sv. Jenovéfa Torres Morales

Genovefa Torres Morales

5. ledna, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace
Úmrtí:	1956

ŽIVOTOPIS

Narodila se 3. 1. 1870 v Almenara, 34 km jižně od Castellon de la Plana, v provincii Valencie ve Španělsku. Byla šestým dítětem a měla pět bratrů. Čtyři z nich zemřeli dříve, než se naučili mluvit a v osmi letech se stala sirotkem. Zůstala s bratrem Josefem, který byl málo společenským, snad proto, že těžce nesl ztrátu obou rodičů a čtyř sourozenců. Jenovéfa, která jen krátce navštěvovala školu a naučila se vyšívat, musela převzít starost o domácnost. Chtěla však nadále docházet na nedělní kurzy katechismu a ve volných chvílích svou duši živila četbou náboženských knih po matce. V jedné z nich ji silně upoutala myšlenka, kterou vzala jako výzvu k přijímání Boží vůle ve všech věcech a s ochotou vše žít pod Božím vedením.

Ve 13 letech nemohla vytrvat v uskutečňování svého náročného rozhodnutí, když v levé noze byl zjištěn zhoubný nádor, který pro záchranu života znamenal amputaci nohy. Už nemohla zvládat potřebné činnosti, ale nezbytně potřebovala pomoc druhých. Našla ji u karmelitek ve Valencii, kde měly jako sirotčinec „Dům milosrdenství“, a zůstala tam devět let. Během té doby se naučila všechna svá utrpení spojovat s Kristovým utrpením na kříži. Při úvahách o své budoucností se nakonec rozhodla nechat ji zcela v Božích rukou. Zvláště poté, co na její prosbu o vstup ke karmelitkám dostala odpověď, že její zdravotní stav to vylučuje.

S vědomím toho, že existuje skupina žen (- zanedbané, bezdětné vdovy a pro svou ubohost opovrhované společností) potřebujících pomoc, kterou nikdo neposkytuje, se Jenovéfa rozhodla začít jim z jejich osamělosti pomáhat.

Se dvěma laickými děvčaty si pronajala byt a otevřela pro ně dveře. Společně šily, praly a vedly duchovní život. Na radu jezuity o. Martina Sanchéze zorganizovaly větší domov, který pro osamělé ženy měl funkci náhradní rodiny, jejímž středem byla Eucharistie. Představenou domova se stala Jenovéfa, pohybující se jen o berlích, kterou neopouštěla energie, nápady ani humor.

V červenci 1912 se v Zaragoze podařilo otevřít pracoviště další nové komunity, které se stalo hlavním domem utvářející se budoucí kongregace. Vznikaly i další domovy a v roce 1925 došlo k uznání diecézního institutu s posvěcením od arcibiskupa Zaragozy. Jenovéfa, pak 18. 12. s 18 spolusestrami složily do jeho rukou řeholní sliby.

Za občanské války ve Španělsku sestry ukrývaly pronásledované kněze, řeholníky i civilní osoby. Sestra Jenovéfa Torres ukázala heroickou statečnost a lásku jako představená i v apoštolské práci.

Její kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a svatých andělů byla potvrzena Apoštolským stolcem v roce 1953. Společné dílo s Ježíšem vedla více jak 40 let. Nějakou dobu před smrtí, když k přibývajícím nemocem začala ztrácet sluch, složila svůj úřad představené a v 86 letech zemřela jako prostá řeholní sestra.

Blahořečená byla 29. 1. 1995 a svatořečená 4. 5. 2003 papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Madridu.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eduardus Confessor (1066); Syncletica (s. IV.); Deogratias, ep. Carthaginen (457/458); Æmiliana (s. VI.); Convoio (868); Gerlacus (1165); Rogerius^♦, presb. (1237); Franciscus Peltier, Iacobus Ledoyen et Petrus Tessier^♦ (1794); Maria Magdalena Repetto Pellegrini^♦ (1890); Carolus a Sancto Andrea (Ioannes Andreas) Houben (1893); Marcellina Darowska^♦ (1911); Petrus Bonilli^♦ (1935); Ioannes Robertus Grau Bullich^♦ (1937); Genovefa Torres Morales (1956); Ioannes Nepomucenus Neumann (1860)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský