ATRIBUTY A JEJICH VÝZNAM

Atributy jsou předměty, které charakterizují vyobrazenou osobnost, slouží jako pomůcka k vyjádření či k objevení její totožnosti. Nejčastěji světce nebo i panovníky a mýtické antické osoby

Předměty v křesťanské ikonografii, jenž slouží za rozpoznávací znaky, mohou být i symbolického významu, např. označující ctnosti, lilie – symbol čistoty apod. Mnohé atributy bývají stejné u většího počtu světců, jde o tzv. atributy obecné (např.: palma mučedníků, odznaky biskupské hodnosti či řádový hábit). Vyobrazené světce potom konkretizují další tzv. individuální atributy z událostí života konkrétního světce nebo z vyprávění legend. U mučedníků bývá atributy vyjádřen i způsob jejich mučení.

Atributy se vyvíjely po dlouhou dobu, nacházejí se i v katakombách na hrobech mučedníků, ale jejich největší užívání je patrné v době středověku, pak i v době barokní a také jich ještě přibývá v 19. století (např. deska posledního soudu u sv. Metoděje).

V současnosti výtvarníci také doplňují své obrazy znaky rodů, řádů i papežů, kteří dotyčné světce blahořečili či kanonizovali. Obraz může za pomocí atributů a znaků obsahovat i širší historii světce, jehož portrét v pravém slova smyslu by bylo často nemožné nakreslit. V dřívější době byla rozpoznávací znamení více všeobecně známa, takže lidé snadněji určovali o koho jde.

Záměrem vyobrazení bylo a je připomínat nejen osobu světce, ale i co nejvíce z jeho životního příběhu a z toho, v čem se věřící na něj obraceli ve svých prosbách a jeho přímluvou byli u Boha vyslyšeni.