Antoninus, abbas
| 14. února, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | asi 830 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi v 6. (nebo 8.) století u Eboli v jižní Itálii. Ve věku 15 let, údajně po smrti svých rodičů, odešel do benediktinského kláštera Santa Maria della Strada v San Lorenzo Maggiore. Zde přijal řeholní jméno Antonín a začal noviciát. Po něm se vydal do montecassinského kláštera a podotýká se, že mohlo jít jen o takový, který ke klášteru na Monte Cassino patřil. Tento klášter už v 6. století (uvádí se roky 577 a 584) Langobardi vyplenili. Většina mnichů v té době odtud odešla do Říma. Antonín se však vydal jako potulný kazatel na cesty po Kampánii. Po nějaké době začal žít jako poustevník v jeskyni na hoře Faito nad Stabií. Podle legendy zde s ním pobýval i biskup Catello, se kterým se spřátelil. V té době měli vidění sv. archanděla Michaela, který je požádal, aby tam v místě, z něhož je vidět na záliv a na Vesuv, postavili oratoř či kostel. Uvádí se, že v těch místech začali stavět kamenný a dřevěný kostel. Místo se stalo cílem poutníků ponejvíce z řad pastýřů a rolníků.Antonín se poté usadil v Sorrentu a stal se opatem tehdejšího kláštera San Agrippino. Pověst, která se stala příčinou jeho atributu, hovoří o malém chlapci ze Sorrenta spolknutém obludou z moře u pobřeží, kde si hrál. Antonín toto dítě dostal ven z obludy zdravé. Z dalších zázraků jsou mu přisuzována uzdravení a pro jeho přímluvu dosažená vítězství nad mohamedány (a to při útocích i v letech 1354 a 1358, kdy ho obyvatelé města prosili o pomoc).
Pohřbení tohoto ochránce se prý uskutečnilo do městských hradeb.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Feria IV Cinerum; Valentinus, m. Romæ (století neznámé); Cyrillus et Methodius (869 a 885); Vitalis, m. in Umbria (století neznámé); Zeno, m. Romæ (století neznámé); Bassianus, Tonionus, Protus, Lucius, Cyrion, Agatho, Moyses, Dionysius et Ammonius (století neznámé); Eleuchadius (s. III.); Auxentius, archimandrita (s. V.); Nostrianus (asi 450); Antoninus, abbas (asi 830); Ioannes Baptista a Conceptione Garcia (1613); Vincentius Vilar David♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský