Porphyrius, ep. Gazen
| 26. února, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 421 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze Soluně. Rozdal zděděný majetek, odešel do Jeruzaléma, stal se ve 40 letech knězem a pak biskupem v pohanské Gaze. Žádal, aby byly likvidovány pohanské chrámy a dostal se tak do konfliktů s obyvatelstvem, které však svou trpělivostí a láskou nakonec přivedl k víře.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KOŘENY MODLOSLUŽBY
Narodil se asi r. 353 v Soluni. Několik let strávil s poustevníky v egyptské poušti, pak se vydal do údolí Jordánu a skončil v Jeruzalémě, kde si vydělával jako obuvník. Za pomoci svého společníka Marka prodal zděděné statky a výtěžek rozdával chudým. Sám byl nemocen, takže k návštěvám svatých míst potřeboval hůl. Žil asketicky, četl Písmo, vykládal je a věnoval se i přepisování knih.
Byl velmi vážený. Když se metropolita Jan Caesarejský přesvědčil o jeho vědomostech, vysvětil jej na kněze. Bylo mu asi 40 let. O tři roky později ho jmenoval biskupem v Gaze, která byla dosud pohanská. Obyvatelé jeho snaze o evangelizaci zpočátku silně odporovali. Modloslužba měla v pohanských chrámech silné kořeny, takže docházelo k diskriminaci a útisku křesťanské menšiny. Porfyrius s metropolitou se vydali do Konstantinopole žádat o pomoc. Navázali kontakt s císařovnou přes správce Amancia a od ní obdrželi nějaké peníze, které u bran hned rozdali. Svou žádost o zrušení pohanských chrámů předložili císaři Arcádiovi při křtu jeho syna. Bylo jim vyhověno a o likvidaci pohanských chrámů v oblasti Gazy se postaralo císařské vojsko. Porfyriovy pozice se však zhoršily, jeho dům byl vydrancován a sám se zachraňoval útěkem přes střechy. Na útěku se setkal se 14letou dívkou, která mu poskytla rohožku, chléb i olivy. Byla věřícím, dosud nepokřtěným sirotkem, žijícím s babičkou. Obě později biskup pokřtil a u dívky se přesvědčil o velmi silné víře a lásce ke Kristu. Konsul Klarus utišil bouři ve městě a biskup Porfyrius pak vynaložil mnoho trpělivosti a úsilí a tím obyvatele Gazy přivedl do církve katolické.
Podrobnosti o životě Porfyria se v největší míře zachovaly v životopise, který údajně sepsal jeho jáhen Marek. Zmiňuje se v něm i o nálezu kusu Kristova kříže, který po určitou dobu biskup Porfyrius opatroval a který přispěl k vyléčení jeho vážné nemoci, když se ho dotýkal.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Připomenu si silné kořeny modloslužby, které musely být vymýceny, aby mohla růst víra, a promítnu si svůj život, zda mi v něm nějaké kořeny nebrání či nedusí rozvinutí mého duchovního života. Může jít o něco, čemu dávám nezaslouženě přednost.Bože, Tys naplnil svatého Porfyria svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám sílu oprostit se od toho, co nás omezuje ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Alexander, ep. Alexandrin (326); Porphyrius, ep. Gazen (421); Faustinianus (s. IV.); Agricola, ep. Nivernen (ca. 594); Victor, eremita (s. VII.); Andreas, ep. Florentin. (s. IX); Robertus Drury♦ (1607); Paula a Sancto Iosepho Calasanctio Montal Fornés♦ (1889); Iosephus Rossi♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský