. V roce 1417 na plnoprávném všeobecném církevním sněmu zvolili papeže - Martina V., kterého uznala celá Církev. S jeho souhlasem i přes pokročilý věk se Vincenc vydal na další misijní cestu po severní Francii, kde asi po tři roky vedl lid k obrácení. V Bretani vysílením onemocněl a zemřel ve Vannes. V roce 1455 byl prohlášen za svatého.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Uvědomím si potřebu pokory, protože pokora sceluje, zatímco její opak - pýcha rozděluje. Své předsevzetí budu konkretizovat do takové podoby, abych na to snadno nezapomněl.Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Vincence Ferrera, aby sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(ze závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Vincentius Ferrer (1419); Irene (304); Iuliana, virgo in Brabantia (1258); Catharina Tomás (1574); Maria Crescentia (Anna); Höss (1744); Pherbutha (ca. 342); martyres Seleuci (344); martyres Regiis (s. V); Geraldus, abbas (1095)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský