Paulina Maria Jaricot
| 9. ledna, připomínka | |
| Postavení: | laik, zakladatelka díla pro šíření víry a asociace živého růžence |
| Úmrtí: | 1862 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Lyonu. V mladém věku utrpěla pád s fyzickým poškozením a s následným nervovým onemocněním. Později, r. 1822, založila se skupinou laiků spolek pro „Šíření víry“ a dalším od ní založeným společenstvím byl „Živý růženec“.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
CESTOU K SVATOSTI JE PŘIJÍMÁNÍ A NESENÍ KŘÍŽE S VELKOU LÁSKOU
Narodila se 22. 7. 1799 v Lyonu ve Francii do bohaté rodiny továrníka, zpracovatele hedvábí. V období dospívání, kolem 15 let, byla prý hrdá na to, že vynikala na společenských akcích zvláště svým vzhledem. Byla odhodlaná se prosazovat, a to ji také často přivádělo k hněvu. Pak přišel pád s bolestivým zraněním a jeho následky vedly u ní k dlouhým depresím. V té době také zemřel jeden z jejích bratrů a matka, která údajně obětovala svůj život za uzdravení dcery Pavlíny. V období tohoto utrpení, v němž ji lékaři nedokázali pomoci, zažila účast na velikonočním tajemství Krista. Při kázání faráře o pomíjivosti radostí tohoto světa začala Pavlína chápat velikost Boží lásky a pomíjivost své existence. Prožila určité vystřízlivění z iluzí, o které usilovala, rozčarování ze svého marného snažení a dřívější touhy ji úplně opustily. Následně šla ke zpovědi za kazatelem, jehož slova s ní pohnula, a ten jí poradil: „Zanech marnivosti a toho, co tě vede k pýše, a s pokorou se věnuj dobrým skutkům."
Pavlína místo tanečních zábav začala navštěvovat chudé pacienty v nemocnicích. Odložila vše luxusnější, oblékala se tak, aby se mohla přiblížit chudým, a volila způsoby, jak je obdarovávat, aniž by se pro almužnu mohli cítit poníženi.
Na Štědrý den roku 1816, který byl rokem jejího obrácení, Pavlína složila slib čistoty a svoji budoucnost začala vidět v oddanosti k nejsvětější eucharistii a v odčiňování urážek proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu i dřívějších výstřelků.
Kolem sebe shromáždila skupinu pracujících dívek z továren svého otce a vytvořila duchovní sdružení s názvem „Reparadoras“. Skupina tohoto sdružení svoji náplň rozšířila o rozměr misijní modlitby. Když se Pavlína od svého bratra Filease, který byl se stal knězem, dozvěděla, že se zahraniční mise v Paříži potýká s vážnými finančními potížemi, její plány „na spolupráci při šíření evangelia“ nabraly rozměr skupinové akce o 10 lidech, z nichž každý přislíbil najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit a každý týden na misie přispívat menší finanční částku.
V roce 1820 se jednalo už o společnost s více jak 500 členy. Tato společnost se dále rozrůstala a 3. 5. 1822 byla oficiálně založena jako Spolek pro šíření víry, v něm se předávaly informace z dopisů misionářů a je uváděn úzký vztah spolku s Kongregací Propaganda Fide*. Dílo pro šíření víry založené Pavlínou Marií Jaricot se stalo součástí Papežských misijních děl a rozšířilo se dále do Evropy.
V roce 1822 Pavlína Jaricot také založila skupiny členů živého růžence. Skupina Živého růžence zvaná Růže byla tvořena 15 členy (dnes 20), z nichž je každý vázán denní modlitbou dohodnutého desátku růžence, takže se toto společenství každého dne pomodlí celý růženec (od papeže Jana Pavla II. přibylo 5 desátků růžence Světla). Po dohodnuté době se přidělené desátky prostřídají a členové jednotlivých Růží by se také měli jednou za měsíc scházet ke společné modlitbě. Uváděný rok založení je někde uváděn dříve a jinde později. Kanonický status Asociaci živého růžence v roce 1832 udělil papež Řehoř XVI.
V roce 1830 Pavlína Jaricot koupila dům Breda 42 na Monte Saint-Barthélémy a udělala z něj sídlo Živého růžence.
Rok 1822 byl dobou, ve které byla Pavlína omezována nemocí a napsala v ní náboženský traktát „Eucharistie – nekonečná láska“. Její duchovní vůdce P. Wuerst, který ji předtím požádal, aby zapisovala své vnitřní rozhovory s Ježíšem, ze kterých později vznikl duchovní deník s názvem „Historie mého života“, vydal v roce 1826 anonymně i její náboženský traktát „Eucharistie – nekonečná láska“. Teologové prý žasli nad pravověrnými formulacemi odhalujícími vroucí vztah pisatelky k Ježíši v Nejsvětější svátosti. Ježíšovu přítomnost v eucharistii prožívala Pavlína jako nejmocnější projev lásky Boha k člověku.
Asi v roce 1836 těžce nemocná srdeční chorobou se na doporučení faráře Jana Maria Vianney rozhodla vykonat pouť k ostatkům sv. Filomény (pam. 11. 8.) do Mugnano del Cardinale. Cestou se zastavila u papeže Řehoře XVI. Ten pro její zdravotní stav předpokládal, že dříve, než překoná vzdálenost 240 km do Mugnano, zemře a že umírající by nemělo být odepřeno to, co je její útěchou. Pavlína Jaricot však nad očekávání cestu zvládla a 10. 8. byla na přímluvu sv Filomény při požehnání Nejsv. svátostí uzdravena. Byl to zázrak, který rozhodl o uznání svaté Filomény. Darem dostala relikvii sv. Filomény, kterou potom přinesla do Arsu. Při zpáteční cestě se zastavila v Římě, kde papež schválil její práci a požehnal jí.
Jan Maria Vianney (pam. 4. 8.) převzal relikvie sv. Filomény a na její přímluvu dosáhl takových zázraků, že o něm další papež Pius X. řekl, že je největším důkazem o existenci sv. Filomény, o níž se vyskytovaly sporné názory. Farář Jan M. Vianney o dnešní oslavenkyni prohlásil: „Ach! Moji bratři, znám člověka, který dokáže přijímat kříže, velmi těžké kříže a nese je s velkou láskou. Je to slečna Jaricotová.“
Zemřela za úsvitu 9. 1. 1862 po vyřčení posledních slov: „Maria! Ach má Matko! Úplně ti patřím!“
Odešla ze světa v chudobě a za všeobecné lhostejnosti k její práci. Byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Loyasse, odkud v roce 1922 byly její ostatky přeneseny do kostela Saint-Nizier.
V roce 1902 papež Lev XIII. její Dílo pro šíření víry (označované i jako „Rada pro šíření víry“ - Concilium de Propaganda Fide) rozšířil na celý svět.
Pavlína Marie Jaricot bude blahořečená 22. 5. 2022 v Lyonu za předsednictví kardinála Luise Antonia Tagle z pověření papeže Františka.
Za zázrak pro blahořečení bylo předloženo a uznáno zázračné uzdravení tříleté holčičky, k němuž došlo v Nice v roce 2012. Je prokázáno rychlé, úplné a trvalé uzdravení dítěte z „kómatu z vleklé mozkové anoxie v důsledku ucpání horních cest dýchacích cizím tělesem se zástavou srdečního oběhu“.
POZNÁMKA
* Tuto Kongregaci Propaganda Fide (Congregatio de Propaganda Fide) založil v roce 1622 papež Řehoř XV. a papež Pavel VI. ji v roce 1967 dal název Kongregace pro evangelizaci národů (Congregatio pro Gentium Evangelizatione). Jejím úkolem je řídit a koordinovat dílo evangelizace národů a misionářské spolupráce na celém světě.
Její součástí jsou známá Papežská misijní díla. Propaganda fide – dílo založené Pavlínou Marií Jaricot mělo za úkol podporovat misijní spolupráci ve všech křesťanských komunitách spolu se sbírkou pomoci.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellinus, ep. Anconitan (s. VI.); Hadrianus, abbas (710); Felanus (asi 710); Eustratius, thaumaturgus (s. IX.); Honoratus de Busentiaco (1250); Iulia della Rena♦ (1367); Antonius Fatati♦ (1484); Maria Teresia a Iesu (Alexia) Le Clerc♦ (1622); Agatha Yi et Teresia Kim (1840); Paulina Maria Jaricot♦ (1862); Iosephus Pawlowski et Casimirus Grelewski♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský