sv. Godehard

Godehardus

5. května, připomínka
Postavení:	opat a biskup OSB
Úmrtí:	1038
Patron:	zedníků; vzýván jako pomocník proti dně, revmatismu, proti dětským nemocem a při těžkém porodu; také jako ochránce proti blesku
Atributy:	biskup, drak, model kostela, kříšení mrtvého

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Dolních Bavor. V r. 990 se stal benediktinem niederaltaichského (níder-altaišského) kláštera. V něm byl později zvolen opatem a důsledně dbal o dodržování pravidel sv. Benedikta. Pod jeho vedením vzkvétaly ctnosti, věda i umění. Byl povolán i do jiných klášterů, kde bylo třeba utužit kázeň. Stal se hildesheimským biskupem a horlivě se staral o výchovu a vzdělání mládeže. Pro chudé a nemocné vystavěl velký ústav, budoval kláštery, zřizoval školy. S velkou horlivostí pracoval až do vysokého stáří.

Zkrocený drak, zobrazovaný u jeho nohou symbolizuje úspěšné reformátorské působení.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Důležitost dobré výchovy

Narodil se roku 960 v Reichersdorfu v pasovské diecézi v Bavorsku. Jeho otec hospodařil na pozemcích blízkého kláštera Niederaltaich. V klášterní škole získal první vzdělání a stal se oblíbeným pro inteligenci i dobrotu srdce. Tam si ho také všiml při své návštěvě solnohradský arcibiskup Fridrich a vzal ho k sobě. Zajistil mu další vzdělání a po vysvěcení na podjáhna Godehard biskupovi dělával průvodce. Na přání představených z kláštera Niederaltaich ho biskup poslal zpět jako jáhna. V tomto původně benediktinském klášteře byla zatím uvolněná kázeň a mniši žili po způsobu kanovnických kolegiátních kapitol. Z popudu vévody Jindřicha byla r. 990 znovu zavedena kázeň původní benediktinské řehole a opatem se stal Erchanbert. Godehard složil sliby a stal se vzorným řeholníkem, zatímco část mnichů, odvyklá přísnému životu, klášter opustila.

Godehard byl horlivý v práci, vytrvalý v rozjímání, zbožný, k sobě přísný a shovívavý k druhým bratrům. V každém jeho jednání byla pokora i důstojná vážnost. Všichni prý k němu chovali lásku a úctu. Opat jej velmi brzy ustanovil převorem a od pozdějšího světce biskupa Wolfganga přijal kněžské svěcení.

Když se po několika letech opat Erchanbert rozhodl pro potíže stáří abdikovat, byl jeho nástupcem jednohlasně zvolen Godehard. Ten se ale po nějakou dobu zdráhal úřad přijmout, až na naléhání biskupa se podvolil prosbám bratrů a opatskou hodnost přijal. Jeho působením klášter Niederaltaich vzkvétal jak po stránce duchovní a vzdělanosti, tak i po stránce hospodaření, udržování krajiny. Na blízkém lesnatém kopci společným úsilím vystavěli mniši tvrz s chrámem Panny Marie a věnovali se i výchově mládeže.

Zbožný vévoda Jindřich, když se stal německým králem, v roce 1005 poslal Godeharda do kláštera v Hersfeldu, protože těžce nesl tamní úpadek řeholního života. Mniši žili světsky a v přepychu ve zvláštních domech, proti všem pravidlům řádu. Godehard mnichy svolal a s vážným napomenutím k nim promluvil o nezbytné obnově. A také o tom, že kdo se nebude chtít pravidlům řehole podřídit, bude muset odejít. Většina jich raději odešla. Godehard však vedl klášter tak dobře, že se prý převážná část nespokojenců s lítostí vrátila. Opata poslouchali a on za sedm let klášter velmi zvelebil. Pořádek byl poslán udělat i v Tegernsee. V obou klášterech ustanovil představené a pak se vrátil do Niederaltaich.

Po smrti biskupa v Hildesheimu byl na přání císaře Jindřicha II. 30. 11. 1022 Godehard vysvěcen na biskupa a ve svých 62 letech se ujal hildesheimské diecéze s mladickou horlivostí.

Jeho působení lze pozorovat ve třech směrech, v nichž budoval Boží království na zemi:

Viděl a oslavoval Boha v nejpotřebnějších, v chudých, nemocných a opuštěných, pro které stavěl nemocnice a ústavy, rozvíjejíce s láskou charitativní činnost.

Na druhém místě jej stravovala horlivost pro příbytky Boží a oslava Boha v nich. Stavěl a zveleboval chrámy, rozšířil biskupský chrám a v diecézi prý za jeho vedení také vzniklo kolem třiceti nových klášterů.

Třetí směr jeho působení se týkal malých. Vědom si slov: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne..."(Lk 9,48), věnoval se dětem a mládeži, aby v nich rostl Boží život úměrně s věkem. Nešetřil prý na katolické literatuře ani výchově. Za něj vyrostly nové školy a posílal mládež i na studie do ciziny. Měl snahu vychovat a vyškolit pokolení svatých. Největší péči věnoval mládeži z chudých rodin.

Při všech úkolech, které si předsevzal, neztratil na laskavé a veselé povaze, kterou byl blízký všem lidem. Až do posledního roku života velmi přísně zachovával 40denní půst. Práce s láskou, ukázněnost a modlitba s postem bylo to, čím přetvářel svět kolem sebe. To má možnost každý.

Poslední dny svého života Godehard strávil v rozjímání a předvídaje svou smrt, rozloučil se se svým duchovenstvem. Na počátku slavení Nanebevstoupení Páně zemřel ve věku 78 let. Pochován byl v hildesheimském chrámu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Už jednou jsme si připomínali, že každý jsme nějak zodpovědní za výchovu druhých. Biskup Godehard je nám vzorem lásky k mládeži, ke každému dítěti, v němž máme možnost přijmout Boha. Některému dítěti můžeme pomoci třeba adopcí na dálku, kterou mu zajistíme vzdělání. A mám-li děti, nebo nějakým způsobem vliv na výchovu, začnu k ní přistupovat s velikou zodpovědností. Na úmysl týkající se výchovy se pomodlím desátek: Kterého jsi v chrámě nalezla.

Bože, Tys naplnil svatého Godeharda svou láskou, dal jsi mu schopnosti obnovovat víru, výchovu i charitativní činnost tam, kde toho bylo zapotřebí a jeho jsi pak přidružil k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu nám pomoz k obrácení, k vytrvalé víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Godehardus (1038); Hilarius, ep. Arelaten (449); Angelus, presb. (1225); Nuntius Sulprizio^♦ (1836); Iovinianus (s. III); Euthymius, m. in (ca.305); Maximus, ep. Hierosolymitan (ca. 350); Nicetius, ep. Viennen (s. V); Geruntius, ep. Mediolanen. (ca. 472); Maurontus, abbas (702); Sacerdos, ep. Lemovicen (s. VIII); Leo, eremita, 5 maii, 11 (ca. s. XII); Avertinus (1189); Benvenutus Mareni^♦ (1289); Catharina Cittadini^♦ (1857); Gregorius Frąckowiak^♦ (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský