Theodorus Tiro
| 17. února, připomínka | |
| Postavení: | vojín a mučedník |
| Úmrtí: | 306 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Arménie nebo ze Sýrie. V mládí byl vojákem ve městě Amasia v Pontu v Malé Asii. V době pronásledování křesťanů za spolucísařů Maximiána Galeria a Maximina Daia měli všichni obětovat modlám. Teodor se netajil tím, že je křesťanem a veřejně víru vyznával slovy i skutky. Kvůli svému postoji byl předveden k soudu. Tam prohlásil, že se bude klanět jedině pravému Bohu a Králi králů a že pro něj dá rád své údy v oběť. Soudci se uradili, že mladému muži dají několik dnů na rozmyšlenou, aby vše pořádně uvážil, že změní názor. V té době si modlitbou vyprošoval potřebnou sílu a vytrvalost ve víře. Také povzbuzoval ostatní křesťany, poukazoval na nesmyslnost víry v bohyni Cybélu, která dle pohanského vyprávění měla s vlastním bratrem 12 dětí a byla ctěna jako matka bohů. Pohané ji na břehu řeky, kde měla chrám, uctívali nemravnými tanci. Teodora to pohoršovalo do té míry, že v noci přišel její chrám podpálit. U soudu se svým skutkem netajil a prohlásil, že oheň založil, aby zkoumal její moc, ona však neobstála. Soudce ho dal zmrskat a jeho statečnost mu byla nevysvětlitelnou hádankou. Znovu jej ještě zkusil získat sliby, ale Teodor byl ochoten raději zemřít, než aby zapřel Krista. Byl tedy krutě mučen na skřipci, drásán železnými hřebeny a pak vržen do vězení. V noci prý se z vězení ozýval zpěv více hlasů, ale žalářník zpívající neviděl. Když vešel, byl klid. Ještě po dvakrát s ním bylo jednáno pomocí mučidel, takže bylo vidět i na jeho vnitřnosti. Pak byl odsouzen k smrti upálením a ihned odvlečen na popraviště, kde byl rozsudek vykonán. Zbylé ohořelé ostatky jeho těla pak pohřbila zbožná paní Eusebie. Na místě hrobu Teodora byl později vystavěn chrám k jeho cti. Ve XII. století byly jeho ostatky přeneseny do města Brindisi. Jeho hlava byla uložena v chrámu v Gaetě v Itálii. Ostatky jednoho ramene se také od r. 1356 nacházejí v pražském chrámu sv. Víta, kam je získal Karel IV.
Asi padesát let po smrti sv. Teodora se dle legendy císař Julián Apostata rozhodl zneuctít křesťanský půst a nařídil po první týden Velkého postu všechny potraviny na tržištích města kropit krví zvířat z pohanských obětí. Teodor Tiron se pak prý zjevil konstantinopolskému patriarchovi Eudoxiovi a nakázal mu, aby všem křesťanům zakázal kupovat potraviny na tržištích. Když se ho patriarcha ptal, co mají jíst, dostal odpověď, že kolivu (tj. vařenou pšenici s medem). Tak zachránil sv. Teodor křesťany před poskvrněním. Když Julián viděl, že jeho nařízení je neúčinné, dal je odvolat a povolil prodávat neposkvrněné potraviny. Od té doby řecká církev první sobotu Velkého postu spojuje s památkou sv. Teodora a světí tento den kolivu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Bonosus (asi 373); Mesrobus (asi 440); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Fintanus, abbas (asi 603); Finanus (asi 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi♦ (1268); Matthias Shōbara Ichizaemon ♦ (1624); Elisabeth Sanna♦ (1857 ); Petrus Yu Chŏng-nyul (1866); Isabella Sánchez Romero, Ascensio a Sancto Iosepho♦ (1937); Antonius Leszczewicz (1943); Hedwigis Carboni♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský