Athenodorus, ep. Neocæsarien. in Ponto
| 7. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. III. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi kolem roku 215 v Neocesareji v Pontu v Malé Asii, asi 100 km jižně od Černého moře, kde dnes leží turecké město Niksar. Jeho starším bratrem byl Řehoř zv. Thaumaturg (pam. 17. 11.) a rodiče údajně patřili k pohanské šlechtě. Otec jim zemřel asi v roce 227. Oba bratři v roce 233 odešli do Cesareje v Palestině, kde chtěli navštívit svoji sestru, jejíž muž byl povolán do služby místodržitele Palestiny. Potom měli v úmyslu pokračovat do Berytu (Bejrútu), kde na proslulé škole měli v plánu vystudovat práva.V Palestině se setkali s významným učencem a hlasatelem křesťanské víry Origenem a přijali sv. křest. Podle slov Eusebia jim Origenes vštípil do srdcí lásku ke křesťanské filozofii. Přivedl je ke studiu a rozjímání o nebeských věcech, poté co zanechali stranou věci světské. Po Maximinově pronásledování se vrátili do Pontu, kde ještě žila jejich matka. Spolehlivé údaje o další přípravě k jejich biskupské službě nemáme. Podle Rufina došlo k povolání Atenodora do biskupské služby až za pontifikátu Sixta II. (260 - 261). Oba bratři se jako biskupové v r. 264-265 zúčastnili v Antiochii prvního synodu, který jednal o problémech týkajících se Pavla Samosaty. Na dalším synodu v r. 268, nejsou ale zmiňováni.
U Atenodora je zdůrazňováno, že vynikal velkou znalostí Písma a s horlivostí hlásal evangelium v Pontu, v oblasti na jižní straně Černého moře. Na počátku jeho působení bylo prý v Neocesareji jen 17 křesťanů. Zdejší diecéze v Pontu Polemoniacus byla původně zvána Cabira. Biskup Řehoř s pověstí divotvůrce zemřel asi kolem r. 270 a jeho bratr Atenodorus poněkud později. Vyskytují se méně pravděpodobné údaje, že se dožil dalšího století, jinde zprávy o něm končí už na zmiňovaném synodu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Willibrordus (739); Prosdocimus (s. III.); Athenodorus, ep. Neocæsarien. in Ponto (s. III.); Amaranthus (asi s. III.); Hieron et socii (s. IV.); Herculanus, ep. Catalaunen (548); Baldus (asi 552); Cungarus (s. VI.); Florentius, ep. Argentoraten (před r. 614); Lazarus, stylita in monte Galesio (1054); Engelbertus, ep. Colonien. (1225); Antonius Baldinucci♦ (1717); Vincentius Grossi (1917)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský