blah. Petr Donders

Petrus Donders

14. ledna, připomínka
Postavení:	řeholník, misionář CSsR
Úmrtí:	1887

ŽIVOTOPIS

Narodil se 27. 10. 1809 v rodině tkalce, ve městě Tilburgu (severní Barbatsko, Holandsko). Toužil být knězem, ale nejdříve se vyučil tkalcem, aby pomáhal rodičům. V cestě ke kněžství mu stály tři překážky, které se zdály nepřekonatelné. Neměl na studium, protože rodiče byli velmi chudí. Byl na tom špatně se zdravím. Chybělo mu i nadání, s učením se velmi těžce potýkal. Nechyběla mu však Boží milost a s tou se toho dá hodně překonat. Jelikož mu nebylo umožněno být v semináři jako student, ve 22 letech na přímluvu místního faráře se tam nechal přijmout alespoň jako sluha. Volné chvíle využíval ke studiu, a nakonec se mu podařilo, že v 27 letech se stal studentem teologie. Když po třech letech přišel prefekt Jakub Groof hledat kandidáty na misie, Petr Donders se bez váhání přihlásil.

V roce 1842 byl vysvěcen a odcestoval do města Paramariba v Surinamu, holandské kolonie v Jižní Americe. V této oblasti bylo 4000 katolíků roztroušených po celém území mezi mohamedány, židy, kreoly, černochy, indiány a mulaty. Služba představovala též potýkání se s tropickým vedrem a nebezpečím zimnice. V džungli vyhledával Indiány, na plantážích pracoval s vykořisťovanými černochy, aby získal jejich důvěru. Při svém pobytu ve městě pomáhal chudým a nemocným. Pro všechny stával se vším, aby jako apoštol získal alespoň některé. (srov. 1Kor 9,22) Vzdával se všeho a nestyděl se žebrat, aby mohl pomoci dalším. Roku 1850 se hlavním městem šířila žlutá zimnice.

O něco později se ujal duchovní správy Batávie, kam byli dopravováni malomocní. Ošetřoval je, upravoval jim lůžka, obvazoval hrozné rány, pral páchnoucí obvazy, čistil jim obydlí a štípal dříví. Pak je začal učit katechismu, modlit se s nimi a sloužit pro ně nejsvětější oběť mše svaté. Pro lidi vyloučené ze společnosti a odsouzené k pomalé smrti se stal tím, který je z bídy vedl k věčnému životu, který je spojoval s Kristem.

V 57 letech se v Surinamu setkal s nově příchozími redemptoristy a vstoupil do jejich řádu. Podřizoval se představeným nehledě na to, že byli mladší a měli v misiích méně zkušeností. Jinak dál pokračoval v dřívější činnosti. V namáhavé práci vydržel do 77 let. V poslední den roku 1886 měl v kostele poslední kázání. Pak musel ulehnout, opakujíc svou oblíbenou modlitbu: "Staň se vůle Boží!" A do dvou týdnů skonal na zánět ledvin.

Jan Pavel II. jej v roce 1982 prohlásil blahoslaveným.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

S Bohem je možné i zdánlivě nemožné. Budu jej častěji prosit, aby má důvěra vzrůstala. Bůh chce být milován v našich bližních, zvláště těch nejubožejších. Chce také, aby ho druzí poznali z našeho chování, jak ho poznávali v Petru Dondersovi. Z lásky k Bohu se budu snažit dělat co nejvíce dobrých skutků. Takže ani den bez dobrého skutku.

Všemohoucí Bože, pomáhej mi prosím v mých předsevzetích Ti sloužit a plnit tak dvě nejdůležitější Tvá přikázání (viz.Mt 22,37;39), na které upozornil Tvůj Syn, jenž s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nino (s. IV.); Potitus (století neznámé); Glycerius (století neznámé); Felix, presb. Nolan (s. III/IV); Macrina, matrona (asi 304); martyres Raíthi et in monte Sinaj monachi (asi s. IV.); Firminus, ep. in Gallia (s. V.); Euphrasius, ep. Arvernen (515/516); Datius (552); Fulgentius, ep. Astigitan (asi 632); Oda Novariensis^♦ (asi 1200); Odoricus Mattiuzzi de Portunaone^♦ (1331); Lazarus seu Devasahayam Pillai , martyr (1752); Petrus Donders^♦ (1887); Alphonsa Clerici^♦ (1930); Carolus ab Alcubilla^♦ (1937); Franciscus Martínez Garrido (1938); Sabas (1247)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský