Hieronymus de Angelis et Simon Yempo
| 4. prosince, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci TJ |
| Úmrtí: | 1623 |
ŽIVOTOPIS
Jeroným de Angelis se narodil roku 1567 nebo následujícího v Enna na Sicílii. V 17 letech s bratrem Petrem odešel na studia práv do Palerma. Zde se oba zúčastnili duchovního cvičení sv. Ignáce z Loyoly a po něm se rozhodli vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. V Lisabonu Jeroným přijal kněžské svěcení a v květnu 1602 dorazil s Karlem Spinolou (pam. 10. 9.) do Nagasaki v Japonsku. Působil ve Fushimiinari, kde je uváděn jako představený v domě komunity. Poté, co nový šógun Hidetad 27. 1. 1614 nařídil vyhoštění všech misionářů, přestěhoval se pouze jinam a tajně pokračoval v apoštolské činnosti. V roce 1623 ho další šógun Tokugawa vsadil do vězení. V něm Jeroným pokřtil 8 spoluvězňů a potom byl 4. 12. přivázán ke kůlu. V plamenech se modlil a jakmile lana povolila, dokončil vkleče modlitbu, ve které se odevzdal Pánu.Šimon Yempo se narodil v roce 1580 v Notzu, v Japonsku. V mládí nejprve vstoupil do buddhistického kláštera, ale potom přijal katolickou víru a v 18 letech vstoupil do jezuitského semináře. Stal se jezuitou a s novým jménem Šimon po 25 let horlivě působil jako katecheta. V roce 1623 putoval do vězení s otcem Jeronýmem a v Yedo byli uvězněni s dalšími padesáti křesťany. Po odsouzení byl přivázán ke kůlu a zaživa upálen.
Oba mučedníci byli blahořečeni 7. 7. 1867 papežem Piem IX. s dalšími 204 mučedníky Japonska z let 1617 až 1652.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius♦ (1289); Franciscus Gálvez♦ (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo♦ (1623); Ioannes Haramondo♦ (1623/1624); Adolphus Kolping♦ (1865); Ioannes Calabria (1954)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský