Used with permission of The Hagiography Circle
Francisca, religiosa romana
9. března, nezávazná památka | |
Postavení: | mystička a zakladatelka oblátek |
Úmrtí: | 1440 |
Patron: | Říma, řidičů aut a vdov; ochránkyně žen |
Atributy: | anděl, jáhen, kniha, monstrance, mrtvý, Panna Maria, řeholnice, šípy |
ŽIVOTOPIS
Byla laskavou a vzornou manželkou šlechtice Lorenza dé Ponziani i stejně dobrou matkou svým dětem. Pod skvostným šatem nosila žíněný oděv. Hodně pomáhala chudým a žila ve ctnostech, zejména v pokoře a trpělivosti. Po smrti dvou dětí jí za války zmrzačili manžela a odvlekli i syna jako rukojmí. Dávala příklad krajní obětavosti a statečnosti. R. 1425 založila společenství oblátek podle řehole sv. Benedikta. Po ovdovění se stala v klášteře, který založila, představenou.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodila se roku 1384 v Travestere (Zátibeří) v Římě do zámožné rodiny. Již ve 13 letech ji provdali za šlechtice Lorenza Ponziana, ač jejím přáním bylo vstoupit do řeholního řádu. Byla skromná, jemnocitná a zbožná, dbající čistoty. Svému muži byla dokonalou manželkou, dbalá jeho přání. On byl zbožný, vážil si jí a obdivoval její ctnosti. Františka se podrobovala zvyklostem zámožných rodin co se týče společnosti i vnějšího oděvu, ale pod krásnými šaty nosila žíněný pás. Touto asketickou drobností z lásky k Ježíši si pomáhala, aby její myšlenky směřovaly vždy k tomu, co se líbí Bohu. Ve společnosti mužů bývala zdvořilá a skromná, mezi dámami vážná a v řeči opatrná.
Po prožitém bolestném onemocnění, jehož konec jí prý ve snu oznámil sv. Aleš, se s manželovým souhlasem přestala honosně oblékat a peníze ušetřené za šaty a hostiny rozdávala chudým. Pro chudé a nemocné byla později nejednou také žebrat v odlehlých místech, kde ji neznali, a hodně jim pomáhala. Měla milost vidět svého strážného anděla a dostala další mystické dary. Byla dbalá na náboženské povinnosti všech v domě a v domácnosti nesnesla závadnou knihu. Za všech okolností žila v pokoře a trpělivosti.
Životopisy se neshodují v počtu jejích dětí. V 16 letech se jí narodil první chlapec Jan a během čtyř let asi tři děti. Dcerka zemřela v šesti letech a druhý chlapec zemřel v sedmi letech. Její děti sklátila epidemie moru. Když jí zůstal jen nejstarší syn, odvlekli ho jako rukojmí za poslední války se stoupencem vzdoropapeže Ladislavem Neapolským z Durazza, který v letech 1404-1413 třikrát napadl a plenil Řím. Ponzianiho rodinný palác nechal vyplenit při posledním napadení a těžce zraněného Lorenza, který byl vrchním velitelem papežského vojska, dal vyhnat z města. Mohl se vrátit až když neapolští vetřelci odešli z Říma.
Pro Františku to byla velmi těžká doba. Od zoufalství ji však chránila zbožnost i dobrotivost, se kterou se obracela k těm, kteří se dostávali do ještě horší situace. Třeba jen proto, že jim tolik nepomáhala víra. Rozdala zbytky zásob chudým a šla pomáhat nemocným ve třech římských nemocnicích. Ošetřovala je, vedla k pokání a modlila se s nimi i za ně.
Příklad obětavé Františky oslovil i další římské ženy, které s ní pak v roce 1425 vytvořily sdružení benediktinských oblátek, spojené duchovně s římským benediktinským klášterem z "Olivové hory". Do roku 1433 žily ve svých rodinách a až pak vytvořily společenství v jednom domě, nazvaném klášter Oblátek Tor de´ Specchi. Tam se Františka přestěhovala až po smrti svého invalidního manžela v březnu 1436. Žila tam čtyři roky a ve věku 56 let zemřela.
Pohřbena byla v kostele Santa Maria Nuova nad zříceninami starořímského fóra. Kanonizována byla v roce 1608.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu dnes více myslet na přítomnost svého strážného anděla, i když jej jako Františka nevidím, a budu se k němu modlit.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Františka se vždy snažili i v těžkostech vidět potřeby druhých, ochotně jim sloužili, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Francisca, religiosa romana (1440); Dominicus Savio (1857); martyres in Armenia XL cappadoces (320); Pacianus (asi 390); Bruno, ep. Querfurten (1009); Catharina de Bononia (1463)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský