Světci k nám hovoří...


@

Used with permission of The Hagiography Circle

sv. František M. /Jan Croese/ de Camporosso

Franciscus Maria de Camporosso

17. září, připomínka
Postavení:řeholník OFMCap
Úmrtí:1866

ŽIVOTOPIS

Narodil se 27. 12. 1804 v Camporosso u Ventimiglia v Itálii. Byl předposlední z pěti dětí Anselma Croese a Marie Antonie roz. Gazzo. Od sedmi let vypomáhal ve své zemědělské rodině, žijící úctou k Panně Marii. Krátce před dovršením 18 let se stal terciářem kláštera v Sestri Ponente. Skutečnosti neodpovídající jeho představě chudoby ho vedly k přestupu do kapucínského kláštera ve Voltri. Tam přijal jméno František Maria, ale r.1825 z podobných důvodů k nespokojenosti odešel se souhlasem provinčního vikáře do kláštera - poustevny sv. Barnabáše v Janově, kde začal noviciát. Vždy se o své jídlo rád dělil s chudými a mezi bratry vynikal dobrotou a přívětivostí.

Řeholní sliby složil 17. 12. 1826 a pak jej představení poslali do kláštera Nejsvětějšího početí v Janově, kde zůstal do konce života. Během pěti let vystřídal zaměstnání ošetřovatele, kostelníka i zahradníka a pak byl sběratelem almužen. V letech 1831-4 na venkově v údolí Bisagno a pak do r. 1840 ve městě, načež byl jmenován vedoucím sběračů almužen.

Vynikal láskou k chudým a žil velmi asketicky. Např. spal na holých prknech a za pokrm si vybral jen kousky chleba namočené v horké vodě. Pod záplatovaným oděvem nosil kající pás. Při jednání s lidmi byl bezprostřední a vstřícný s příjemnou lidovostí.

Roku 1853 se u něj projevilo vyčerpání a absolvoval pak opakované operace křečových žil. V srpnu 1866 Janov postihla epidemie cholery a bratr František Maria svůj život nabídl v oběť za její zastavení. Zemřel po třídenní nemoci. Od jeho úmrtí výrazně klesl počet umírajících na choleru.

Blahořečený byl 30. 6. 1929 papežem Piem XI. a 9. 12. 1962 ho papež Jan XXIII. kanonizoval.

Ze slov sv. Františka Maria de Camporosso si ve vhodnou chvíli připomeňme, že "Jedna hodina utrpení má větší cenu než sto let rozkoší."

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Robertus Bellarmino, ep. Capuan. et doctor Eccl. (1621); Satyrus, frater s. Ambrosii (asi 377); Lambertus, ep. Traiecten. (asi 705); Columba, virgo et m. Cordubæ (853); Hildegardis (1179); Petrus de Arbués (1485); Stanislaus Papczński (1701); Franciscus Maria de Camporosso (1866); Sigismundus Felix Feliński, episcopus (1895); Sigismundus Sajna (1940); Rodingus (s. VIII in.); Reginaldus, eremita (ca. 1104); Cherubinus Testa (1479); Ioannes Ventura Solsona (1936); Timotheus Valero Pérez (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.