Viridiana
| 1. února, připomínka | |
| Postavení: | reklůza SFŘ |
| Úmrtí: | 1236/1242 |
| Atributy: | lilie, mnišský hábit, zmije |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v roce 1182 v Castelfiorentino ve střední Itálii do zchudlé šlechtické rodiny Attavanti. Od dětství vynikala ve zbožnosti, štědrosti a lásce k chudým. Celý svůj život se snažila žít v ústraní. V dívčím věku je představována jako pasačka, která potom od 12 let pracovala u svého strýce. Ten jí svěřil starost o sklad trvanlivých potravin, které chtěl rozprodat až později v době hladu za vyšší cenu. Viridiána obsah jeho skladu, včetně fazolí, však za hladu rozdala chudým. Strýce, který na to přišel až měl kupce, to nadmíru rozčílilo. Po celonoční modlitbě Viridiány se sklad zázrakem znovu naplnil. Lidé hned chtěli, aby Viridiána od nich nikdy neodcházela, jenže ona si svůj život představovala jinak.Nejprve vykonala pouť na jedno ze dvou nejznámějších cílů poutníků. Těmi byly Řím a Compostella, tedy hroby apoštolů. Údaje svatopisců zde nejsou jednotné, ale více jich je přesvědčeno, že Viridiána putovala ke sv. Jakubovi do Compostelly. Po návratu do svého rodiště, které jinak neopustila, došlo mezi ní a místním obyvatelstvem k určitému kompromisu. Ti, aby ji udrželi ve své obci, udělali pro ni malou přístavbu k oratoři v blízkosti břehu řeky Elsy na způsob cely s okénkem. Být blízko Bohu a pomáhat lidem je křesťanskou pozicí, ke které může směřovat lidské srdce na každém místě, nejen v tak výrazné odloučenosti, jakou si zvolila Viridiána. Přesto v jejím životě vyniká askeze jako forma pokání, modlitba prožívaná s velkou opravdovostí a almužna představovaná vším, co měla k dispozici, od fazolí přes dárky, které dostala, až po slova, kterými povzbuzovala a radila.
Traduje se, že mezi návštěvníky byl u jejího okénka i sv. František, který ji přijal do třetího řádu. Viridiána měla také možnost svým okénkem sledovat mše svaté konané v kapli oratoře. Dlouhou dobu se snažila neprozrazovat přítomnost dvou hadů, označovaných jako zmije, které jí znepříjemňovaly život. Později se staly jejími hlavními atributy. V okamžiku její smrti se prý sami od sebe rozezněly zvony.
Uznáním kultu byla blahořečená v roce 1533 papežem Klementem VII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Tryphon (století neznámé); Severus, ep. Ravennaten (po r. 342); Paulus, ep. Tricastinen (s. IV.); Brigida (asi 525); Ursus, presb. (před s. IX); Agrippanus (s. VII.); Sigisbertus, rex Austrasiæ III. (656); Raymundus, abbas (asi 1160); Ioannes, ep. Sancti Maclovii (1163); Reginaldus Aurelianensis♦ (1220); Viridiana♦ (1236/1242); Andreas de Comitibus Signi♦ (1302); Conorus O'Devany et Patricius O'Lougham♦ (1612); Henricus Morse (1645); Maria Anna Vaillot et XLVI soci♦ (1794); Barbara Ch'oe Yŏng-i (1840); Ioanna Francisca a Visitatione (Anna) Michelotti♦ (1888); Aloysius Variara, presbyter (1923)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský