Světci k nám hovoří...


sv. David Lewis

David Lewis

27. srpna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1679

ŽIVOTOPIS

Narodil se r. 1616 v Abergavenny poblíž Monmouthshire ve Walesu v Anglii do nábožensky smíšené rodiny. Otec Morgan Lewis byl protestantský ředitel školy, zatímco matka Markéta Prichard byla katolička. David měl 8 sourozenců vychovaných v matčině víře, ale sám, údajně nejmladší, vyrůstal jako protestant. Vírou svých sourozenců byl vnitřně osloven v 16 letech až v Paříži. O šest let později odešel jako katolík do Říma, aby tam od listopadu 1638 v anglickém kolegiu studoval teologii. V roce 1642 přijal kněžské svěcení a o dva roky později se stal jezuitou.

V roce 1646 byl vyslán do Anglie, ale brzy povolán zpět do Říma, kde působil jako zpovědník zejména pro anglické studenty. Roku 1648 se splnilo jeho přání a vracel se do jižního Walesu jako misionář. V Cwm při Herefordshire, mezi hřebeny Welských Černých hor a Malvernovými kopci, zřídil základní misijní stanici a na statku v Cym úkryt pro pronásledované kněze.

Pronásledování římskokatolické církve v Anglii má souvislost se vznikem Anglikánské církve a proto je na místě připomínka dějinných událostí, které se odvíjely od vztahů a postoje krále Jindřicha VIII. (+ 1547). Pro své rozhodnutí rozejít se s manželkou Kateřinou Aragonskou a vzít si Annu Boleynovou chtěl od papeže anulovat první manželství. Protože papež odmítl, Jindřich VIII. se v roce 1534 odtrhl od římskokatolické církve a prohlásil sám sebe a své následovníky za hlavu církve v Anglii s duchovní pravomocí jakou měl papež. I když odmítnutí pořídit se tomuto rozhodnutí bylo označováno za velezradu, ještě v době Jindřichovy smrti se tato církev v organizaci a nauce příliš od katolické nelišila. K podstatným změnám došlo až za vlády Eduarda IV. (1547-1553) a Alžběty I. (1558-1603), kdy anglikánská církev vytvořila vlastní nauku ve 39 článcích. Dá se říci, že představovala střed mezi katolickým a luteránským učením. S největšími vlnami pronásledování v dějinách Spojeného království (Velké Británie) se setkáváme za vlády dynastie Stuartovců v XVII. století, ale větší skupina mučedníků začíná již rokem 1584 (za Alžběty I.) v důsledku zákazu svěcení kněží za mořem. Ti byli k životu katolické církve v Anglii stále potřebnější. Ze Stuartovců po 23leté vládě Jakuba I. nastoupil Karel I., za nějž byl v listopadu 1647 parlamentem potvrzena platnost zákona o svrchovanosti krále jako nejvyšší autority Církve v Anglii (Act of Supremacy). Po něm byl přijat zákon s trestem velezrady každému, kdo by chtěl jakkoliv usilovat o popření královi moci coby hlavy církve.

Za krále Karla II. anglikánský duchovní Titus Oates předstíral smíření s katolickou církví a r. 1677 se dostal do jezuitského kolegia ve Valladolide a St. Omer ze kterých byl propuštěn. Po návratu do Londýna před vysokým vládním úředníkem E. B. Godfreyom přísežně prohlásil, že se dověděl o spiknutí katolíků proti králi Karlu II. Tvrdil, že ho chtějí zavraždit a na trůn dosadit jeho bratra Jakuba, protože byl katolíkem. Oates také dodával, že byl katolíky pověřen žádat o pomoc s nastolením katolické vlády i španělského krále. Karel II. prý sice historce Tita Oatese Plota nevěřil, ale než byl za vlády Jakuba II. usvědčen z křivé přísahy a prokázalo se, že šlo o výmysl, byla vyvolána již r. 1688 ostrá protikatolická opatření, která stála životy mnoha kněží i laiků, kteří byli krutě popravováni.

David Lewis byl za tohoto pronásledování prozrazen sluhou a označen za spoluúčastníka na spiknutí ohlášeném Oatesem a r. 1678 v Llantarnanu, patřícímu k Walesu, uvězněn. Následující rok v dubnu byl odsouzen za zločin katolického kněžského působení. Byl kvůli němu vyslýchán v Londýně a pak přepraven do Usk v Cámbrii, kde podstoupil mučednickou smrt ve věku 63 let. Rozsudek byl vykonán pověšením a následným čtvrcením za živa.

Jeho hrob se stal cílem mnohých poutníků kraje Venerated.

Blahořečen byl 15. 12. 1929 papežem Janem XXIII. a kononizován 25. 10. 1970 papežem Pavlem VI. mezi 40 mučedníky Anglie a Walesu.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Monica, m. s. Augustini (387); Rufus, m. Capuæ (III/IV); Pœmen (s. IV/V); Cæsarius, ep. Arelaten. (542); Gebhardus (995); Amadeus (1159); Rogerius Cadwallador (1610); David Lewis (1679); Ioannes Baptista de Souzy et Udalricus /Ioannes Baptista/ Guillaume (1794); Dominicus a Matre Dei Barberi (1849); Maria a Columna Izquierdo Albero, virgo (1945); Ioannes, ep. Papien. (ca.825); Mannea (ca. s. IV); Marcellinus, Mannea (ca. s. IV); Petrus, miles (ca. s. IV); Serapion, clericus (ca. s. IV); Narnus (s. IV); Licerius (ca. 540); Guarinus, ep. Sedunen. (1150); Angelus Conti (1312); Antonius a Sancto Francisco (1627); Caius Jiyemon, . (1627); Francisca, m. Nagasakii (1627); Franciscus Kuhioye, . (1627); Franciscus Kurobioye, . (1627); Gaspar Vaz (1627); Lucas Kiyemon (1627); Ludovicus Matsuo Soyemon (1627); Magdalena Kiyota, . (1627); Maria Vaz (1627); Martinus Gómez, . (1627); Michael Kizayemon, . (1627); Ferdinandus González A (1936); Raymundus Martí Soriano (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.