sv. Eusebius

Eusebius, eremita

31. ledna, připomínka
Postavení:	poustevník
Úmrtí:	884

ŽIVOTOPIS

Podle kronikáře kláštera St. Gallen Eusebius pocházel z Irska a k Bodamskému jezeru ve Švýcarsku přišel jako poutník. Několik let zde žil jako benediktinský mnich. Tento klášter asi před rokem 615 založil sv. Havel (pam. 16.10.).

Eusebius kolem roku 850 dostal od opata Harmuta povolení odejít do větší samoty jako poustevník. Následně 30 let žil v místě dnešního Viktorsbergu u Rankweilu ve Vorarlbersku (západní území Rakouska). Svou poustevnu s malým okénkem, u kterého přijímal návštěvy a ze kterého učil všechny, kteří za ním přišli, opouštěl jen v případě potřeby. Píše se, že některé návštěvníky ošetřoval a uzdravoval nemocné. Zároveň jsou připomínány jeho prorocké dary a schopnosti úspěšně hlásat evangelium.

Je zmiňováno, že mezi těmi, kteří ho vyhledávali, byl východofranský panovník císař Karel III. Tlustý. Zápisem v kronice je prý doloženo, že císař pro Eusebiovu modlitbu podle jeho přání ono místo i s územím dnešního Rankweilu připsal klášteru v St. Gallen v roce 882. V roce 885 Karel III. královskou listinou daroval výnos ze své vily ve Vorarlbersku klášteru, aby Eusebius měl na zřízení domu pro irské poutníky v počtu 12.

Eusebius prý také dbal na dodržování neděle. Jeden jezuita z Kostnice v roce 1640 začal šířit legendární vyprávění o Eusebiovi a dvou lidech, kteří v neděli pracovali - sedlákovi s kosou a ženě v zahradě. Když Eusebius vyčetl sedlákovi nedodržování neděle, ten se po něm rozehnal i s nástrojem, který držel v ruce, a usekl mu hlavu. Světec potom jakoby nic nesl si ji v rukou, zatímco sedlák si uvědomil svá dvě těžká provinění a přítomnost Boha, před kterým chtěl utéci, ale najednou se propadl do země. Ženu pracující na zahradě pojala hrůza nad tím, co viděla, ale Eusebiova hlava jí odpověděla, že větším zlem je její nedbání na nedělní den, a Eusebius, podobající se Dionýsiovi (pam. 9.10.), pokračoval v chůzi k Viktorsbergu. - Toto vyprávění je zde uvedeno v souvislosti k vyobrazení. Životopisy Eusebia jsou až z pozdější doby a prameny pro ně neobsahují zmínky, že by zemřel násilnou smrtí. Jako místo jeho úmrtí je uváděno Brederis u Rankweilu, kde v jemu zasvěceném kostele je uložena jeho hlava. Ostatky jeho těla jsou od roku 1730, ve kterém vatikánská kongregace povolila jeho kult, v St. Gallen.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Bosco (1888); Victorinus, Victor, Nicephorus, Claudius, Diodorus, Serapion et Papias, m. Corinthi (asi 250); Metranus (asi 249); Cyrus et Ioannes, m. Alexandriæ (s. IV.); Geminianus, ep. Mutinen. (s. IV.); Abraham, ep. Arbelen (345); Iulius, presb. (s. IV. in.); Marcella, vidua romana (410); Mædhoc seu Aidanus (asi 626); Waldus (s. VII.); Eusebius, eremita (884); Ludovica Albertoni^♦ (1533); Franciscus Xaverius Maria Bianchi (1815); Maria Christina di Savoia^♦ (1836); Augustinus Pak Chŏng-wŏn et V socii: Petrus Hong Pyŏng-ju, Magdalena Son So-byŏg, Agatha Yi Kyŏng-i, Maria Yi In-dŏg, Agatha Kwŏn Chin-i (1840); Ludovicus Talamoni^♦ (1926); Candelaria a Sancta Iosepha /Susana/ Paz Castillo Ramirez^♦ (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský