Proclus de Bisiniano, monachus
| 19. února, připomínka | |
| Postavení: | mnich |
| Úmrtí: | asi 970 |
ŽIVOTOPIS
Za nejstarší informace o tomto světci jsou považovány zápisy z 11. století týkající sv. Niluse. Podle nich Proklus již jako mladík vedl velmi asketický život. Rozhodl se k postu, při kterém si odříkal tepelně upravenou stravu i chutné nápoje. Jeho potěšením byly návštěvy chrámu a při příchodu k nim vzdával Bohu poklony s hlubokým klaněním se v srdci. Denně v chrámech také recitoval žalmy.Byl velmi vzdělaný, sečtělý a schopný mluvit o mnoha tématech týkajících se duchovního i profánního života. Spoluobčané i další lidé, s nimiž rozmlouval, jej proto přezdívali „Živá encyklopedie“. Dochovalo se i přesvědčení o jeho vznešeném původu ze šlechtického rodu Manna, ale už ne to, kdy se stal mnichem. Snad v souvislosti s tvrdou askezí hodně prý trpěl nepříjemným onemocněním. I když údajně pomáhal i ve věcech týkajících se veřejného života, snažil se většinou stahovat do ústraní, ve kterém asi také dokončil svůj život. O jeho závěru nejsou záznamy.
Římské martyrologium ho představuje jako mnicha z Bisignanu u Cosenzy a hlasatele vynikající nauky týkající se mnišského života.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Quodvultdeus (439 (nebo 454)); martyres in Palæstina monachi et alii sub Alamanduro* (507); Mansuetus, ep. Mediolanen (asi 680); Barbatus (682); Georgius, monachus in Aquitania (asi 877); Proclus de Bisiniano, monachus (asi 970 ); Bonifatius, asceta (1260); Godeschalcus♦ (1184); Conradus Confalonieri de Placentia♦ (1351); Alvarus de Zamora♦ (asi 1430); Elisabeth Picenardi♦ (1468); Lucia Yi Zhenmei (1862); Ioannes Sullivan♦ (1933); Iosephus Zaplata♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský