blah. Kontard Ferrini

Contardus Ferrini

17. října, připomínka
Postavení:	universitní profesor, laik
Úmrtí:	1902
Patron:	vysokých škol, univerzitních profesorů; vzýván právníky

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Milána, od dětství se snažil žít ctnostným životem a od spolužáků byl považován za nejlepšího kamaráda. Od prvního sv. přijímání ve 12 letech prožíval vnitřní vztah ke Kristu, který ovlivňoval celý jeho další život i ve vědecké oblasti. Jako doktor Římského práva působil na více univerzitách v Evropě. Vynikl jako vědec, učitel a apoštol. Zemřel na onemocnění tyfem ve věku 43 let, v Suna u jezera Maggiore v italské provincii Novara.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VĚDEC ŽIJÍCÍ ZE SVÁTOSTI EUCHARISTIE

Narodil se 4. 4. 1859 v Miláně v Itálii Rionaldu Ferrini a Ludvice, roz. Baccellati. Téhož dne byl pokřtěn jmény Kontard Rugenius František Isidor Dominik. První a nejužívanější dostal po strýci, jenž zemřel před jeho narozením. Otec byl křesťanským profesorem fyziky, velmi mu na Kontardovi záleželo a dá se říci, že jeho modlitby, jimiž Kontardovi vyprošoval moudré a milující srdce, byly vyslyšeny.

Kontard v šesti letech začal chodit do školy v Institutu Rosselliho. Byl velmi přátelský, přejícný, poslušný, vynikal moudrostí, nadáním na jazyky a učil se s radostí. Námahu mu působila pouze matematika. Snadno skládal verše a projevoval živou povahu. Byl považován za nejlepšího spolužáka. V životopisech je připomínán jeho cit pro dobro a krásu, které ho v 11 letech vedly k obdivu jedné spolužačky. Otec mu na jedné straně ukazoval, že ho má rád a na druhé prý nešetřil přísnými slovy. Přes dobrou katolickou výchovu až ve 12 letech mohl Kontard k prvnímu sv. přijímání. Jeho srdce v té chvíli zalila láska a jak později uvedl, v jeho nitru došlo k určité proměně, zaměření k vyššímu dobru a rozhodnutí trvale patřit Bohu.

V rodině byla jeho proměna k nepřehlédnutí. Začal být prý vzornějším a harmonickým. Zároveň u Kontarda vzrostl zájem o duchovní život, který se stal centrem jeho tužeb, myšlení a cítění. Udělal si předsevzetí setrvávat na cestě ctnosti a upevňovat svou vůli. Jako prostředky k uskutečnění používal častou modlitbu, každodenní svaté přijímání a v kostele se stavoval i během dne. Dále považoval za důležité studium, užitečné a moudré kázání strýce P. Antonína Buccellatiho u sv. Alexandra. Rád četl a chodil do kurzu hebrejštiny. Také studoval koptštinu a syrštinu.

Přechodně se Kontard potýkal s určitým druhem skrupulí, nejspíš prý následkem velkého studijního úsilí a mimořádného snažení. V té věci mu pomohl zpovědník a vlastní poslušnost vůči němu. Musel také překonat jistou přecitlivělost. Jeho duchovním vůdcem byl P. Adalbert Catena a Kontarda významě ovlivnil i opat A. Ceriani, který ho učil vědecké metodě a trpělivosti při analyzování vědeckých pramenů a předal mu i dobrou biblickou a liturgickou formaci. Za třetího významného učitele Kontard považoval P. A. Stoppaniho, kněze a geologa, který v něm prohluboval lásku k přírodě. Tito vychovatelé v něm upevňovali lásku k Bohu a vlasti. Kontard zároveň v náboženství viděl i cestu ke vzniku nové, lepší společnosti.

Po gymnáziu v Bosseli nastoupil do lycea v Beccariu. To ukončil v r. 1876 a na doporučení strýce Antonína Buccellatiho začal studium trestního práva na univerzitě v Pavii. Bydlel v koleji Karla Boromejského, ale rád se zdržoval v rodině Rinalda Ferrario, kamaráda z předchozího studia. V koleji a na univerzitě byl Kontard obklopen duchovně vlažnou až prázdnou společností a proto se léta studií v Padově stala bojem o zachování živé víry a citlivého svědomí. Spolužáci mu zde dali přezdívku "druhý Alois z Gonzagy." Jedni se k němu chovali s jízlivostí, druzí s obdivem. Řeči některých spolužáků považoval za banální a prázdné a proto se ani nepodílel na jejich studentských dobrodružstvích ve městě.

V červnu 1880 ukončil Kontard doktorskou práci. Po jeho přednášce k významu Homéra a Hesiodora v trestním právu, se mu otevřela cesta k dalším studiím v zahraničí. Kontard se na doporučení blízkých příbuzných rozhodl pokračovat ve studiu římského práva, které jej přitahovalo. Uvažoval sice o kněžském povolání, ale necítil se ho hodným.

Za studiem do Berlína, kde přednášel obnovitel římského práva Savigny, se vydal s doporučujícími listy od biskupa Riboldiho na wroclawského biskupa Forstra, v jehož jurisdikci byl i Berlín, území, kde převažovalo protestantské vyznání. V Berlíně Kontard zamířil mezi prvním do kostela sv. Hedviky, aby vložil do Božích rukou svou budoucnost. Při pobytu v této zemi se projevoval jako odvážný a otevřený katolík. Zapojil se do života kroužku pronásledovaných katolických studentů, kde se jeho přítelem a rádcem stal spolužák Maxmilián Westermaier. Podle dopisů pobyt v Berlíně posílil jeho mariánskou zbožnost. Když v červenci r. 1882 odjížděl z Berlína, zanechával tam plno přátel, ale i vzpomínku na ctnostného křesťana, kterým byl.

V březnu 1887 byl z rozhodnutí vlády jmenován profesorem na univerzitě v Messině. S dalšími profesory bydlel na předměstí ve staré vile. Každé ráno začínal hodinovou modlitbou. Kolem sebe dovedl vytvářet přátelskou atmosféru a žil zde velmi šťastně. Studenty byl oblíben nejen pro mimořádné vědomosti, ale i pro způsob života, vyzařování pokoje a radosti. Podle něj se pokoj a radost neztrácejí ani v neštěstí a v utrpení. Svatí tím, že svá utrpení podřizovali rozumu a Bohu, se cítili morálně svobodnými a udrželi si vládu nad sebou samými. Poukazoval na spojitost odevzdanosti Bohu, která vede ke vnímání, že je duše Bohem milována, s následnou radostí, jakou jen člověk může na zemi prožívat.

Od roku 1890 působil 4 roky na univerzitě v Modeně, kde o něj projevili velký zájem zároveň s univerzitou v Parmě. V Modeně byl přítelem přísného jezuitského profesora Cristiana Ludvigema, který později po jeho smrti řekl: "Viděl jsem univerzitního profesora, který denně přistupuje ke sv. přijímání a vzpomínám, jakým příkladem byl pro druhé."

V roce 1895 se Kontard Ferrini stal na 3 roky jedním z radních a téhož roku byl zvolen i členem Lombardského institutu. V něm se přátelil s Achilles Ratti, pozdějším papežem Piem XI. Institut se snažil bránit mravnímu úpadku dětí z neúplných nebo nefunkčních rodin a postihovat rodiče a vychovatele, kteří měli spoluvinu na trestné činnosti mladistvých. Zde Kontard pracoval jako důvěryhodný právník. Zveřejnil studie o právní péči o opuštěné děti a ty, se kterými je špatně zacházeno, včetně uvedení zákonné reformy.

Dále byl v Komisi pro rozšíření města Milána, v němž v květnu 1898 došlo ke krvavým bouřím. Tisíce lidí bylo uvězněno a byla provolávaná hesla proti kněžím a církvi. Kontard Ferrini i za těžké situace zůstal věrný papeži, kněžím a církvi. Angažoval se v boji proti rozvodovému právu a o nerozlučnosti manželství přednášel ve městě, v Pavii na univerzitě i jinde. Jako profesor působil Kontard Ferrini i v Berlíně a zabýval se spisovatelskou činností. Co by specialista pro oblast právní vědy ve svých dílech psal na téma jurisprudence. Odborníky byl nazýván geniem vědeckého studia.

V roce 1902 při zkoušení na univerzitě začal být velmi unavený a trpěl bolestmi. Na mši svatou šel naposledy 5. října, ale již se nevrátil ani k snídani. Lékař konstatoval vysokou horečku a po pár dnech diagnostikoval prudkou formu tyfu. V Sune ho pak navštívil farář, kterému řekl: "Cítím se dobře, neboť jsem blízko Bohu." Ve čtvrtek večer 16. 10. se nemoc zhoršila, Kontard poprosil o svátosti na cestu s papežskými odpustky pro hodinu smrti a druhého dne dopoledne s náznakem úsměvu skonal.

Dne 28. října byl Kontard Ferrini provizorně pohřben do země, ale velmi brzy byl přenesen do připravené hrobky v kapli. Papež Pius XI. o něm řekl: "Jeho víra a křesťanský život se jeví jako zázrak pro současnou dobu a situaci."

Blahořečený byl 13. 4. 1947 papežem Piem XII.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Obnovím svůj vztah s Kristem v Eucharistii a při častém sv. přijímání budu prosit Pána Ježíše, aby utvářel můj život do podoby, pro kterou mne stvořil.

Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš světce, aby nás svým příkladem povzbuzovali k lepšímu životu; veď nás, abychom se od blahoslaveného Kontarda Ferriniho stále učili a jako on došli do Tvého království. Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,^♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario^♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani^♦ (1647); Iacobus Burin^♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*^♦ (1794); Contardus Ferrini^♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez^♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual^♦ (1936); Tarsilla Córdoba Belda^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský