Franciscus Zirano
| 25. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník OFMConv |
| Úmrtí: | 1603 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi roku 1564 v Sassari na Sardinii v Itálii do skromně žijící rolnické rodiny. Podle tradovaných zpráv se předpokládá, že František měl tři sourozence a jejich otec brzy zemřel. Vzdělání nebylo tehdy samozřejmostí, ale František, který žil s velkou oddaností Panně Marii, je získával od františkánských mnichů sv. Marie Betlémské. V 15 letech byl pak přijat do jejich konventu (OFMConv) a pokračoval ve své formaci i po složení slibů. V osmnácti letech byl vysvěcen na podjáhna a o dva roky později přijal jáhenské svěcení. Na kněze byl vysvěcen 31. 5. 1586 ve věku 22 let arcibiskupem Alfonsem de Lorcou. Slavnosti svěcení se účastnil také jeho o čtyři roky mladší bratranec z matčiny strany, který už také vstoupil do františkánského konventu.František Zirano radostně plnil své povinnosti jak v konventu, tak ve službě věřícím až do nešťastné události v roce 1590. Jeho bratranec František Serra byl při jedné cestě zajat tureckými piráty, kteří tehdy napadali Sardinii, a jako otrok dopraven do osmanského Alžírska. To v té době bylo velmi aktivním islámským centrem pirátství. Otec František Zirano se osm let trápil, modlil a obětoval za svého nešťastného bratrance, o jehož osud, a zvláště o jeho víru, měl velké obavy. Bylo totiž známo, že kvůli násilí a záchraně pozemského života mnozí otroci z řad křesťanů konvertovali k islámu. Františkovi Ziranovi v roce 1598 zemřela matka Margareta a on se definitivně rozhodl ke všem potřebným krokům na záchranu příbuzného z otroctví. Komplikace byly v samém začátku roku, kdy byl v klášteře za účasti notáře jmenován ekonomem a zmocněncem odpovídajícím za vyřizování veřejných záležitostí konventu. Zároveň se jednalo i o funkci sběratele almužen pro činnost kláštera. Nemohl tudíž jednoduše začít shánět peníze k vykoupení otroka už i proto, že na Sardinii toto bylo vyhrazeno řádu mercedářů. Zvolil proto jedinou přijatelnou možnost, kterou bylo obrácení se na papeže Klementa VIII. Ten mu 19. 3.1599 v dopise s názvem Ortatorioa dal potřebné povolení k žebrání za tímto účelem po dobu tří let. Zároveň vyzval křesťany, aby k tomuto pokornému mnichovi byli štědří.
V doporučujícím listě bylo uvedeno, že mnichovi je asi 33 let a je malé postavy s černýma očima a hnědým plnovousem. Po tři roky procházel Sardinií a při sbírání příspěvků těšil i rodiny, které také měly někoho v otroctví, a snažil se pro některé z nich něco udělat. Na jaře 1602 skončil se sbíráním na výkupné, ale další komplikace spočívala v tom, že nebyla možnost dostat se přímo ze Sardinie do Alžírska. Vydal se proto do Španělska za králem Filipem III. Ten mu umožnil cestovat na španělské lodi s tím, aby cestoval z Mallorky s mnichem Matteo de Aguirre OFMObs, který býval v Alžíru otrokem a zná jazyk i politickou situaci. Ten sloužil jako králův vyslanec a politická mise související s válkou mezi Alžírem a králem Kuko, podporovaného Španěly, dostala nakonec otce Františka do problémů. Přistáli u města Asofon, které ještě nebylo v Alžírsku, takže do Alžírska přicházeli z Kuko a odtud byl každý považován za nepřítele a podezřelý jako špion. Otec Zirano byl v přestrojení za obchodníka a brzy se mu jeho tlumočník ztratil. Pak byl zadržen odpadlík z Kuko, který měl u sebe dopisy pro otce Matteo de Aguirre a Františka Zirana. Tak začali oba být hledanými osobami a při zadržení o. Františka byl u něj nalezen dopis pro španělského krále. Následně byl svlečen, zbit a v řetězech přiveden do Alžíru 6. 1. 1603 prochladlý, hladový a v žalostném stavu uvržen do vězení.
Zde se setkal s dalšími vězněnými křesťany. Uvádí se, že byl zaměněn za bratra Matteo de Aguirre, a proto vznikla snaha o získání mimořádně vysokého výkupného. Ve vězení ho navštívil jeho bratranec František Serra, žel mu přišel sdělit jeho odsouzení k smrti.
Noc strávil v modlitbě a ráno byl s řetězem na krku veden ulicemi města s oznámením viny, že „ukradl“ čtyři otroky a byl špionem. Přitom ho bili a plivali na něj. Pak dostal možnost zachránit si život odpadnutím od své víry. Protože trval na tom, že zůstane věrným františkánem, byl odsouzen k nejstrašnějšímu trestu, ke stažení kůže zaživa a k vykrvácení ve velkých bolestech. Podle očitého svědka se cestou modlil a recitoval biblický text týkající se tří mládenců vhozených do ohnivé pece. Při odstraňování kůže vzýval jména Ježíše a Marie a na konci při posledním vydechnutí bylo prý ještě slyšet slova: „Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.“ Jeho kůže vyplněná slámou byla pak vystavena u městské brány. Některých končetin se prý zmocnili křesťané a podle textu z roku 1605 se část ruky a kůže z paže tohoto mučedníka dostala na Sicílii. Jeho bratranec, když získal svobodu, údajně ostatky zmrzačeného Františka pohřbil.
Papežem Františkem byl tento mučedník „z nenávisti k víře“ (in odium fidei) blahořečen a 12. 10. 2014 beatifikační slavnost na náměstí v italském Sassari z jeho pověření vedl kardinál Angelo Amato SDB.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
conversio Paulus, Apostolus ; Ananias, discipulus Iesu (s. I.); Arthemas (s. III./IV.); Agileus (s. III./IV.); Iuventinus et Maximinus, m. (363); Bretannio (s. IV.); Palæmon (s. IV.); Præiectus et Amarinus (676); Henricus Suso♦ (1366); Poppo♦ (1048); Antonius Migliorati♦ (1450); Archangela Girlani (1495); Franciscus Zirano♦ (1603 ); Emmanuel Domingo y Sol♦ (1909); Æmilia Fernández Rodríguez♦ (1939); Maria /Magdalena Antonia/ Teresa Grillo Michel♦ (1944); Antonius Świadek♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský