Maria Ludovica de Angelis
| 25. února, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice |
| Úmrtí: | 1962 |
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodila se 29. 1. 1954 v Pulluvazhi v okrese Ernakulam v jihozápadním indickém státě Kérala. Žila zde v rolnické rodině do věku 20 let. Rodiče Paily a Eliswa Vattalil měli mimo ni 6 dalších dětí. Byli prostou věřící rodinou a na malou Marii či Mariam (zdrobněle jako ekvivalent „Mariuccia“ nebo „Marietta“), jak jí doma říkali, měla významný vliv babička, která ji brzy naučila potřebě a důležitosti modlitby, postupně i katechismu a zkrátka žít duchovním životem. Rodiče podle svého vyjádření vnímali její mimořádnou poslušnost a vlastnosti, které jim dělaly radost. Než byla zapsána do základní školy, probíhalo dvouleté vzdělávání zvané „Kalari“. Když po něm začala základní školu a pak studium na institutu Jayakeralam, dělala si se samozřejmostí čas pomáhat rodičům v jejich práci. Rodině byl ke cti její postup na církevně vedené škole v Tripunithura po stránce intelektuální i duchovní. Měla velké předpoklady úspěchu i na vysoké škole, ačkoli se od ostatních dívek, které se snažily být „in“ navenek, lišila svou skromností. Již od konce střední školy zvažovala a cítila řeholní povolání. Toto tajemství sdílela se svou sestřenicí Cicily. Obě pro stejnou touhu spolu navštěvovaly klášter františkánských klarisek. V Indii se jedná o kongregaci FCC, která vznikla ke konci 19. století pro služby nejopuštěnějším a není totožná s františkánským řádem v Evropě. Sestry mají příklad v jedné z nich, sv. Alfonze Muttathupadathu (pam. 28. 7.), která se stala první svatořečenou Indkou.Dne 3. 7. 1972 Marie Vattalil vstoupila do kongregace klarisek v Kidangooru. Po postulátu a dokončení noviciátu 1. 5. 1974 složila první řeholní sliby s novým řeholním jménem Rani Marie. Po dalším roce byla poslána do kláštera své kongregace v Bijnoru v severní Indii, aby tam působila jako misijní učitelka. Věčné řeholní sliby tam složila až 22. 5. 1980.
Později působila také v Aluvě a v období 30. 5. 1989 až 15. 5. 1992 byla představenou kláštera. Nakonec byla poslána do kláštera Sneha Sadan (anglicky Abode of Love, česky Příbytek lásky) v Udainagaru v diecézi Indore. Také na univerzitě v městě Rívá vystudovala sociologii a tím získala další schopnosti ke svému působení jako sociální pracovnice mezi chudými.
Od svého vstupu do kongregace byla odhodlána učit životu podle evangelia zvláště nejchudší lidi a pomáhat jim s přesvědčením, že žádná oběť nemůže být příliš velká k dosažení plného osvobození hlásaného Ježíšem. Iniciovala různé programy na pomoc chudým vesničanům, ale její požehnané úsilí s její vírou a inteligencí se nelíbilo majitelům pozemků a vykořisťovatelům. Ti se proto rozhodli ji zlikvidovat odstrašujícím způsobem za pomoci nájemného vraha.
Dne 25. 2. 1995 ji v autobuse údajně s více jak 50 cestujícími z Udainagaru do Indore během cesty a po vyběhnutí zraněné při zastavení nájemný vrah Samandar Singh zasadil 54 bodných ran, kterým podlehla. Bylo jí 41 let.
Zpráva o brutální vraždě se rychle rozšířila a působila zděšení i různé emoce. Za dva dny po smrti sestry Rani Marie, už před jejím pohřbem, přišly údajně tisíce lidí, věřících i nevěřících, vzdát jí poctu. Pohřeb začal v katedrále v Indore za účasti několika biskupů a velkého počtu kněží. Pak se vytvořil pohřební průvod, který prý šel mnoho kilometrů z Indore do Udainagaru.
Závěr tohoto příběhu tvoří odpuštění vrahovi nejbližšími osobami zavražděné. Bylo zveřejněno odpuštění matky, rodiny a řeholních spolusester. Ti se tak podíleli na šíření milosrdenství.
Ve vzpomínkách je Rani Maria matkou a sestrou chudých, apoštolkou odpuštěných a nazývaná „usmívající se jeptiškou“.
Blahořečená byla 4. 11. 2017 v Indauru, kde obřadu jménem papeže Františka předsedal kardinál Angelo Amato.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Walburgis (779); Nestor, ep. Magyden (asi 250); Cæsarius, medikus (369); Aldetrudis (696); Gerlandus, ep. Agrigentin (1101); Robertus de Arbrisello♦ (1116); Avertanus♦ (asi 1386); Sebastianus Aparicio♦ (1600); Dominicus Lentini♦ (1828); Maria Adeodata (Maria Teresia); Pisani♦ (1855); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Cyriacus M. Sancha♦ (1909 ); Toribie González (1928); Maria Ludovica de Angelis♦ (1962); Regina María Vattalil ♦ (1995)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský