Bronislaus Markiewicz
| 29. ledna, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1912 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 13. 7. 1842 v Pruchniku ležícím 30 km severozápadně od Přemyšli (polsky Przemyśl, v tehdejší době i s Haličí bylo částí Rakouska) na jihovýchodě dnešního Polska. *Kraj byl také označován jako Podkarpatsko.Bronislav byl šestým dítětem starosty Jana Markiewicze a Mariany roz. Gryziecke. Ačkoli měl dobré křesťanské základy, na střední škole v Přemyšli, kde převládaly protináboženské postoje, prožil určité kolísání ve víře. Z této krize se ale brzy dostal a vrátil se mu původní klid. V roce 1863 vstoupil v tomto městě do semináře a 15. 9. 1867 se z něj stal kněz.
Dva týdny po vysvěcení nastoupil do farnosti v Hartě, kde působil do února 1870, a pak byl jmenován vikářem katedrály v Přemyšli. V tomto diecézním městě docházel také jako kaplan do věznice a věnoval se práci s mládeží. Za epidemie cholery se mu začalo říkat „anděl útěchy“, protože organizoval pomoc potřebným se zajištěním stravy.
Za náporu místního šíření agnosticismu v roce 1873 nastoupil na filosofickou fakultu ve Lvově a v dalším roce přešel na Jagellonskou univerzitu v Krakově. Aniž studia filosofie, pedagogiky a historie stačil dokončit, byl v roce 1875 poslán do malé obce Gać jako správce farnosti. V letech 1877 až 1882 byl farářem v Błażowé. Potom vedl seminář v Přemyšli a působil jako kaplan bosých karmelitek.
V listopadu 1885 přijel do Itálie a 1. 1. 1886 začal noviciát v San Benigno Canavese. Hlavním lákadlem pro tuto jeho volbu bylo, že se řád zabýval výchovou nejchudší a nejopuštěnější mládeže. Bronislav Markiewicz se chtěl co nejlépe připravit na úkol vychovatele a pastoračního pracovníka mezi polskou mládeží. Ve svém srdci toužil po posvěcení svého národa. V noviciátě vynikal velkou pokorou a poslušností. Jelikož to vše bylo Janu Boscovi známo, dovolil mu, aby 25. 3. 1887 složil do jeho rukou časné salesiánské sliby.
V letech 1889-90 těžce onemocněl tuberkulózou, která byla přičítána jeho asketickému životu, a následně musel v Itálii absolvovat delší rekonvalescenci. Věčné sliby složil asi až v roce 1892, kdy se po nich vrátil do Haliče. Předtím je zmiňován jako univerzitní salesiánský profesor dějin morální teologie ve Valsalicích v Turíně.
V Haliči po svém návratu převzal poslední svou farnost v Miejsce Piastowe a hned začal se zakládáním domu pro opuštěné děti a pro mládež. Poskytoval v něm duchovní i materiální podporu a studenty připravoval na život i odborným vzděláním v nedalekých školách. Také mu byli poslaní dva salesiánští pomocníci z odlišného prostředí, kterým nebylo utrpení chudých v této zemi blízké. Navíc salesiánská kongregace někde začala do svých domovů vedle nejpotřebnějších přijímat i děti z bohatých vrstev, kteří platili stipendium. To bylo pro o. Bronislava Markiewicze nepřijatelné.
V roce 1897 se proto rozhodl založit novou řeholní kongregaci se spiritualitou Dona Boska, ale s pravidly odrážejícími i jejich vlastní charisma. Skupinu nazval „Saleziány přísné observance“, a to nebylo generální kapitulou salesiánů schváleno. Zároveň bylo rozhodnuto o vypuštění jeho jména ze seznamu salesiánů. V dalším roce mu bylo zakázáno nazývat svou skupinu salesiány. Svému sirotčinci pak dal název „Dům Dona Boska“. Novým biskupem nebyl uznán, proto z poslušnosti k němu propustil všechny zaměstnance sirotčince. Nadále však byl považován za neposlušného. Nakonec dostal biskupův souhlas k aktivnímu zaměření se na výchovu mládeže a opuštěných dětí. V Pawlikowicích u Krakova v srpnu 1903 otevřel dům, ve kterém 400 sirotků mělo příležitost k duchovnímu i k profesnímu vzdělání. Jeho práce, vypětí sil a všechna zklamání, která prožil, měla vliv na nové zhoršení zdravotního stavu. Zemřel 29. 1. 1912 ve své farnosti v Miejsce Piastowe.
V roce 1921 bylo jím založené dílo schváleno s názvem „Kongregace sv. Michaela Archanděla“ (CSMA). Ta se rozšířila do dalších zemí a působí i na Nové Guineji, v Americe a v Africe.
Kněz Bronislav Markiewicz byl blahořečený 19. 6. 2005. Papež Benedikt XVI. k beatifikační slavnosti ve Varšavě oprávnil polského primase kardinála Josefa Glempa.
POZNÁMKA
*Zde u životopisu Bronislava Markiewicze můžeme vzpomenout také situaci v jaké se jeho země nacházela. Polsko bylo mezi lety 1772 až 1795 rozděleno mezi své sousedy a až do roku 1918 neexistovalo. Největší část patřila Rusku a do roku 1864 byla jako jeho autonomní část dokonce nazývána Polské království. Dále pak již jen jako Poviselský kraj.Další část připadla Prusku, později tedy Německu, a jižní část i s Krakovem, která byla nazvána Haličí, habsburské monarchii. Ta od roku 1804 byla zvaná Rakousko a od roku 1867 Rakousko-Uhersko.
Při tomto historickém pohledu se Bronislav Markiewicz narodil a působil v Haliči, která byla rakouskou částí „Polska“. Zde je tedy vysvětlení k tomu, proč některé životopisy uvádějí jeho narození, působení a úmrtí v Polsku a jiné se tomuto názvu země vyhýbají i když je to země Poláků.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Sarbelius et Bebaia (asi 250); Papias et Maurus (asi s. III); Constantius, ep. Perusin (asi s. III); Valerius, ep. Treviren (s. III. ex.); Aphraates (asi 378); Gilda Sapiens (570); Sulpicius Severus, ep. (591); Villana de Bottis♦ (1361); Bronislaus Markiewicz ♦ (1912); Boleslava Maria Lament♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský