blah. Alfons Navarrete, Ferdinand de Ayala, Lev Tanaka

Alphonsus Navarrete, Ferdinandus a Sancto Ioseph de Ayala et Leo Tanaka*

1. června, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	1617

ŽIVOTOPIS

Alfons Navarrete byl z dominikánského řádu, Ferdinand od sv. Josefa de Ayala patřil k větvi augustiniánští eremité a Lev Tanaka byl jezuita. Všichni byli v Japonsku zajati a odvezeni na jeden ostrov, kde podali vrcholné svědectví víry podstoupením mučednické smrti.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

TROJICE JAPONSKÝCH MUČEDNÍKŮ

Alfons Navarrete byl prvním dominikánem, který v Japonsku za víru položil svůj život. Na začátku pronásledování odvážně vytkl králi krutost vůči křesťanům. Snažil se slabým dodat odvahy a proto se veřejně ukazoval v řeholním hábitu. Cestou do Omura, kde chtěl přispět křesťanům v nouzi, byl zajat a uvězněn. Po čtyřech dnech byl spolu s knězem Ferinandem a domorodým jezuitou Lvem ve člunu odvezen na blízký ostrov.

Lev Tanaka pocházel z katolické rodiny a od mládí byl aktivním spolupracovníkem v řeholní Společnosti Ježíšově. Stal se katechetou a pomocníkem otce Jana Křtitele Machada. Za pronásledování byli oba zajati na souostroví Goto a Lev vězněn v Omuru a v Kori. Byl považován za laika nikoliv přímo za misionáře. Proto se zprvu s jeho usmrcením zřejmě nepočítalo. Bylo mu dovoleno otce Machada doprovázet na popraviště, kde po jeho stětí naplnil lněný šátek mučedníkovou krví. Tanakův postoj, věrnost a oddanost přispěly k tomu, že po devíti dnech se stal jeho následovníkem otce Machada v mučednické smrti spolu se španělskými misionáři, augustiniánským knězem a dominikánským bratrem. Když měla začít poprava, snažil se od svých druhů trochu vzdálit a ti se lekli, že ve víře zakolísal. On je však ujistil: "Nebojím se smrti, jen se považuji za nehodného umírat s vámi, sluší se, abyste vcházeli do nebe první a pro mne bude ctí následovat vás ve smrti:"

Po krátké modlitbě následovalo jejich stětí. Španělské misionáře potopili v dřevěných rakvích. Tělo Lva Tanaka vhodili do moře v rohoži zatěžkané kameny. Z mořské hlubiny později vyplavaly jen ostatky v rakvích, které křesťané s úctou pochovali. Trojici mučedníků blahoslavil papež Pius IX. 6. 7. 1867.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Domini nostri Iesu Christi Summi et Æterni Sacerdotis; Iustinus, philosophus (asi r. 165); Ammon, Zeno (249); Simeon, m. in agro Licestrien (1035); Theobaldus^♦, abbas (1150); Ioannes Pelingotto^♦ (1304); Alphonsus Navarrete^♦, Ferdinandus a Sancto Ioseph de Ayala et Leo Tanaka* (1617); Hannibal Maria Di Francia (1927); Chariton, Charitus (ca. 165); Ischyrion et V socii, milites (ca. 250); Proculus, m. Bononiæ (ca. 300); Fortunatus, presb. (s. IV/V); Caprasius, solitarius (ca. 430); Florus (s. inc.); Ronanus (s. VII/VIII); Wistanus (849); Eneco (ca. 1060); Ioannes Storey^♦ (1571); Ioannes Baptista Vernoy de Montjournal^♦ (1794); Ioannes Baptista Scalabrini^♦ (1905)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský