Arsenius, eremita
| 15. ledna, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | 904 |
ŽIVOTOPIS
Martyrologium o tomto poustevníkovi říká pouze to, že byl známý svým asketickým a modlitebním životem, který vedl v Armo poblíž provinčního města Reggio Calabria. Zde také zemřel a je připomínána jeho jeskyně.Eliáš Speleota, jeho žák, sepsal jeho životopis. V něm uvádí o Arseniovi, že se už v 15 letech rozhodl žít mnišským životem s tvrdou formou kalábrijsko-řecké askeze. Ovlivnili ho prý řečtí baziliánští mniši, s nimiž se předtím setkal ve svém rodišti. Na rozdíl od nich se Arsenius stal také knězem. Spolu s Eliášem žili asi na pozemku poblíž kostela Santa Lucia. Odtud byli vyhnáni a odešli na jihovýchod do kostela sv. Eustrazia, kde Arsenius dostal dar rozlišování duchů. Tím při mši sv. někdy rozeznával duše, u kterých před přijetím eucharistie bylo zapotřebí zbavit se hříchu. Ty napomínal, aby to co nejdříve učinily.
Posledním a delším místem jejich života byla jeskyně v Armo. Na čas z ní odešli po doslechnutí se o postupu Saracénů. Kritickou dobu pak strávili až v řeckém Patrasu, kam se vydali přes Sicílii a kde podle legendy jsou Arseniovi připisovány určité zázraky. Při návratu po více letech byli nespravedlivě zadrženi, ale uprchli a vrátili se do Armo, kde Arsenius pokojně zemřel. Pohřben byl údajně u sv. Eustrazia. V jeho hrobce Saracéni později chtěli najít poklad, který tam nebyl, a jejich úmyslu zničit ostatky světce bylo zázrakem zabráněno.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Arnoldus Janssen (1909); Secundina (století neznámé); Ioannes Calybita (s. V.); Ita (577); Probus, ep. Reatin (asi 570); Maurus, abbas (s. VI-VII.); Tarsicia (s. VI./VII.); Ablebertus seu Emebertus (asi 645); Malardus (asi 650); Romedius♦ (asi s. VIII.); Bonitus (asi 710); Arsenius, eremita (904); Petru s de Castronovo♦ (1208); Iacobus Eleemosynarius♦ (asi s. XIII.); Angelus de Valido♦ (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648); Seraphinus Sarovski (1833); Valentinus Palencia Marquin et IV socii♦ (1937); Nicolaus Gross♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský