Mamertus
| 11. května, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 475 |
| Patron: | kojných |
| Atributy: | biskup, kříž, svíce, procesí |
ŽIVOTOPIS
Pochází z Vienne v Galii, kde působil jako horlivý a učený biskup v letech 461 - 475. Zavedl prosebná procesí za odvrácení pohrom, tzv. Křížové dny před svátkem Nanebevstoupení Páně.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KAJÍCÍ MODLITBA S DŮVĚROU OTEVÍRÁ NEBE
Narodil se kolem roku 400 ve Vienne v Galii (Francii). Vynikl ve vzdělání i zbožnosti. Před nástupem duchovní cesty byl prý ženatý a ovdověl. Za biskupa ve Vienne byl povolán roku 461. Měl rodného bratra Klaudiána, skladatele, který se věnoval církevní hudbě a stal se jeho pomocníkem.
Mamert byl dobrým pastýřem duchovenstvu i všem věřícím. Využíval rad zkušených a byl horlivý. Ve Vienne postavil chrám sv. Ferreola a přenesl do něj ostatky tohoto mučedníka.
Jednou se prý pro nedostatečný přehled a velkou horlivost dopustil chyby tím, že posvětil dijského biskupa, který spadal pod arelatské arcibiskupství. V té věci se v Arelatě konalo zasedání duchovenstva, které se obrátilo na papeže Hilaria se stížností a ten pak Mamerta v r. 464 přísným dopisem napomenul. Arelatští ho vykreslili jako pánovitého a ctižádostivého, který přehlíží práva druhých, ale on k tomu mlčel, jsa rád, že se jednalo jen o nedopatření z nevědomosti.
V době jeho působení se v Galii odehrávalo krvavé válčení, nastala neúroda a častěji docházelo k živelním pohromám včetně zemětřesení. Nastal hlad a objevoval se mor. Obyvatelé ve Vienne prožívali strach a jejich arcibiskup pozvedal ruce k modlitbě.
Při slavnosti Vzkříšení, asi roku 469, dospělo do chrámu oznámení, že ve městě hoří. Věřící spěchali zachraňovat to, co lze vlastními silami zachránit. V chrámě zůstal Mamert a úpěnlivou prosbou k Bohu prosil o záchranu i toho ostatního. S pláčem a s pozdviženýma rukama se obracel k Bohu jako kdysi Mojžíš za boje Izraelců s Amálekem (viz Ex 17,11). Je psáno, že vroucí modlitba Mamerta pronikla nebesa a jeho slzy uhasily požár, užaslý lid se vrátil a velikonoční bohoslužba pokračovala. Na jejím konci Mamert lidem připomenul evangelium "O vyslyšení proseb: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno" (Mt 7,7).
Po této příhodě či zkušenosti zavedl Mamert každoroční třídenní kající průvody a k nim složil z litanií, žalmů a modliteb zvláštní pobožnost. Průvody, pro které věřící nadchl, se konaly tři dny před nanebevstoupením Páně po celé viennské arcidiecézi a rozšířily se do sousedních zemí i do celé církve. Na konci VIII. století je zavedl Lev III. v Římě a ještě ve XX. století byly hojně konány i u nás k Božím mukám v polích jako tzv. Křížové dny, o nichž se prosilo za úrodu země a odvrácení pohrom. Dnes v dobách opakovaných záplav a dalších pohrom tato procesí hmatatelně chybí. A zemědělci, místo proseb o Boží pomoc, žádají za zničenou úrodu dotaci od státu. Odmítáním Boží pomoci je každý hřích. Pýcha, zabíjení, nenávist, lakota, smilstvo a legalizace takových hříchů volá po výchovném Božím dopuštění. Kde se rozmnožuje hřích, je třeba rozmnožit pokání, usilovat o smíření s Bohem. Proto lid Mamertovy arcidiecéze plakal, modlil se a veřejně na ulicích zpíval žalmy. Bůh se slitoval, odpouštěl a začal žehnat.
Mamert zemřel na svém arcibiskupství asi ve věku 75 let, ale místo jeho hrobu dnes není známo.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Výzvou k pokání a k obrácení se dnes snaží i Panna Maria ochránit své děti. Poslechnu ji? Zamyslím se nad životem, jehož jsem součástí, nad svou odpovědností, nad tím, co nebe ode mne očekává a začnu hned s nápravou života. Konkrétně...Bože, Tys naplnil svatého Mamerta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám ducha kajícnosti a vytrvalosti v práci na svém obrácení a následování Tvého Syna, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ignatius de Laconi (1781); Mamertus (asi 475); Gengulfus (s. VIII); Maiolus (994); Franciscus de Geronimo (1716); Maiulus (s. II ex./111 in.); Anthimus, m. Romæ (ca. s. III); Mocius, presb. (s. inc.); Gualterius, presb. (1070); Gregorius Celli♦ (1343); Ioannes Rochester et Iacobus Walworth♦ (1537)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský