sv. Ludvík z Casoria Palmentieri

Ludovicus de Casaurea (Archangelus); Palmentieri

30. března, připomínka
Postavení:	kněz OFM
Úmrtí:	1885

ŽIVOTOPIS

Pochází z Casoria, průmyslového městečka u Neapole, kde se narodil r. 1814 a byl pokřtěn Arcangelo. Byl třetím dítětem Vincenza Palmentieriho a Candidy, která zemřela již ve 42 letech, kdy byl Arcangelo ještě chlapcem a těžce její smrt nesl. Otec byl obchodníkem s vínem a Arcangela dal učit nábytkovým truhlářem. Ten však v 16 letech na přímluvu nevlastní matky vstoupil do semináře v Neapoli. Po velmi dobré přijímací zkoušce přijali Arcangela k bezplatnému studiu františkáni-reformátoři. Pak vstoupil do noviciátu a přijal jméno Ludvík. Po slavných slibech se ve 24 letech stal knězem.

Nějakou dobu vyučoval v semináři filosofii, fyziku a matematiku. Po deseti letech kněžství prožil něco jako druhé obrácení, které on nazval vnitřním očištěním. Došel k rozhodnutí pro hlubší život ze spirituality a odlišnou cestu, co se týkalo jeho aktivit. Silně zatoužil sloužit chudým, slabým a zdánlivě bezvýznamným lidem. Prohlásil, že se nemůže zabývat filosofickými problémy, vidí-li vedle sebe chudobu. Protože ji viděl i v řádu, postaral se mezi prvním o zřízení kláštera pro nemocné spolubratry a velmi chudé kněze diecéze. Pro svá díla získal od začátku členy třetího řádu. Z dalších dobrovolných spolupracovníků vznikli charitní bratři, kteří se pro svůj oděv začali nazývat šedými (bigi) a vydatně mu pomáhali. Pod vlivem pohledu na vyzáblé, špinavé a žebrající děti v neapolských ulicích založil dílo "žebráčci" (accattocelli). Za dva roky se jednalo o tisícovku dětí, kterým se dostávalo stravy, přístřeší i školního vzdělání. Pak Ludvík zakládal sirotčince, domovy pro hluchoněmé, slepé a přestárlé. Zřizoval i učňovská zařízení v okolí i v Římě, Assisi a Florencii.

Vedle šedých bratrů přispěl k vzniku šedých sester - Alžbětinek (po Alžbětě Uherské), které se věnovaly ženskému dorostu ve školách, ústavech a špitálech. Ludvíkovou hlavní zásadou, kterou vštěpoval ostatním, bylo: "Milujte se navzájem, milujte Ježíše a milujte své bližní, to je vůdčí obraz, linie a cíl institutu". Co se týče jeho děl, sám nevěděl ani kolik jich založil, ale bylo jich prý napočítáno dvě stě. Šedí bratři později zanikli, ale šedé sestry podle ideálů zakladatele působí dále v Itálii, v USA, v Indii a na Filipínách.

I za ztížených situací (od liberálů a zednářů) se Ludvíkovi díla dařila díky mnohým dobrým vztahům s různými osobnostmi státu i církve. Získal mnohá zatvrzelá srdce, která jeho díla podpořila. Dostával k dispozici domy, školy i pedagogy.

Ludvík sám měl velké a široké srdce pro všechny. Jak krásně a hluboce k nim mluvil o Bohu, to by nedokázal, kdyby sám stále s tímto Bohem nerozmlouval.

Zemřel v Neapoli a byl pohřben v Marino Via Posillipo. Papež Jan Pavel II. ho 18. 4. 1993 blahořečil a papež František ho 23. 11. 2014 kanonizoval.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sabbatum Sanctum; Ioannes Climacus (649); Leonardus Murialdo (1900); Amadeus Nonus^♦ (1472); Ludovicus de Casaurea (Archangelus); Palmentieri (1885); Secundus, m. in Traspadana (století neznámé); Petrus Regalado de Vallisoleto (1456); Regulus (s. IV.); martyres Constantinopoli sub Constantio (s. IV.); p. Syracusan (ca. 600); Osburga (ca. 1018); Clinius (post 1030)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský