Fulgentius, ep. Ruspen
1. ledna, připomínka | |
Postavení: | biskup |
Úmrtí: | 533 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 462 nebo 467 v Thelpte v římské provincii Byzacena (dnes Medinet-el-Kedima v západním Tunisku) do vlivné rodiny, neboť jeho děd byl senátorem. V té době na římském území Afriky vládli Vandalové. Ti přišli ze severní Evropy přes Španělsko a prosazovali bludnou nauku Áriovu o nerovnosti božských osob, která byla zamítnuta již na Nicejském koncilu v roce 325.Z Fulgenciových rodičů je jako křesťanka uváděna pouze matka. Ta po otcově smrti svému synu zajistila vzdělání a on byl nějakou dobu zaměstnán na prokuratuře a osvědčil se jako dobrý správce. Je pravděpodobné, že Fulgencius se po přečtení Augustinova výkladu 36. žalmu rozhodl pro duchovní život. Opustil dosavadní zaměstnání a chtěl se v roce 499 připojit ke skupině egyptských poustevníků. Údajně ho od vstupu k nim odradily jejich teologicky nesprávné názory, ale od mnišského života jej neodradily.
V roce 502 nebo o něco později byl Fulgencius zvolen biskupem v Ruspe, které bylo menším přístavním městem v provincii Byzacena. V biskupském úřadě měl vzor v Augustinovi a snažil se žít ve společenství s duchovenstvem své diecéze. Vynikal mírnou povahou a v Africe založil několik klášterů. Od vandalů byl potom na rozkaz krále Thrasamunda dvakrát vyhnán na Sardinii, kde prý v zakládání klášterů pokračoval. V klášteře Cagliari se stal učitelem kněží, mnichů a nových biskupů. Obyvatelé z okolí Cagliari ho přijali za svého vůdce a smírce. Za tuto pozici vděčil hlavně své mírné povaze.
Pro učenost a přísný styl života se těšil značně velké vážnosti a v roce 516 byl povolán za mluvčího katolíků v Kartágu. Zde se vyznamenal v disputacích s královými ariánskými teology. Potom v roce 517 byl poslán zpět na Sardinii a do své diecéze se mohl vrátit až roku 523, za nového krále Hildericha. O posledních 10 letech Fulgenciova života seuvádí, že to byla doba nerušeného a chvályhodného působení.
Maria Virgo, sancta Dei Genetrix ; Iustinus, episcopus (asi s. IV); Almachius (391); Eugendus (516); Fulgentius, ep. Ruspen (533); Clarus, abbas Viennen (660/670); Frodobertus (asi 667); Gulielmus, abbas Divionen (1031); Odilo (1049); Hugolinus, eremita (s. XIV.); Iosephus Maria Tomasi (1713); Ioannes et Renatus Lego♦ (1794); Vincentius Maria Strambi (1824); Valentinus Paquay♦ (1905); Sigismundus Gorazdowski (1920); Petrus Iacobus Cortasa Monclú, Narcissus Baldomerus Arribas Arnaiz, Eugenius Néstor Ctesiphon Ortega Villamudrio et Colombanus-Paulus Oza Motinot Henricus♦ (1937); Aloysius Grozde♦ (1943); Marianus Konopiński♦ (1943); Zdislava (1252)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský