Gerlandus, ep. Agrigentin
| 25. února, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 1101 |
| Patron: | měst Agrigento a Porto Empedocle; vzýván proti přírodním katastrofám |
ŽIVOTOPIS
Byl francouzsko-normanského původu. Narodil se na počátku desátého století v Besançon v dnešní Francii. Stal se knězem s velkým srdcem. K pomoci na Sicílii ho přemluvila knížata Robert Guiscard a Roger I. v souvislosti s osvobozením části Sicílie od Saracénů. Gerland tam úspěšně obnovoval víru a katolickou bohoslužbu a působil na více místech. Po čase se rozhodl vrátit do Burgundska a žít tam někde v poustevně.Na Rogerovo naléhání se nakonec Gerland vrátil na Sicílii. Při projíždění Bagnarou v oblasti Reggio Calabria předpověděl představenému místního kláštera, že se stane jeho nástupcem na biskupském stolci. V roce 1088 Gerland přijal v Římě biskupské svěcení a po něm jako biskup nastoupil do osiřelé diecéze Girgenti (dnes Agrigento). Díky jemu byla obnovována díla zničená Saracény za jejich okupace v letech 829 až 1086. Gerland vybudoval i katedrálu zasvěcenou Panně Marii a sv. Jakubovi. Udává se, že také přispěl k opevnění hradeb pozdějšího Agrigenta. Renovoval církev po vpádu Saracénů. Mnoho obyvatel přivedl ke konverzím a byl nazýván otcem vdov a sirotků.
Zemřel 25. 2. 1101 a velmi brzy nebo dokonce vzápětí se k němu rozšířila úcta lidu. Kanonizován byl v roce 1159. Jeho ostatky byly několikrát přeneseny a od roku 1630 jsou uložené v kapli katedrály v Agrigentu ve stříbrném sarkofágu.
V minulém století byl naléhavě vzýván při katastrofálním sesuvu půdy z 19. na 20.7. 1966, který ve městě zavalil některé budovy, ale k žádným obětem nedošlo. Ochrana životů byla věřícími vysvětlována jako výsledek proseb o pomoc na přímluvu sv. Gerlanda.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Walburgis (779); Nestor, ep. Magyden (asi 250); Cæsarius, medikus (369); Aldetrudis (696); Gerlandus, ep. Agrigentin (1101); Robertus de Arbrisello♦ (1116); Avertanus♦ (asi 1386); Sebastianus Aparicio♦ (1600); Dominicus Lentini♦ (1828); Maria Adeodata (Maria Teresia); Pisani♦ (1855); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Cyriacus M. Sancha♦ (1909 ); Toribie González (1928); Maria Ludovica de Angelis♦ (1962); Regina María Vattalil ♦ (1995)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský