Světci k nám hovoří...


blah. Josef Nascimbeni

Iosephus Nascimbeni

22. ledna, připomínka
Postavení:kněz
Úmrtí:1922

ŽIVOTOPIS

Narodil se 22. 3. 1851 v Torri del Benaco u Gardského jezera v Itálii do věřící rodiny. Během školních let v něm rostla touha po kněžském povolání a po maturitě začal studium filozofie a teologie. Kněžské svěcení přijal 9. 8. 1874 a byl poslán jako katecheta do obce San Pietro de Lavagno. Začátkem listopadu byl přeložen do Castelleto di Brenzone jako kaplan a učitel náboženství. Ještě téhož roku farář Brigantin zemřel a Josef Nascimbeni byl po něm jmenován farářem. Stal se horlivým otcem farnosti, který dbal nejen o duchovní dobra farníků, ale i o ta časná. Díky jemu vznikla v obci mnohá chybějící vybavení jako vodovod, zavedení elektřiny, poštovní úřad, spořitelna a další zařízení. Ve spolupráci s Marií Domenico Mantovani v roce 1892 založil skupinu malých sester Svaté Rodiny, která se řídila pravidly třetího řádu sv. Františka a věnovala se zvláště péči o nemocné. Položil tak základ pozdější kongregace, kterou v roce 1909 uznal papež Pius X.

Život své farnosti povznesl tím, že jeho hnacím motorem byl hluboký život modlitby, pevně zakotvený v Bohu. Organizoval mnoho společných akcí, kterými přispíval k oživení farního společenství a k prohlubování náboženského života farníků počínajíce mládeží.

V roce 1905 se zasloužil o položení základního kamene nového kostela. Papež Pius X se v roce 1911 rozhodl k jeho jmenování biskupem, čehož se Josef Nascimbeni zhrozil, ale nakonec vše dopadlo k jeho spokojenosti a zůstal ve své farnosti. Na konci roku 1916 ho postihla mozková mrtvice a hemiplegie, takže došlo ke ztrátě hybnosti jedné poloviny jeho těla. Později se přidala cukrovka a další onemocnění. V nedožitých 71 letech spokojeně umíral a za vše děkoval Bohu.

Blahořečený byl 17. 4. 1988 papežem Janem Pavlem II. ve Veroně.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Vincentius, m. Valentiæ (304); Valerius, ep. Cæsaraugustan (305/315); Gaudentius, ep. Novarien (asi 418); Anastasius, monachus in Perside (628); Barnardus (842); Dominicus, abbas Soran (1031); Maria Mancini (1431); Antonius della Chiesa (1459); Gulielmus Patenson (1592); Franciscus Gil de Federich et Matthæus Alonso de Leziniana (1745); Vincentius Pallotti (1850); Gulielmus Iosephus Chaminade (1850); Laura Vicuña (1904); Iosephus Nascimbeni (1922); Ladislaus Batthyány-Strattmann (1931)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.