Ephr, diaconus et doctor Eccl
| 9. června, nezávazná památka | |
| Postavení: | jáhen a učitel církve |
| Úmrtí: | 378 |
| Atributy: | jáhen, kniha, sloup |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze severní Sýrie od hranic s Tureckem. Stal se jáhnem a věhlasným učitelem v rodné Nisibis v Mezopotámii a asi od r. 363 pokračoval v Edesse, kde založil teologickou školu.Modlitbou, sebezapíráním, čtením Písma sv. a duchovním vzděláváním dospěl ke křesťanské dokonalosti. Hříšníkům ukazoval cestu pravdy, jako kazatel hájil víru proti bludařům a prokazoval jim skutky lásky. Byl mírný, laskavý a ctitel Panny Marie. Zanechal mnoho syrsky psaných spisů a hymnů.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NÁSTROJ BOŽÍ
Narodil se kolem roku 306 v Nisibisu, dnes zvaném Nusabin a patřícím na území Turecka, mezi horním tokem Eufratu a Tigridu. Matka prý byla křesťanka, zatímco otec aktivní pohan. Zprávy z mládí Efréma se různí a jsou nespolehlivé. Od dobré výchovy matkou, přes hříšné mládí, po vyhnání otcem poté, co se stal křesťanem. Někde se uvádí jeho rozmarný život v mládí a nevinné uvěznění. Svůj duchovní život prý obnovil a ve víře utvrdil po poznání Boží Prozřetelnosti, o níž pochyboval. Na jeho náboženské výchově a vzdělání má zásluhu zřejmě modlitba matky a nisibiský biskup Jakub, na nějž Efrém později s velkou úctou vzpomínal. Dle některých byl od 18 let dělníkem v Edesse a pak se vrátil do rodného města pomáhat potřebným.
Zajímal se o řeckou filozofii a soustřeďoval se hlavně na teologii. Šlo mu o teologickou formaci, kterou chtěl předávat prostým lidem a vést je ke zbožnosti. Na své působení se prý připravoval i poustevnickým životem s rozjímáním textů Písma svatého.
Stal se jáhnem, aby mohl lépe hlásat evangelium a z pokory jím zůstal po celý život. Chtěl být jen nástrojem. V roce 325 byl se svým biskupem na nicejském sněmu. V Nisibisu se pak stal správcem školy. Jako jáhen vyučoval, kázal, hodně psal a zabýval se dobročinností. V době věroučných sporů horlivě bránil pravou víru. Protože vynikal učeností, chtěli z něj věřící s místním duchovenstvem mít biskupa. V té době prý raději dovedně začal předstírat pomatenost, jen aby se vyhnul hodnosti.
V době, kdy se Nisibis dostalo pod perskou vládu, roku 363 nebo o něco později, Efrém i s částí obyvatel se uchýlil směrem na západ do Edessy (dnešní Urfy v jihovýchodním Turecku). Jednalo se o město s větší církevní obcí a Efrém tam založil teologickou školu, vyučoval, pokračoval v jáhenské službě a žil v asketické zdrženlivosti. Velkou část noci věnoval modlitbě a den horlivému apoštolátu.
Mezi častější témata jeho kázání prý patřily poslední věci člověka. Vynikl též jako spisovatel. Napsal výklady Písma sv., věroučné i mravoučné spisy a skládal církevní básně a písně. Ctil a opěvoval Pannu Marii, skrze kterou doufal dosáhnout nebeského království. Nazýval ji Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí a sám byl nazýván "harfou Ducha svatého" nebo "harfou Boží," pro hymny, které napsal. Jako nástroj Boží vynikl Efrém i ostatními spisy a celým svým jáhenským životem. Ukázal nám i příklad vroucí lásky a úcty k Matce Boží i k církvi a ke všem lidem.
Za velkého hladu v roce 372 organizoval Efrém jako jáhen pomoc postiženému obyvatelstvu a ošetřoval nemocné morem. Jeho život i dílo byly provanuty láskou ke Kristu a k Marii. Zemřel asi v 67 letech, podle nového martyrologia roku 378, jak píše i Baronius a odkaz je i na stejný rok, kdy zemřel též Valencius.
Rok 378 uváděný v Martyrologiu se objevuje už v Calendarium Romanum (z r. 1969) - viz str.94 a 126. Nejde o omyl, jen o nejistotu v určení roku, vzhledem k odlišnosti roku v breviáři a jinde. Tam uváděný rok 373 se opírá o tzv. edeskou kroniku, která se stala směrodatnou pro většinu věřících. Pokoncilní úpravu textů breviáře připravovaly jiné pracovní skupiny. Závěrem lze uvést, že není úplná jistota zda Efrém zemřel r.378 či 373.
Do římského misálu zařadil sv. Efréma Benedikt XV., který ho 5. 10. 1920 poctil i titulem církevního učitele.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Také já mám být v určitém smyslu nástrojem Božím. Být použitelný Bohem ve službě pro druhé. V jedné duchovní písni dokonce zpíváme: "učiň mne Pane nástrojem". Předpokladem je pozvat Boha do svého života a odevzdat se mu. A to nyní učiním svými slovy.Bože, Tys naučil svatého jáhna Efréma vnímat Tvou slávu, a on z vnuknutí Ducha svatého zpíval o velikosti a kráse Tvých tajemství a zcela se oddal Tvé službě; naplň svým svatým Duchem i nás, abychom Ti sloužili s opravdovou vnitřní radostí . Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ephr, diaconus et doctor Eccl (378); Primus et Felicianus (století neznámé); Columba seu Colum Cille (asi. 597); Iosephus de Anchieta♦ (1597); Anna Maria Taigi♦ (1837); Diomedes, m. in Bithynia (s. inc.); Vincentius, m. in Aquitania (s. IV in.); Maximianus, ep. Syracusan. (594); Richardus, ep. Andrien. (s. XII ex.); Robertus Salt♦ (1537); Iosephus Imbert♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský